Jeptiška

Tak nějak chápu, proč je tento film v modrých číslech a proč je tu brán spíše do průměru. Jeptiška je totiž dost tichý film a skladatel Max Richter je evidentně výborný skladatel ticha, i když uznávám, hudbu k filmům skládá jinak naprosto skvělou. Nicméně tady to všechno museli vybojovat herci a především kamera, která si podle mě vysloveně zařádila. Užil jsem si skvělé záběry na francouzské kláštery a krajinu umocněné tichem, které filmu nebylo cizí. To všechno ve spojení se zpupnou jeptiškou, která na dnešní poměr pořád byla zpupná hodně málo. Nicméně co naplat, tehdejší doba z ní byla řádně v šoku a já nemůžu jinak, než dát čtyři hvězdičky, protože tahle katarze tehdejšího křesťanství mě prostě zaujala. (01.08.2014)

I přes poutavý projev Pauline Etienne je Jeptiška suchopárným a zdlouhavým filmem, z něhož jsem si toho příliš neodnesl. O nějakém vykreslení dobové atmosféry nemůže být ani řeč a to samé se dá říci o psychologii postav. Jediné, co upoutá pozornost, je režisérova utkvělá představa, že co abatyše, to nějakým způsobem zvrácená mrcha. 30% (23.09.2014)

Od Blanche- královny zbojníků (scénář) a Bratrstva kamenů je to pro režiséra posun dopředu. Možná kdyby se film pořádně soustředil jen na jednu etapu klášterního života (tu prostřední) a kdyby se v ní vedle titulní hrdinky svlékla i sadistická matka představená (L.Bourgoinová), byl bych při hodnocení ještě vlídnější. Ovšem to, co tam v závěru předváděla I.Huppertová (resp. její postava), mě spíše rozesmálo, což tvůrce jistě neměl v úmyslu. (03.08.2014)

Nebudu film ani přehnaně chválit ani kritizovat. O poměrech v klášterech se vesměs jenom šušká, zde jsou vidět in natura. Z této strany hodnotím kladně. Nedělám si iluze, že se nevraživost, závist, soupeření a případná tyranie po letech příliš změnily. Na druhou stranu je film opravdu hodně ponurý, napadlo mě přirovnání k Requiem pro panenku. Takže kdo má chuť na ticho, temné klášterní zdi a zlé jeptišky, doporučuji. Za mně průměr. (07.09.2014)

Rodina, zruinovaná vyplacením věna dvěma starším dcerám, musí tu nejmladší šoupnout do kláštera, nedá se svítit. Ona nebožačka se po marných pokusech o vzpouru ocitá ve spárech dvou pošahaných matek představených. Nejprve je to bigotní sadistka, kterou po měsících šikanování vystřídá pološílená lesbičanka. Vše nakonec vyřeší deus ex machina v podobě bohatého markýze, dívčina pravého (a tajného) otce. Ještě že už končí baroko a pomalu nastupuje věk osvícenství, jinak by příběh nejspíš dopadl tragičtěji. Poněkud mdlá a nepříliš záživná televizní inscenace, tak trochu červená knihovna kombinovaná s antireklamou na katolickou církev, bez výraznějšího emočního náboje, ozvláštněná snad jen Isabellou H. v roli vilné abatyše, tedy v typu role, které jí sednou nejlépe. (20.03.2021)