Dvanáct měsíčků

Rozhodně jsem to čekal horší, přinejmenším po technické stránce. Je pravda, že film obsahuje opravdu velmi málo nových nápadů, ale když tuhle pohádku porovnám například s loňským paskvilem a téměřodpadem jménem Micimutr (už jenom z toho názvu se mi zvedá žaludek), je Dvanáct měsíčků v současné pohádkové bídě ještě lehkým nadprůměrem. Slušná kamera a co mě velice překvapilo - vkusné (!) využití dobrých (!) triků, k tomu docela sympatická Marie Majkusová. Nejvíc mě pobavily asi mohutné účesy jednotlivých měsíců, zejména když vybalil svou blond kštici Miroslav Táborský, tak má bránice dostala zabrat :). Akorát té uřvanosti bylo občas už přece jenom mnoho, tohle se Janákovi příliš vybalancovat nepovedlo. (25.12.2012)

Přeci jen pohádka, která vybočuje ze štědrovečerního televizního standardu. Žádný křečovitý pokus o humor, žádná Bohdalka, ani zápletky o zakletých či unesených princeznách vzaté přes kopírák. Dvanáct měsíčků si bere průzračně jednoduchý příběh nejklasičtějšího rodu a zachovává k němu střídmý postoj. Snaží se v první řadě o vlastní poetiku a atmosféru, i když se dá určitě namítat, že mix dvou největších vánočních klasik zavání plagiátem nejhrubšího zrna. Na druhou stranu nejde o znásilnění příběhu cizorodými prvky, jelikož situování děje do zimního Valašska, nejvýchodnější výspy naší země s tradiční architekturou, kroji, lidovými zvyky byl ze strany tvůrců prozíravý nápad. Nakonec funguje i humor a ani nadsázka v hereckých výkonech typově vyhovující Žilkové a Ivany Korolové většinou nepřesáhne míru únosnosti. Ostatní postavy v čele s Marií Majkusovou působí velmi příjemným dojmem a díky tomu nás jejich problémy dokáží hlouběji zaujmout, nejde o pouhé scenáristické kličky a konstrukce. Navíc prožitek povznáší i rozhodnutí nenabalovat na zápletku žádné zbytečné vedlejší motivy a postavy a nechat místo toho prostor pro tiché záběry zasněžené krajiny (za doprovodu emotivní hudby Ondřeje Brzobohatého), v nichž plně rezonuje převládající tklivý ráz souznějící s údělem hlavní postavy. Dvanáct měsíčků je tedy poctivě odvyprávěnou pohádkou odehrávající se v osobitém prostředí, která by mohla fungovat i při opakovaných zhlédnutích především díky živým postavám a osobité melancholii, která během svátků vždy spolehlivě zapůsobí. (25.12.2013)

Pohádka Dvanáct měsíčků sice není v ničem originální, alespoň si však oproti jiným současným pokusům udržuje jednoznačný statut "pohádka". Nikdo ze štábu (jak před, tak za kamerou) nepředvádí žádný exkluzivní výkon, přesto můžu říct, že v rámci svátků jsem ochoten přistoupit na Janákovu hru a nijak zvlášť se neurazit. Zvláště pak, když nám nabídl pohled na spoustu sněhu (navíc ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm), o kterém si v realitě můžeme jen nechat zdát. (02.01.2013)

Než cokoliv napíšu, tak se musím přiznat, že většinu této pohádky jsem vnímal jen okrajově takříkajíc jedním okem, protože druhé oko a vlastně většina mého zájmu směřovalo směrem k vánočním dárkům, které jsem objevil pod stromečkem těsně před začátkem této pohádky. Nicméně z toho, co jsem dokázal z této pohádky pochytit, jsem získal dojem, že se jedná o milou a příjemnou pohádku, která nepostrádá vtip a určitou dávku originality. Velmi mě zaujalo především všech 12 měsíčků, kteří byli pojati vtipně a bylo evidentní, že herci v rolích měsíčků si to maximálně užívají. Obzvláště Ota Jirák jako trochu dětinský měsíček byl okouzlující, ale totéž se dá říci i o Miroslavu Táborském, Pavlovi Křížovi nebo Radoslavu Brzobohatém, který hrál solidního bručouna, ale i přesto byl svým zvláštním způsobem roztomilý. Má pochvala směřuje i k představitelkám záporných rolí, Veronika Žilková s Ivanou Korolovou byly bezchybné a své role zvládly naprosto s přehledem. Celkově tedy tuto pohádku vnímám jako nadprůměrnou a ihned, jak bude příležitost, se na ní rád znovu podívám v klidu a s plnou pozorností. Nyní hodnotím čtyřmi hvězdičkami. (26.12.2012)

Jedna z mých nejmilejších pohádek a oni ji totálně zabili. Proč hrál hlavní roli zrovna Roman Vojtek, to fakt nechápu. Co na tom chlapovi kdo má? Je k uzoufání pořád stejnej a na podobný role starej. A s nevzhlednou parukou dvojnásob (podobnou mívala naše fyzikářka, kterou jsem v den posledního zvonění, viděla vybírat popelnice). Proč měsíčci seděli ve Stonehenge? A proč jsem se nemohla zbavit podobnosti s Mrazíkem? To má být česká pohádka. ČESKÁ! Jdu... velebnosti, vyvíteco... (03.01.2014)