Hasta la vista!

Užitečný nic. Příběh je velmi prázdný, očekávaný a stoprocentně feelingový. Jenže smysl dívat se má. Kluci jsou perfektně zahraní a velice sympatičtí. A není to o brečení a litování, máte radost, že si to ti borci na vozíčku dávaj v podstatě ve stylu teenage american comedies. A jakožto je užitečný, aby to viděli zdraví lidé pro nasazení jiných brýlí směrem k invalidům, ještě víc to asi udělá radost postiženým. Tak trochu jako mustr, trochu poplácání do zad a hlavně konečně možnost ztotožnění se s cool postavami. A nevadí mi, že to není černohumorný jako Poslední skaut, protože tady jde o uvěřitelnost. A i tak je tady těch haha momentů dost. (08.01.2013)

Když to běželo v kinech, zaujalo mě to svým námětem, ale ne natolik, abych se přiměl na to jít do kina (co si vybavuji, odradilo mě myslím hlavně obsazení - och ano, jsem příšerně povrchní, ale od herců očekávám, že se na ně bude dát dobře koukat, což v případě tohoto filmu teda fakt neplatí o nikom). Když se nyní - po téměř 3 letech od české pemiéry - naskytla možnost to vidět, zvědavost nakonec zvítězila a film se mi vcelku líbil, ale že bych z toho byl vyloženě odvázaný, se tedy rozhodně říct nedá. Film to jistě není špatný a divácky je podle všeho velmi vděčný - (zdraví) lidé milují podobné dojemné bijáky o postižených, viz třeba fenomenální úspěch snímku Nedotknutelní z téhož roku. Mě ale zas tak neberou, protože mi přijde, že jejich tvůrcům jde spíše o to, zrovnoprávnit postavení handicapovaných a bořit klasické předsudky s nimi spjaté - jakoby "ušlechtilé" ambice přebíjely ty filmařské. Proto mi přijde, že se lidi ve vztahu k tomuto typu filmů spíše polarizují do svou skupin - jedni tyto filmy nekriticky vynášejí do nebes a upřímně se u nich dojímají, zatímco druzí dávají najevo své cynické já a těmto filmům vyčítají, že podle nich "hrají na city". Pravda bude asi někde uprostřed, ale je podle mě skutečností, že - odmyslím-li si asi záslužnou (?) skutečnost, že film otvírá velké tabu sexuálních potřeb handicapovaných - mi tento film po řemeslné stránce moc zdařilý nepřijde. Humor mi přijde spíše nevtipný, dialogy celkem slabota, závěr je dost předvídatelný, a nějaké větší emoce to ze mě nedostalo, protože jsem si k žádné postavě nenašel moc sympatií (dílem asi hlavně kvůli zmiňovanému nesympatickému obsazení). Pokud bych měl tento film srovnat s nějakým podobně laděným filmem stejného stáří, vybaví se mi snímek Vincent jede k moři, který se mi tedy líbil o poznání víc. Za mě spíše blazeované 3 hvězdy a delší zamyšlení nad tím, jestli v mém případě nebude lepší se podobným filmům do budoucna vyhýbat, protože u sebe začínám pozorovat alergii na filmy, které mi na příkladu nejrůznějších postižených a smrtelně nemocných nešťastníků předkládají tezi, že bych si měl vážit života a užívat si každého dne a toho, že jsem zdravý, blá blá - k čertu s tak neobjevnou filmařskou výpovědí, na to bych vážně sám nepřišel! Jako by to, že se budu v kině dojímat nad osudy nějakých vymyšlených postav, mělo snad změnit svět nebo můj život k lepšímu! Chovám o tom stejné pochybnosti, jako o možnosti, že by zhlédnutí takového fimu mohlo někomu vlít do žil novou chuť do života, pokud se mu jí zrovna nedostává - u sebe teda nic takového nepozoruji ani omylem, spíš naopak. Tvůrci těchle flmů si možná ani neuvědomují, co všechno s nimi mohou způsobit (představa zástupů paraplegiků, kteří se po zhlédnutí tohoto filmu začnou dožadovat svých "sexuálních práv", ještě patří k těm nejmírnějším, které mi tanou na mysli). (18.09.2015)

Ďalší dôkaz, ktorý dal za pravdu tvrdeniu, že ak máte chuť na niečo "iné" ako ponúka 99% americkej filmovej produkcie, stačí siahnuť po akomkoľvek hodnotnejšom európskom snímku. Hrejivý príbeh troch handicapovaných priateľov, ktorý by na americký štýl skončil niekde na hranici únosnosti s množstvom dementných vtipov a fekálností. V belgickej produkcii sa však zrodil ľudský snímok, ktorého myšlienkou je uskutočnenie životnej cesty za splnením sna o pocite stať sa mužom. Úskalia pri jej plánovaní i počas realizácie preveria skutočnú hodnotu priateľstva. Film je plný úsmevných momentov a emócií, či smútku aj napriek tomu, že sen sa podarilo premeniť na realitu. 80%. (31.07.2014)

Kam se hrabe 99% americke produkce na tenhle napadem zcela jednoduchy a bez pochoby velmi levny belgicky skvost, smat se postizenym jiste neni hezke, ale tenhle film je natocen s takovou gracii, ze se u nej smejou i sami postizeni v hledisti a clovek se za svuj smich pak nemusi stydet;). Jedinou nedokonalosti je predvidatelny konec, otazka ale zni, jestli film na tohle tema vubec muze skoncit jinak a jestli by to fungovalo lip. Divaci ve Varech vybrali viteze sve ceny skvele. (14.07.2012)

Smiech, slzy, dojatie, šťastie, krutosť - všetko namiešané do letného nenápadného príbehu, ktorý je naviac inteligentne natočený a netlačí zbytočne na pilu. Tieto "handicapované" komédie sú v kurze a po francúzskych Nedotknuteľných sa pochlapili aj belgičania. Nejde o nápad, keď si traja postihnutí mladí muži plánujú návštevu bordelu kdesi v Španielsku a pre svoj ciel prísť o panictvo urobia všetko... ide o spôsob nazerania na ich túžby a sny. Hoci sa všetko vyvíja podľa osvedčených receptov a je to predvídavé, nič to nemení na skutočnosti, že film ponúkne omnoho viac zábavy a zamyslenia, ako si myslíte. (15.08.2012)