Nejlepší ženská mého života

Martin Frič zakončil svou nesmírně bohatou režisérskou kariéru tímto výborným filmem. Atmosféra 60tých let, perfektní příběh a mistr sólo Jiřího Sováka, kterého doprovází krásné ženy československé kinematografie. Rozhodně je zde vidět výborný Fričův vývoj a přizpůsobení se době, ve které byl film natočen. (07.10.2012)

Jedna z najlepších úloh Jiřího Sováka (a jeho hlasu) a preto je pre mňa veľkým prekvapením, že tento film je prakticky neznámy. V podstate tu nie je proti svojom type iba Sovák, ale aj inokedy pestrofarebný Frič. Cynizmus, irónia, dôvtip a nakoniec aj slabosť. Vlastne slabostí je tu viacero, každopádne za každou mužskou slabosťou treba hľadať ženu tak v dobrom ako aj zlom zmysle slova. Frič sa s kinematografiou a divákmi rozlúčil viac ako dôstojne (navyše s Dietlom mu to ladí), mohol si povedať, že odišiel v najlepšom. Zaujímalo by ma, či plagát Bláznivého Petríčka vo vstupnej hale je náhoda, alebo chytrý Fričov zámer. (27.08.2015)

„Ty vrtáku! Víš, že má po milování potřebu se mazlit. Nevodbejvej to!“ Od začátku dokonce filmu mě obrovsky bavily Sovákovy vnitřní promluvy. Na každý jeho plk jsem se dychtivě těšil, a co chvíli byl skutečně odměněn povedeným komentářem. Ale je dobře, že film nestaví jenom na vnitřním hlasu hlavního hrdiny. Velmi vtipně a kriticky se totiž také strefuje do všemožných postaviček žijících na místě, které si „geniální zloduch“ vybral ke spáchání svého „mistrovského kousku“. Jenže to by v tom nesměla být ženská, že…a nutno dodat, že mezi postavami Sováka a Dvorské to příjemně jiskří a je příjemné dvojici pozorovat. O to větší překvapení nastalo na konci…ne, to přeháním, na to by hlavní hrdina nesměl až příliš často „vzpomínat“. Přesto ten moralistní závěr film trošku sráží, v mých očích až na solidní 4* (jakože dlouho jsem se bavil na plný počet). „Jak se máš?“ – „No děkuju, dobře. Lidi sou na mě hodný.“ – „Což já nebyl.“ – „Ale ne, ty si nebyl nehodnej.“ – „Tak co sem byl?“ – „Ty si byl jen na ty druhý ještě hodnější.“ (13.07.2016)

Pokud si muž středního věku pořídí manželku s čerstvě vydaným občanským průkazem, tak musí počítat s tím, že peníze na provoz domácnosti zmizí v černé díře krásčiných potěšení. Dvaačtyřicetiletý Láďa podobný model doma má, takže si už plně uvědomuje o co přišel, když se rozvedl se svou první manželkou. Láďa však má v hlavě dokonalý nápad na zbohatnutí, který hodlá dnes uskutečnit, neboť si je vědom svého neprůstřelného alibi a hlavně má jistotu, že žádné z policejních alb nedisponuje jeho fotografií. Odjíždí, se svými pečlivě nacvičenými úsměvy, do malého městečka, avšak nepočítá s výkřiky svého svědomí, křehkou paní poštmistrovou ani drzostí vedoucího samoobsluhy. (12.09.2009)

Geniální uštěpačné komentáře Sovákova vnitřního hlasu na adresu maloměstských úředníčků, slizounků, kverulanstských donašečů a dalšího panoptika. Trochu úsměvně - nostalgický pokus podvodníčka, který se pokusí o perfektně naplánovanou loupež století a který to umí s ženskými - "no tak, nasaď ten svůj rozpačitý úsměv, ten vždycky zabírá" - ale nakonec bohužel zase podlehne svému srdci. (11.09.2009)