Počestné paní pardubické

Výborná a přitom určitě ne tak často reprízovaná veselohra páně Friče. Byla-li by, určitě bych ji někdy viděl, takto jsem s překvapením zjistil, že  jsem (ne)počestným paním pardubickým nahlížel do živůtku opravdu poprvé. O to byl možná zážitek ale lepší. Kostýmní historická taškařice v závěru s kriminální zápletkou baví celou stopáž. Herci si své role evidentně užívali a vycizelované dialogy  ve staré češtině tu prásknou jako bič, onde pohladí právě svou zdobností. Ze všech vynikajících bardů (a bardek) bych rád zmínil uvztekanou paní hraběnku v podání Terezie Brzkové, vidět tuhle hodnou babičku jako lakotnou cholerickou osůbku byl zážitek sám o sobě. "Jděte pryč, pryč, pryč, pryč" Pamatovat si pak pochopitelně budu i živočišnou mrchu (a její dekolt) Heleny Bušové  či památný "souboj" katovky  Jiřiny Štěpničkové a počestné ženy pana Kostíka Medy Valentové před soudem. "Nelez mi na kůži!"  Nelze jinak než za plný počet. (24.11.2022)

Zub času se neblaze podepsal nad tímto historickým snímkem, který na svoji dobu stál astronomických 6 a půl milionu korun. Na dnešní dobu v černobílém provedení už tak nevyniknou dokonalé kostýmy a předražené interiéry. Zábava je také již ta tam, kterou ke dnu táhne sice propracovaný, takřka staročeský scénář, jenže pro dnešního diváka je to jazyk už hodně těžký. Stejně dopadl pohled na tehdejší femme fatale tohoto filmu Jiřinu Štěpničkovou, která v tak starém snímku už opravdu dnešního diváka ničím neohromí. [1863. hodnocení, 71. komentář, 80%] (03.12.2020)

Že počestné, no určite. "Zatracení ženský pokolení" - táto hláška odznela minimálne 5x vo filme a stále viac a viac mi vyčarovávala úsmev na tvári. Milá komédia, avšak keď šialená doprovodná hudba prekričí dialógy, tak dojem zráža okamžite. Bolo to, už ako tradične u Friča, narýchlo zbúchané, ešteže mal na placi v tom čase hereckú kvalitu s lídrom Marvanom. "- Všimli jste si jak je tá nevěsta bledá? - Však ona zčervená když si najde milence". (12.02.2012)

Povedená protektorátní historická komedie z období baroka o zkažené morálce pardubických měšťáků a zejména drben - tzv. počestných paniček, která je však aktuální dodnes. Tehdy měly Pardubice svého purkmistra, konšely a kata Jiřího, který měl za ženu pohlednou katovku jménem Rosina. Ta způsobí mezi místními drbnami neboli "počestnými paničkami! velké pozdvižení, když se vydá ven s čepcem na hlavě nebo když si sedne v kostele mezi ostatní. Místní berou katovské řemeslo jako cosi špinavého a nečestného, a moudrý kat, který pouze vykonává tresty, o kterých rozhodli soudci, se snaží své řemeslo ospravedlnit, ale marně. Rozhodne se tedy, že bude vykonávat jiné řemeslo. Jsou zde také rychtářův písař Prokop Trubka a mladá krásná slečna Anička Dražická, o kterou se stará podivínská hraběnka. Ti dva jsou do sebe zamilováni, ale hraběnka chce, aby si Aninka vzala starého purkmistra, protože se díky tomu spojí jejich polnosti, a na city své schovanky zvysoka sere. Do Pardubic dorazí na jakousi tajnou misi vysoký královský úředník, který řeší městské erby a místní počestné paničky chtějí za peníze nebo za svou počestnost erbovní titul. U hraběnky je zloděje přepadena její druhá schovanka baronesa Helena, ale ta zloděje překvapí a on nestihne nic ukrást. Jedna z těch nejpočestnějších paní pardubických vláká Prokopa do svého příbytku, aby ji učil hrát na klavír, a začne ho svádět (dal bych si říct). On je však čestný, a tak zhrzená panička začne vřískat, že jí chce Prokop znásilnit. Díky tomu o něm začne pochybovat také Aninka a rozhodne se zaslíbit purkmistrovi. Drbna Kostíková se dozví, že rychtářova dcera Dorlička si od katovky koupila očarované punčochy, díky kterým se do ní něm zabouchnout Prokop. Využije toho, zneužije dívku jako svědka a vyvolá konšelské slyšení, během kterého má být katovka konečně pokořena. Do Dorličky je celou dobu zamilovaný perníkář Flaška a ten Dorličku od svědectví uchrání, a tak má Kostíková opět smůlu. Jak řekl rychtář - "Kde husy tam štěbety, kde ženský tam klevety". Prokop se zoufale snaží získat Aninku a katovka zorganizuje jejich tajné setkání u sebe doma. Na schodech se schovává purkmistr a ten vyslechne jejich rozpravu a pochopí, že ho Aninka nikdy nebude milovat. Po cestě z katovny je přepaden neznámým lupičem, který mu sebere klíče od městské pokladny. Podezřelým je Prokop, který se chvatně chystá opustit město. Skončí dokonce na chvíli na mučidlech... Nakonec se všechno díky moudrému katovi vyjasní, zjistí se, kdo je skutečný zloděj a také je odhalen jeho nečekaný komplic ženského rodu. A tal si purkmistr podá s katem Jiřím ruku a tím jsou on i jeho žena Rosina zbaveni potupného stavu. Falešné paničky ji naoko přijmou mezi sebe, aby jim ukázala novou módu...Velice povedená komedie o jedné mladé lásce, hejnu rádoby počestných farizejských paniček a vykutáleném královském úředníkovi. Film s poselstvím, že jsme si všichni rovni bez ohledu na to, jakou profesi vykonáváme.  (15.11.2023)

Trochu jsem si vždycky tenhle film pletl s Cechem panen kutnohorských; satira opět míří na pokryteckou, měšťáckou povahu paní a dívek, tentokrát v pozdně středověkých Pardubicích, kde je sousedkám trnem v oku manželka městského kata - Jiřina Štěpničková v jedné z rolí, kde ji můžu; skvělý je ovšem i její manžel, kat František Smolík, u něhož se na slabou roli snad ani nepamatuji. A další plejáda našich výtečných herců, vzpomenu ještě aspoň starou hraběnku Terezii Brzkovou. (14.10.2014)