Pětistovka

Ako spomina Karel Chrocht, teda miestny konspiracny teoretik Karlos80, je toto udajne "jeden z najhorsich a najslabsich Fricovych filmov", no ale zase musim s Karlosom80 nesuhlasit. Je to optimisticky film, ktory ma v sebe zabudovany zivotny optimizmus, volu presadit dobre veci pre blaho spolocnosti, siiri sa z filmu pomaly az entuziazmus z prace chut prekonavat prekazky. 65 % (15.08.2017)

Ani chvilkové záblesky Fričovy zručnosti nezachránily tento film. Někdo by se mohl pobavit některými nechtěnými hláškami - tak už to u těchto budovatelských filmů bývá...Filmy z tohoto období jsou smutnou podívanou především kvůli bardům velkých divadelních gest, kteří zde hrají role, které jim vůbec ale vůbec nesedí.... (20.03.2015)

Pro mě osobně přijatelný a roztomile naivní příběh. Nepřekážejí mi strojové dialogy dětí i dospělých či maximálně odfláknutý a zarudlý scénář. Mac tímto naplňuje klasické přísloví o nažraném vlku a ovci v bezpečí. Jeho zkušená režie je znát a děj vlastně nabádá k poctivé práci bez absurdně tlačené agitace (pochopitelně soudruzi jsou tu všichni). Hurá do práce i přes všechny překážky, neb nic není na světě důležitější než správný píst, čerpadlo či šroubek. Haryci a Pepíci jsou připravení na startu a dělníci na dlouhé přesčasy. (11.06.2015)

"Právě proto, že nemáme ještě dostatek filmů, které by řešily otázky dnešní doby, je zcela na místě, že bude tento nedostatek vyplněn údernickou prací." (Rovnost, 27.3.1949) Vsadila bych se, že epizodní historky o selhávajícím individualistovi, norských svetřících a vrzajících dveřích vypracovala scenáristická úderka při zvláštní nedělní směně. Je chvályhodné, že se ani při tomto stachanovském tempu („normální doba potřebná k natočení dlouhého filmu – asi jeden rok – bude zkrácena na třetinu“, tamtéž) nezapomnělo na typické kuřácké synekdochy. Nejde přece jen o závod Pepíka s Harykem, tady závodí přímo dýmka s doutníkem, což si asi každý snadno dešifruje. (18.11.2011)

"Podívej se, s tím mě vynech! Když se přípravkáři rozhodli dělat protiplán, tak ať si makají sami a mě ať nechaj na pokoji! Já si svejch osm hodin poctivě udělám, pak jsem rád, že jdu domů. – To je všecko hezký, ale tady se dělá nová věc. To člověk nemůže stát vedle a čumět až to ty druhý udělají!“ Fričova bezmocná satisfakce novým politickým poměrům, oficiálně prezentovaná jako hold probíhajícímu komunistickému sjezdu, je bezvýznamným paskvilem, jehož scénář odpovídá absurdním podmínkám barrandovských výrobních skupin. Počínaje tímto pozapomenutým snímkem vstoupil vyčerpaný a rezignovaný Mac Frič do skutečného světa bez glycerinových slz, sladkých úsměvů a falešného citu. Léta těžkého uměleckého i osobního strádání na sebe nenechají dlouho čekat. (05.10.2008)