13. komnata - Série 13 (2016) (série)
Režie:
Oskar ReifObsahy(1)
Herečka, která se narodila jako chlapec a od mládí tíhla k dívčímu světu, si nechala změnit pohlaví. Svou proměnu ztvárnila na divadelních prknech. Lucie Brychtová, dnes čtyřicetiletá herečka, byla ještě před pěti lety Petrem Brychtou, činoherním a muzikálovým hercem brněnského Městského divadla. Ano, prošla změnou pohlaví. Narodila se jako žena uvězněná v mužském těle. S kůží na trh jde ve své autentické komnatě stejně jako v aktuální autobiografické divadelní hře „Jsem žena" proto, aby problém transsexuality zbavila ponižujících předsudků a mýtů. Jako dítě nevnímala, kdo je. Před rokem 1989 neměla možnost dostat se k informacím o homosexuálech, natož transsexuálech; doba ani společenské klima nepřály osvětě. Jediné, co Lucii, tehdy Petrovi, napovídalo, že s ní je něco jinak, byla její touha hrát holčičí hry. Ale, jak uvedla později sexuoložka, Lucka měla a má silně vyvinutou sociální adaptaci, tudíž vždy dobře zvládala frustrace a našla si kompenzaci. Když jí učitelky ve školce zakazovaly panenky, schválně zlobila, aby ji zavřely do místnosti s uklizenými hračkami, nebo počkala až domů, kde v rámci širší rodiny trávila odpoledne hrou se sestřenicemi. První vědomé úvahy přišly v době dospívání. Transsexualita je však věcí pohlavní identity, nikoliv sexuální orientace. Jak fatálně se mýlila sexuoložka, když Lucii, tehdy ještě Petrovi, studentu konzervatoře, v jeho patnácti řekla, že je gay! Coming out rodiče přijali a Lucka svou roli přijala. Do doby, než v televizi náhodou zhlédla francouzský dokument o transsexuálce Nikol a její fyzické proměně.
Jenomže nedávný coming out, že je gay, svazující konvence a transsexualita jako jedno velké neznámo pro společnost, v tu dobu způsobily, že si Lucie své tajemství zamkla v sobě. Dařilo se jí potlačovat svou identitu a sebe sama, a to i v hereckém prostředí. Na jevišti jí režiséři i kolegové napomínali, ať hraje a chová se víc jako chlap. Lucčiny deprese vyústily v destruktivní úvahu a posléze i myšlenky na sebevraždu. Jen myšlenka na milující rodiče ji zastavila. Navíc milovala divadlo, tam se odehrávalo její sebepřijetí. Naléhavost ženské podstaty v ní však sílila. Podnětem se stala její role v pardubickém divadle v představení M. Butterfly. Role jí předepisovala hrát ženu coby muž. Nebyla to jen role a navíc diváci nepoznali, že ženu hraje muž. To byla pro Lucii satisfakce a zároveň potvrzení toho, že nehraje, že je to ona. Zažitá zkušenost s ženskou postavou byla silnější než společenské konvence. Měla možnost prožít si ji nanečisto. Ve svých pětatřiceti letech se rozhodla projít proměnou. Partner jí odešel. Ale nevzdala to. Její příběh s ní sdíleli rodiče i její kolegyně a kamarád. Čekal ji rok a půl terapií, nejrůznějších vyšetření a hormonální estrogenové léčby, než došlo k samotné chirurgické operaci, která rovněž neproběhla hladce. Dnes je plnohodnotnou a sebevědomou ženou a má přítele. Její proměnu však nedokázali uchopit v divadle, které považovala za svůj druhý domov, a ze kterého se po vlnách nevole a nerozhodnosti rozhodla odejít. Lucie dnes stojí pevně na svých nohách a má sílu a odvahu bránit se a žít nový život. (Česká televize)
(více)Recenze (4)
Hluboký lidský příběh, který získal i svoji jevištní pod názvem Jsem žena. To je příběh tranzice z Petra na Lucii Brychtovou. Bylo docela zajímavé sledovat vlnu zájmu, kterou vyvolalo její vystoupení u Krause a následnou debatu v Divadle Na Prádle. Nicméně je nutno podotknout, že jakkoli je Luciin osud poutavý a plný emocí, je jen jednou z mnoha a další detaily se u dalších translidí liší. Neházejme je proto do jednoho pytle, ale přejme jim radost do života a možnost pracovat v oborech, kterým se věnovali před proměnou. Protože proč by někdo jako Lucie měl pracovat jako nápověda? Dává vám to smysl? ()
Já jsem křesťan. ()
Ano.. ()
Klobouk dolů před odhodláním, odvahou a nahlédnutím do 13 komnaty. Zároveň ze srdce přeji krásný a dobrý život. P.S. Krásně zpíváte Luci :-) ()