Princezna se zlatou hvězdou

Klasická naivná česká rozprávka, t.j. ideálna pre deti. Veľkú úlohu (prípadnej) nostalgie, životnosti a čara zohráva výborná výprava, kostyméri, maskéri, využitie veselých a živých farieb a samozrejme námet. Pri scenári by som ale zaspal, keby nebol zostavený v rýmových prehovoroch. A taktiež herectvo princa bolo miestami až desivé. (27.12.2013)

Ráj toho opravdu blaženého dětství - to je svět jedné z pohádek v tomto ohledu stále nedoceňované Boženy Němcové a v tomto žánru ne příliš předpokládatelného Martina Friče. Idyla, která je silnější než skutečnost, svět, v němž se lidé mají opravdu beze zbytku až andělsky navzájem rádi. Lze to zpochybňovat, lze s tím polemizovat, ale nedokáže to změnit nic na tom, že Marie Kysilková je opravdu půvabnou princeznou a princ Radovan rázným budoucím králem. Za zmínku stojí i letmé setkání dvou slavných babiček našeho filmu: Jarmily Kurandové a už opravdu stařičké nezapomenutelné Terezie Brzkové. Plechová kavalérie krále Kazisvěta je naopak zosobněním lidského papundeklu se vším všudy. PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU reprezentuje ve vrcholné a stěží překonatelné úrovni vrchol někdejších starých pohádek z nejrůznějších starých kalendářů, zežloutlých čítanek z ještě předminulého století i prvních edic dětských knih, které tak stačily zfousovatět přes těch sto let, jak je znaly ještě naše babičky a pradědové ve svém dětství. Tuto idylu však zdobí navíc skutečný cit a opravdová líbeznost mravu i citu. Můžeme se tomu smát, ale neměli bychom tím pohrdat nebo to přehlížet. V naší době vypjatého hulvátství a hodnotového nihilismu a cynismu je takto pojatá čítankovost pohlazením na duši. Pohlazením, které hladí. Hlazením, které posiluje. A sílí. (17.12.2007)

Veršovaný scénář je roztomilý, Marie Kyselková a Josef Zíma jsou hezký pár, Martin Růžek mi kdysi naháněl opravdový strach a kuchař Stanislava Neumanna mě baví víc a víc... Bohužel je ale Princezna se zlatou hvězdou také bůhvíproč plná neskutečně otravných tanečních čísel (zřejmě pozůstatek z divadelní předlohy), která jednoduchý příběh jen zdržují. (27.12.2014)

Krále Kazisvěta jsem považovala za jednoho z řady polských panovníků (Kazisvět, Kazimír, všechno je to jedna famílie). Nechápala jsem, kdo mohl mít tak šílený nápad a šít kožich z myšek, zvrhlé a pracné. Dodnes nechápu, jak se princezně udržela na čele ta hvězda a to nemluvím o tom, jak se jí tam asi mohla dostat. Kuchař není žádný neřád, však je samý řád za to jak je vzorný a laskavý. (30.11.2010)

V rámci české, potažmo československé pohádkové tvorbě se jedná o vysoký nadprůměr, jež je nedílnou součástí každých Vánoc. Je to totiž nádherně staromilská veršovaná záležitost, jaká se dnes již bohužel netočí. Skvělá práce! „To vám, milý princi, nemohu a nesmím říci. Myslete si, že jsem třeba u vás v zámku služebnicí.“ (24.12.2019)