Newsroom

Naivní vyobrazení boje za správnou věc a víry v dobro lidského pokolení zasazené v neotřelém novinářském prostředí. A světe, div se, je to naprosto dokonalé. Aaron Sorkin je skutečný umělec, jehož síla tkví ve schopnosti vytvořit svět plný skvěle rozvrstvených a sympatických postav, které ze sebe chrlí brilantní dialogy plné mouder a sarkastických vtípků jak na běžícím páse. Je to zábavné a Jeff Daniels si to dává jako nikdy. Výjimečný seriál poznáte jen tehdy, když se nedokážete smířit s tím, že jste právě dokoukali jeho poslední epizodu... a tenhle skvost televizní tvorby skončil proklatě brzo! Podobné pocity jsem zažíval jen při závěru Přátel a MASHE. A to měli k dispozici daleko více epizod... Je tedy až k nevíře, jak moc mě tento kousek dokázal zasáhnout v rámci pouhých pětadvaceti dílů :-) S01 9/10 S02 9/10 S03 10/10 (05.08.2018)

Sénář, děj, herci, to všechno má grády a skutečně se cejtim jako ve studiu a připadám si šťastná a důležitá, že toho můžu bejt součástí, ale pak nastoupí ta úděsná kamera, která z toho všeho nadělá amatérskou reality show, do toho občas až příliš emotivní scény, který tak trochu shazujou genialitu a potenciál celýho seriálu. (21.03.2013)

Velmi chytlavý seriál, který sází na nanejvýš neokoukané a zajímavé prostředí (velmi originální a vděčné), přesné a sympatické herce (ano, úmyslně přehrávající) a často velmi vtipné, kulometně rychlé dialogy/monology (u kterých člověku nevadí si je přehrát znovu…i když nejednou mi kvůli kadenci slov nějaká ta povedená ironická výměna napoprvé unikla). Pokud jsem po první sérii žehral na jistou míru přehnané „proamerickosti“ (přestože první díl naznačuje opak), ale hlavně „převztahovanosti“ projevující se častým přetřásáním intimního života hrdinů přímo na pracovišti během plného nasazení (zvláště ony typické výstupy uprostřed haly chytající až sebeparodující charakter), musím po dalších zhlédnutých dílech tvůrce pochválit. Druhá série mi přišla oproti té předchozí výrazně vyzrálejší. Vztahy se sice i dál přetřásaly na schůzích, ale už ne tak často a divadelně, okatě a s mírnou dávkou trapnosti jako předtím (i když sem tam na ně přece jenom dojde…na druhou stranu se tak děje ve chvílích, kdy je za to divák vlastně i rád). USA už zdaleka nejsou brány za nejlepší místo na planetě, zprávy zas nabraly větší důležitosti, a to i s příchodem týmu právníků, kteří pálili ostrými. Dalo se na odiv, že nikdo není dokonalý a zpravodajský tým si může lehce sám zlomit vaz, a to i přestože jde o profesionály, což jen podtrhlo jejich lidskost. A právě díky oné nastoupivší „ větší vyzrálosti“ jsem si seriál začal užívat mnohem víc. Škoda ovšem, že třetí série si úroveň druhé nedokázala udržet a krapet klesla. Z části tomu napomohlo degradování linky se „zdrojem“, protože vše, co souviselo s FBI, bylo dost groteskní, a to i přes nadsázku, o kterou se Newsroom opírá. A také se na tom podepsal fakt, že tvůrci věděli o blížícím se konci, tudíž (zas) přitlačili na vztahovost, dojímavost a seriál částečně ztratil tu dynamičnost, kterou předtím disponoval. Objektivně si tak už Newsroom plný počet příliš nezaslouží, já mu ho však čistě z toho důvodu, že mi i přes zmíněné nedostatky za ty 3 řady opravdu hodně přirostl k srdci, stejně ponechám. A kdo ví, třeba to není úplný konec (na který to zatím vypadá) a tvůrci v čele se Sorkinem dají časem do kupy další díly (a asi si nepamatuju seriál či film, kde by se v titulcích tak moc kladl důraz na scenáristu, nutno ovšem dodat, že zřejmě oprávněně). „Před 14 měsíci jste odvysílali reportáž, ve které jste Tea Party nazval americkým Tálibánem.“ – „Ano.“ – „A?“- „Tálibánu se to nelíbilo.“ (17.02.2013)

Sorkin může být geniální, ale může z něj být nakonec slovní průjem. Tohle je tak půl napůl a tendence házet chytré věty nad uvěřitelnou slovní a vědomostní zásobu (postavy mají zřejmě v hlavě wikipedii) místy kazí dojem. Newsroom je navíc velmi soft a oproti třeba House of Cards ukazuje špínu sociálně-politického prostoru jen mělce, s celkem naivní víru v dobro v lidech a navíc je zatížený celkem banálními postavami, které se příliš nevzdalují žánrovým karikaturám. Spíš zklamání. (13.04.2016)

Aaronovi Sorkinovi sa sem tam stáva, že má problém s uzatvorením, resp. vyvrcholením epizódy a musí si pomáhať nepeknými klišé, pátosom, a s americkým patriotizmom je tiež miestami za hranicou. Ale tie dialógy! A postavy. Nie, jedna postava; Takto sa totiž ľudia v skutočnosti nerozprávajú, každý nepoužíva sarkazmus, celá redakcia rozhodne nemá rovnaký zmysel pre humor, a už vôbec a zaručene všetci neprenášajú dialógové doberačky s rovnakou kadenciou, s vážnou tvárou a ešte sebazaprením na záver. Charaktery sú rozdelené ako figúrky na šachovnici, s králom a královnou, a každým s tým svojim niečím, ale všetko je to stále jeden veľký Sorkin; a ten človek je génius. Prijať jeho hru a dostanete verbálny kickbox, aký vám nikto iný nedá. Len to hlavne nepozerajte pred spaním, ak sa ráno chystáte do práce. Rozprúdi vám závity na štvornásobok. (08.03.2019)