Dvanáct měsíčků

Na hodnocení štědrovečerní pohádky se dá lehce poznat kdy jaký dostal dárky. Ty odpadový a jednohvězdičkový dostaly hovno a tak se vybíjej na pohádce. Za sebe můžu říct, že to bylo v pohodě, fandil jsem dobru a fakoval na zlo líp už si pohádku užít ani nejde. A už chápu proč mě uživatelka Květula dává fialky, Květulililililinka. (25.12.2012)

Pohádka Dvanáct měsíčků sice není v ničem originální, alespoň si však oproti jiným současným pokusům udržuje jednoznačný statut "pohádka". Nikdo ze štábu (jak před, tak za kamerou) nepředvádí žádný exkluzivní výkon, přesto můžu říct, že v rámci svátků jsem ochoten přistoupit na Janákovu hru a nijak zvlášť se neurazit. Zvláště pak, když nám nabídl pohled na spoustu sněhu (navíc ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm), o kterém si v realitě můžeme jen nechat zdát. (02.01.2013)

Pod dojmem zdejšího hodnocení a předvánočních ukázek v televizi, jsem si pohádku neměla odvahu pustit dříve. Ale nyní jsem zjistila , že to zas taková hrůza není, naopak. Asi proto, že jsem od toho nečekala ale vůbec nic, mě to docela příjemně překvapilo. Je pravda, že kostýmy a účesy jsou hodně mimo mísu, nevím, proč si skoro čtvrt století po revoluci tvůrci došli pro inspiraci do Ruska, jako bychom neměli svou vlastní kulturu. Scénáristicky to někdy trochu drhne, ale vcelku je to docela i zábavné a milé. Třeba zrovna to ztvárnění Měsíčků se mi docela líbilo a nevadil mi tam ani Stonehenge. Sedla mi představitelka Marušky a překvapivě mi k ní docela dobře šel i Roman Vojtek, přestože ho zrovna moc nemusím. Veronika Žilková to občas trochu přeháněla, ale docela se to sem hodilo. No a pohádek na sněhu není nikdy dost, navíc je zde velmi povedená "pravá" hudba, nikoli elektronická náhražka. Je vždycky příjemné slyšet, že i živí hudebníci jsou ještě někdy třeba a v pohádkách to platí dvojnásob, kéž by si to tvůrci uvědomili a nešetřili na nich :-). I když titulní píseň je taková trošičku jalová, pro děti na zapamatování asi vhodná (rozhodně se lépe poslouchá, než titulní píseň z Princezny ze mlejna - brrr!!!). Tři oříšky ani Anděl Páně to není, ale trošku přihodím na 4*. (12.02.2013)

Fotrovsky působící Měsíčci mě štvali. Maruška postrádala v obličejových rysech dívčí jemnost. Kam chodili na ty příšerné účesy, když venkovanky nosily paruky jak z rokoka, to ani nechci vědět. Ale macecha Žilkové byla povedená. Nebyla absolutní zlo, jen takové mírné, běžnější, o to víc svazující a pozvolna ničící. I ten důvod, proč se Maruška vydávala do sněhu za jahodami a fialkami, byl tady šikovně upgradován. A taky to mělo hezké lokace. (27.12.2017)

K jedné věci mě tahle pohádka-nepohádka inspirovala, a sice vymyslet si na režiséra taky jeden úkol: hybaj, Karle Janáku přetočit konec a nevracej se, dokud nebude vypilovaný! Jedno, a to mnohem podstatnější, ti upřít nelze a sice tvůj zcela originální režijní rukopis, inovativní, i když poněkud svérázný přístup ke klasické látce troufale zabalené do postmoderny a navrch přidané prvky velmi rázovité frašky, ve které se jinak obvykle zcela nepohádková slova, jako jsou "trubka" a "rajda", říkají a zapadají do ní. Bohatý mládenec Karel se po dlouhé době vrací z ciziny a všechny děvy z vesnice po něm šílí, ale jemu se do ženění ještě nechce. Vymyslí si proto za tím účelem tři zdánlivě nesplnitelné úkoly, a která dívka je splní, stane se jeho ženou. Jenže i sebeabsurdnější úkol se dá splnit, když je při ruce dvanáct měsíčků (ne, opravdu se nejedná o ženskou periodu, zajít tak daleko si scénář přece jenom netroufl), řeč je o hodných a laskavých "strýčcích" v hábitech, kteří jsou ztělesněním kalendářních měsíců v roce a ovládají nejedno kouzlo. Tím pádem není problém v lednu z lesa přinést fialky, jahody anebo zařídit, aby stará, uschlá jabloň se v mrazu obsypala jablky. Janákovi ani tak nešlo o věrné převedení klasické pohádky, a hned po prvních minutách je patrný sympatický ironický odklon. A aby té volnější inspirace nebylo málo, tak se ještě nad to jeho počin nebere příliš vážně. To se hodně odráží na hereckých výkonech. Zatímco Roman Vojtek jako mládenec Karel a Marie Majkusová jako Maruška své role pojali v mezích serioznosti, u dalších postav už tomu tak docela není. Macecha s dcerou Květou, neboli bezvadné záporačky Veronika Žilková a Ivana Korolová spustily lavinu balancující na hranici fraškoidního pojetí svých postav, což mě jako diváka hodně bavilo. Ve stejném duchu pokračoval, ačkoliv už se nejednalo o negativní postavu, také Jan Komínek coby Karlův mladší bratr a také mezi skupinkou Měsíčků se našel nejeden náznak či přímo delikátní antiseriozní uchopení charakteru jednotlivých postav. Všechno vtipně a neotřele šlapalo až na dvě věci: lásku mezi Karlem a Maruškou jsem jim vlivem nezanedbatelných okolností a jistého upozadění této dějové linie až tak nevěřil a zdegenerovaný konec s nekvalitním vytrestáním obou záporných postav se měl ze scénáře bez milosti vyškrtnout, anebo celkově předělat. V mnoha ohledech by tenhle pohádkový příběh snesl i velké plátno, ale na televizních obrazovkách se cítí evidentně jistější v kramflecích. Originálně sympaticky přidrzlý režisér Karel Janák ukazuje po všech těch bludných současných "pohádkářích" Zelencích, Macharáčkách, Karasech a jim podobných, že k pohádkové látce se dá přistoupit se svérázným espritem, bez laciné komiky a s ryzím odhodláním divákovi naservírovat něco, co se za nějakou dobu bude řadit k vyhledávaným kouskům, které nahradí až tak notoricky obehrané pohádkové evergreeny. 80% (29.12.2013)