Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rozmarnou hru F. X. Svobody o despotickém a popudlivém muži zpracovali naši filmaři hned dvakrát. Ve známějším Posledním mohykánu si jej zahrál Jaroslav Marvan, v předválečném zpracování, které nyní uvidíme, to byl Hugo Haas. Ztvárnil tu pedantického středoškolského profesora, jenž svou rodinu tak dlouho mučí absurdními nároky, dokud mu nápadník jeho dcery neumožní, aby ve skrytu pohlédl, jak na jeho počínání nahlížejí nejbližší.

Alois Kohout je středoškolský profesor, despotický rodinný tyran a poděs, před kterým se všichni třesou v panické hrůze. A přece se najde člověk, který dokáže panu profesorovi srazit hřebínek jeho pýchy, vrátit jeho rodině svobodu a navíc si odvést profesorovu dcerušku do klidného manželského přístavu... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (46)

Martrix 

všechny recenze uživatele

H. Haas opět jako výrazně starší postava. Kdo ví, proč vykrádal role svým starším kolegům? Ve svých 33 letech ztvárňuje šedesátiletého despotu, který tvrdě vládne všem, kteří ho nechají. Haas byl vynikající herec a sice byl vtipnější, než později Marvan, ale současně byl méně opravdovější. Marvan byl skutečný morous v odpovídajícím věku. Přesto není důvod hledat mouchy. Poslední muž je i tak hereckým koncertem s několika zdařilými vtípky a vlastně ani nevadí ten závěrečný neuvěřitelný přerod z despoty na demokrata. Přesto dám raději spíš silné tři, než slabé 4*. ()

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

V rámci toho, jak právě „sjíždím“ jednotlivé filmy Toníčka Novotného (svého oblíbence již z dob raného mládí, na nějž kvůli filmografiím jiných oblíbenců dříve nebyl čas ;-)), jsem znovu zhlédla i tento herecký koncert Huga Haase ve filmu podle divadelní hry F. X. Svobody o profesoru Kohoutovi, jenž drží pevnou rukou svou rodinu i své žáky. Možná je zápletka ohraná, jak píše Mikino00, ale ohraná je hlavně proto, že v tv šel mnohokráte remake tohoto filmu. Vzhledem k tomu, že v tomto prvním filmovém zpracování Haasovi zdatně sekunduje Zdenka Baldová a Vladimír Borský, na něhož je, stejně jako na Toníčka, radost pohledět (o tom, jak se dívám na Novotného herectví, jsem už v předchozích komentářích napsala dost, takže ve zdejším to ponechám stranou) a hezky je doplňují i ostatní ženy, které více či méně patří do profesorovy domácnosti - Marie Glázrová (ve své první filmové roli), Jiřina Steimarová a Darja Hajská, považuji ho za lepší než jeho remake, Poslední Mohykán, v němž se role rovněž dobře (ale přece jen o malinko hůře) zhostil Jaroslav Marvan. I když nebo možná právě proto, že zde se nejedná o pouhou komedii, ale o hluboce lidský příběh. Našla bych mnoho momentů, které jsou hodné zapamatování a které mě buď pobavily nebo se mi zapsaly do srdce (je možno začít už u úvodní scény ve škole s ježkem a odstávajícíma ušima, či rande v ZOO, úvodního rozhovoru s Dr. Bečvářem, pokračovat přes scénku u dveří bývalé bytné ze studií; s pobavením sledovat, co se dělo v době abiturientského večírku po 30. letech (v Litomyšli i v Praze), já osobně se pousměju u „nadějného centra Kohouta“, či jak pan profesor při následném útěku svého syna dále hraje tvrďáka, ale jak se o něj uvnitř obává a jak laskavě jej přijme zpět, až k závěrečné scéně, kde se rodina učí se jej nebát a on sám zase podívat se pravdě do očí) a které tenhle film řadí k mým nejoblíbenějším z česko-slovenské filmové tvorby a z té dříve natočené spolu s Katakomby a Hotel Modrá hvězda také, tedy alespoň pro mě, k těm nejlepším. ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Přijde mi to o hodně slabší, než pozdější verze s Marvanem nebo nepřiznaný Haasův remake v podobě Mravnosti nade vše. Problém je v tom, že tady Haasovi toho panovačného muže nevěřím, zvlášť když co chvíli vtipkuje svým stylem - jsou to sice slušné frky, které by jinde fungovaly, ale tady ne, nehodí se sem. Taky mi přišlo, že nápad s figurínou je o hodně slabší než s bratrem, a vůbec je to tady takové celé uhlazené od začátku do konce. V Posledním mohykánovi je skvělá ta úvodní scéna na dražbě, která vzbuzuje divákovu zvědavost, ale zde máme legrační skeč s ježkem, navíc podle mne ne moc povedený skeč. ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

V pátek to budou tři roky, co jsem viděl Eva tropí hlouposti, v pondělí uběhly dva roky od mé Hassovy premiéry s Ať žije nebožtík...Tak to byl čas podívat se po čase na nějákou další prvorepublikovou komedii. S Hassem jsem ještě viděl Mravnost nade vše, ale přiznám se, že po roce a půl už si z toho moc nepamatuji, kromě nezapomenutelného závěrečného Hassova monologu. Co si budu nejvíce pamatovat z Posledního člověka? Už potřetí v řadě skvělý (a zase úplně jiný) pokrokový Hassův výkon, u těchto pamětnických komedií taky typické horší herecké výkony ve vedlejších rolích, dojímání se se  spolužáky a opět moralistický závěr, kdy hlavní hrdina prozře, dojde dokonce k prolomení 4.stěny a fakt bych skoro řekl, že se film překlopí do skoro až moralitky, ale nějak mi to nevadilo. Vlastně to bylo docela milé pamětnické zastavení....Dokonce i v některých těch scénách bez Hasse jsem si dokázal něco najít,  hlavně v uvolnění, když tatínek nebyl doma.o Ale opět jsem si taky potvrdil a zopakoval, že z dnešního pohledu je pro mě z pamětnických komedíích stále nadprůměrné hlavně kvarteto Fričovek s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou....Ale na tu Mravnost se možná někdy podívám znovu stejně jako zase na něco dalšího s Hassem. ()

Zloděj kol 

všechny recenze uživatele

První zfilmování divadelní hry F. X. Svobody. Hugo Haas hraje profesora Kohouta s lehce ironickým nadhledem nad sebou i svým okolím. Výhoda Posledního mohykána (1947) spočívala v propracování příběhu, který se nesl ve svižnějším tempu, čímž byla odstraněna jistá divadelní dekorativnost příběhu. Ale při vší úctě k hereckému mistrovství Jaroslava Marvana, je pro mě Haasův rodinný tyran minimálně v jednom ohledu přesvědčivější. V jeho podání nevyznívá profesor Kohout jako posedlý fanatik. Pod stylizovanou maskou, kterou si snaží udržet na veřejnosti i v soukromí respekt, se skrývají obyčejné lidské slabosti. Zdeňka Baldová začíná tímto filmem rozehrávat svou nezapomenutelnou galerii filmových maminek (po Slavínského laciné veselohře Právo na hřích). Pod režijním vedením Maca Friče se dokázala uplatnit ve hře psané pro jednoho herce a dát do této postavy více, než pro ni bylo psáno. Ostatní postavy nenabízely výraznější příležitost, a herci (většinou začátečníci, později zvučných jmen – Novotný, Glázrová) se ani nesnažili nic změnit. Tato komorní komedie, je však přesto Haasem a Baldovou vyzvednuta z pamětnické všednosti. „Milostivá paní, jsem rád, že mám Zdeňku, a jsem přesvědčen, že bude tak dobrá hospodyně jako vy.“ – Haasova odpověď: „Naše maminka je sice hospodyně špatná, ale zato je dobrá padesátnice.“ – Baldová: „ Až za dva dny, tatínku.“ „No, geniální to zrovna není, ale uznáte, že je togeniální“. ()

Zajímavosti (3)

  • Filmový debut Marie Glázrové. (Kulmon)

Reklama

Reklama