Stárnoucí gigolo

Film, ktorý by hravo zapadol do Woodyho poslednej, už tak trochu "zotrvačníckej" fimografie. To nemyslím v zlom, pretože tento typ totálne ľahkých, nič neriešiacich filmov mám naozaj rád, so všetkými pozitívami aj negatívami. Aj tak mám z toho celého pocit, že John Torturro mal hlavnú motiváciu zahrať si s Woodym a dať trojku so Sharom a Sofiou, len nevedel ako na to, tak si to celé sám napísal aj zrežíroval týmto spôsobom:) (29.06.2015)

John Turtourro mě naprosto ohromil, do zcela obyčejných záběrů dokázal dát zamilovanost, osamělost a s Vannesky udělal krásně křehkou eteritckou bytost. Film měl úsměvný model, ale mě se spíš libilo, že šel do lidského nitra. Scéna, když je John v posteli se Sharon a Sofií a Sharon řekne, podívej, on je zamilovanej, byla nádherná, totéže Vanneska u zdi, krásná barevná kompozice. Já v tomto filmu vidím kvalitní náhled na mužské duše. (05.08.2018)

Opäť jeden snímok, ktorý som si pozrel len kvôli jednej nožnej scéne, ale nevšimol som si, že tu hrá Woody Allen, čo je vždy zárukou veľkej nudy. Fading Gigolo je typickým malým filmom spoliehajúcim na dobre napísané dialógy a kvalitný herecký ansámbel. Neurazí, neprekvapí, nepobaví. Všetko v sprievode príšernej jazzovej hudby. Na dej si už absolútne neviem spomenúť a to tempo bolo neskutočne vlečúce. Aj dialógy boli absolútne nezáživné a celkovo scenár a príbeh boli jedno veľké sklamanie. Režisér John Turturro sa preukázal ako pozorný allenovský žiak a ovplyvnený svojim "učiteľom" dokázal nakrútiť skoro dokonalú napodobeninu typicky nudnej Allenovej snímky. (12.03.2020)

Plytké rádobytrefné glosování podnikavého strýčka Woodyho Allena mě záhy začalo štvát, hodně vadila i nesoustředěnost vyprávění - celá "gigolovská" linie vyšuměla do ztracena, podobně jako přívětivě bodré podání ortodoxního židovského sousedství. Takže snad jenom serióznější "romantická" podzápletka s Vanessou Paradis stála na pevnějších nohách. (12.04.2016)

Já docela chápu to nízké hodnocení, on ten příběh zase až tak výrazný není, aby zaujal širší diváckou oblast. Já jsem do poloviny váhala a byla přesvědčená, že dám jako ostatní průměr, ale pak vstoupila na filmové plátno Vanessa a dala celému příběhu s Fioravantem tak zvláštní a smyslný esprit, že jsem na konci nemohla jít níž. Celé se to neslo spíš v tom melancholickém, mírně úsměvném duchu a když Van občas něco pronesla, tak jsem cítila dokonalé souznění. K tomu dopomohl zcela jistě její výrazový rejstřík, který je úchvatný. Myslím, že pánskému osazenstvu by tam pohled na některé z krásných děv určitě lahodil:-) Murray, kterého hrál Woody tam mezi všemi poletoval, občas se mu podařilo pronést nějakou vtipnou hlášku a zaznělo tam jedno rčení : "Kde je láska, tam je i bolest", které je dokonale pravdivé. (31.05.2015)