Hasta la vista!

Ďalší dôkaz, ktorý dal za pravdu tvrdeniu, že ak máte chuť na niečo "iné" ako ponúka 99% americkej filmovej produkcie, stačí siahnuť po akomkoľvek hodnotnejšom európskom snímku. Hrejivý príbeh troch handicapovaných priateľov, ktorý by na americký štýl skončil niekde na hranici únosnosti s množstvom dementných vtipov a fekálností. V belgickej produkcii sa však zrodil ľudský snímok, ktorého myšlienkou je uskutočnenie životnej cesty za splnením sna o pocite stať sa mužom. Úskalia pri jej plánovaní i počas realizácie preveria skutočnú hodnotu priateľstva. Film je plný úsmevných momentov a emócií, či smútku aj napriek tomu, že sen sa podarilo premeniť na realitu. 80%. (31.07.2014)

„Je důležitý jet na ten výlet. Co mám dělat? Stejně umřu, s tím nic nenadělám. Ale do tý doby si budu dělat, co chci. Zaprvý, chci do El Ciela. Zadruhý, nechci umřít jako zkurvenej panic. Zatřetí, sex léčí rakovinu.“ - „Fakt?!“ Nezáleží na překážkách, touha dosáhnout cíle je daleko silnější! Už úvodní scéna s ňadry v pohybu ukáže, po čem hlavní hrdinové nejvíc touží. A těm 3 panicům, kteří jsou limitováni handicapem, se snad ani nedá moc divit, nebo jim dokonce vyčítat „povrchnost“ jejich tužeb. Nemluvě o tom, že v téhle roadmovie jsou důležité jak cesta, tak cíl. Od příjezdu náhradní ošetřovatelky navíc začne být cestovatelům stále víc jasné, že tenhle výlet se nebude vyvíjet dle původního plánu…Hasta la vista! baví mixem emocí, neb film je hořký, smutný, ale také vtipný a odlehčený. Je fajn, že handicap hlavních hrdinů zde není jen z důvodu laciného citového vydírání. Spíš je to o možnosti vcítit se do pocitů zúčastněných (kamarádů, ošetřovatelky, příbuzných). Konec se sice dal čekat, výsledný dojem to ale příliš nepokazí, dám solidní 4*. (28.08.2022)

Střídání emocí, hodně humoru a trochu toho vážného. Vše v citlivě zábavném mixu si nijak nedělá legraci z postižených, jen ukazuje, že mohou prožívat úplně normální pubertu. Parádní road movie, která podle mě měla skončit trochu jinak, jinde. Ale chci to vidět znovu, chci si zopakovat své oblíbené scény. Z obrazů, které mám stále před očima, je na prvním místě chycení otce za ruku. Taková banalita a přitom taková síla. (03.01.2015)

To dá rozum, že při hlubším pohledu se na snímku pár chybiček na kráse dá taky objevit. Tentokrát ale nebudu hnidopich. Jestli mě nedávno citová vydíračka nejhrubšího zrna Je to i můj život nehorázně vytočila, tvůrci téhle hořké komedie na téma život tělesně postiženého s vyhlídkou na hřbitov to vzali správným směrem. S životem je potřeba se poprat, a když (dokud) to jde, taky si ho užít, jak jen to je možné. Hasta la vista! dokáže šikovně pracovat s prvky tragiky, černého humoru, absurdity i s pohodou žánru road movie. Cesta tří tělesně postižených kamarádů za prvním a možná i posledním sexuálním zážitkem v životě se dala natočit po hollywoodsku jako emočně manipulativní sentimentální žalozpěv, Geoffrey Enthoven se naštěstí vydal jinou cestou a vždy je připravený vyhrocenou scénu shodit s nadhledem či jízlivým sarkasmem a naopak, kdykoliv se zdá, že se film komediálně moc rozjíždí a ujíždí, citlivě připomene, jak se věci mají a úsměv na tváři zamrzne. Celkový dojem: 90 %. (02.10.2015)

S Belgií, jakožto s filmovou zemí, jsem byl ve většině případů víceméně spokojený. Ani tento film není žádnou negativní výjimkou. Hasta la vista! je totiž výborně zvládnuté drama, které je zároveň komedií a road movie tří kamarádů, pro nějž výlet značí i podstatný krok v jejich životě. Mně se hrozně líbilo, že film samotný z nikoho nedělá blbce. Před Vámi jsou tři naprosto sympatické postavy, kterým nesmírně fandíte. Dokonce i z na první pohled nesympatické řidičky se nakonec vyklube opravdu příjemná postava. Musím říct, že z filmu šla řada pozitivních emocí, a i když víte, jak to skončí, pořád se na film hrozně krásně kouká. (24.12.2012)