Princezna se zlatou hvězdou

Tak bez téhle pohádky si osobně snad ani nedokážu Štědrovečerní podvečer představit. Každý rok se celá rodina rádi sesedneme a užíváme si mladého fešáckého prince Pepíčka Zímu (ano, už je to vážně dávno..), krále Kazisvěta VI. s jeho pravou rukou (Růžek + Effa), jednorázovou překrásnou princeznu Ladu (Kyselková) nebo zmateného kuchaře (Neumann), který během necelé hodiny nafasuje dokonce 3 různé řády :o) Vyprávění formou rýmů se mi v tomto případě líbilo a rovněž účinkování panů Pištěka, Smolíka, Kohouta a Vinkláře je pro mě víc než velké plus. Princeznu Florindellu bych i dneska bral všema deseti (všechna čest tehdejší kráse Květy Fialové). Zkrátka pokud bych si měl vybrat jednu jedinou pohádku a označit jí jako tu NEJ, byla by to určitě tahle. (25.12.2013)

Ráj toho opravdu blaženého dětství - to je svět jedné z pohádek v tomto ohledu stále nedoceňované Boženy Němcové a v tomto žánru ne příliš předpokládatelného Martina Friče. Idyla, která je silnější než skutečnost, svět, v němž se lidé mají opravdu beze zbytku až andělsky navzájem rádi. Lze to zpochybňovat, lze s tím polemizovat, ale nedokáže to změnit nic na tom, že Marie Kysilková je opravdu půvabnou princeznou a princ Radovan rázným budoucím králem. Za zmínku stojí i letmé setkání dvou slavných babiček našeho filmu: Jarmily Kurandové a už opravdu stařičké nezapomenutelné Terezie Brzkové. Plechová kavalérie krále Kazisvěta je naopak zosobněním lidského papundeklu se vším všudy. PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU reprezentuje ve vrcholné a stěží překonatelné úrovni vrchol někdejších starých pohádek z nejrůznějších starých kalendářů, zežloutlých čítanek z ještě předminulého století i prvních edic dětských knih, které tak stačily zfousovatět přes těch sto let, jak je znaly ještě naše babičky a pradědové ve svém dětství. Tuto idylu však zdobí navíc skutečný cit a opravdová líbeznost mravu i citu. Můžeme se tomu smát, ale neměli bychom tím pohrdat nebo to přehlížet. V naší době vypjatého hulvátství a hodnotového nihilismu a cynismu je takto pojatá čítankovost pohlazením na duši. Pohlazením, které hladí. Hlazením, které posiluje. A sílí. (17.12.2007)

Veršovaný scénář je roztomilý, Marie Kyselková a Josef Zíma jsou hezký pár, Martin Růžek mi kdysi naháněl opravdový strach a kuchař Stanislava Neumanna mě baví víc a víc... Bohužel je ale Princezna se zlatou hvězdou také bůhvíproč plná neskutečně otravných tanečních čísel (zřejmě pozůstatek z divadelní předlohy), která jednoduchý příběh jen zdržují. (27.12.2014)

Zvláštní úkaz – pohádka, která je hrozně zastaralá (i na svou dobu), směšná a v některých fázích dokonce nevkusně kýčovitá. Ráž ani Kyselková moc hrát neumí (uchytili by se spíše coby recitátoři) a legrační básnivé dialogy jim ani trochu nejdou. Do toho věčný záporák Růžek, který dal do svého diktátora všechnu sílu. Jenže co na tom všem, zvláštní podmanivovst této pohádky vše vynahrazuje. Nádherný únik do pestrobarevného světa, kde nic neschází a všichni jsou nesnesitelně optimističtí. Přesně tohle od pohádky očekávám a v čase svátečním opakovaně vyhledávám. Princezna se zaltou hvězdou je mým průvodce štědrého dne už dlouhé roky a oproti jiným nemám pořád dost. Skvost! (31.12.2005)

Když odhlédnu od angažovaných režimních vsuvek, tak musím říci, že mám tuto pohádku moc ráda. Asi mi připomíná vánoční čas, prostě má pro mě takovou slavnostní atmosféru. Veršovaný jazyk mě zde vůbec neruší, naopak dodává zpěvnost vyprávění. :) I když mi některé postavy a jejich charakteristiky lezou malinko na nervy, tak se tomu spíš zasměju a nějak mi to dojem nekází. Atletický souboj prince a Kazisvěta na konci je nejlepší =D rovněž seznamovačka prince a princezny je trošku legrační. Princ asi po dvaceti sekundách ví, že záhadná paní je líbezná, vlídná, moudá a ušlechtilá. Nevím nevím, jsem asi moc mírná a nekritická i když me většinou režimní vsuvky apod. dost ruší. Myslím, že je to prostě pohádková klasika s pěkným konzistentním příběhem. pozn. až nedávno jsem si všimla, že jednu z vedlejších postav hraje Theodor Pištěk. (28.12.2015)