Přísně tajné premiéry

Velice uznávaný režisér Martin Frič si do svého filmu již poněkolikáté pozval Jiřího Sováka a Jiřinu Bohdalovou, aby opět ztvárnili manžele. Ano, opět. Naposled to bylo ve snímku ´Král králů´ z r. 1963 a když se oba snímky porovnají, charakterově jsou si v určitých mantinelech v podstatě stejní. Sovák jako energetický suverén, Bohdalová jako naivka a ťunťa využívající náhlé bohatství svého manžela. V předchozím zmíněném snímku šlo o dědictví a boj se státními úřady, zde se jedná o loupeže popsané ve svých detektivních románech a boj se schvalovacími orgány. Kolem manželské dvojice se v předchozím snímku neustále motá Izmail el Šarif, coby vyslanec tamánského ostrovního království, zde je to pro změnu František Jech, lupič odborně vyškolený v Americe využívající nápady na loupeže. A právě oba dva přinášející ono bohatství. Námět a provedení opět výborné. Plynulý děj, ryze český humor a samozřejmě herecké výkony jsou magnetem tohoto snímku. Příběh až neskutečně jednoduchý, ale napsaný tak, že tu není hluchého místa a ono vyobrazené typické češství skutečně vykouzlí úsměv na tváři. (22.10.2020)

Jeden z posledních filmů Martina Friče. Mám tyto černobílé retro komedie ráda. Frič uměl své filmy kvalitně obsadit. Geniální Sovák a jeho úžasné hlášky, mají trvalé uplatnění .." Já neříkám, že se tady nekrade, krade, ale po našem, tak nějak česky a vytrvale..." Tak to by mělo být vytesáno, vyšito, napsáno, či jiným způsobem oznámeno na všech hraničních přechodech, letišti, aby to bylo hned po příjezdu jasné. (17.12.2013)

Největší nebezpečí lidský společnosti jsou ctižádostiví blbci! Problém předposledního Fričova filmu vězí v jeho zarputilé snaze být vtipný. Za každou cenu. Všemi prostředky. A čím víc mají být všechny ty scénky ze života nešťastného spisovatele detektivních románů zábavné, tím hloupější a prvoplánovější nakonec jsou. Nejde tu přitom ani tak o to, zda se jedná či nejedná o parodii, přičemž míra použitých gagů by tomu odpovídala, ale má-li takový humor vůbec šanci na přežití. Frič se až příliš spoléhal na osvědčené herce, kteří opravdu dělají, co mohou, především skvělý Čestmír Řanda zachraňuje nejednu dějovou situaci svým šťavnatým a sytým herectvím, bohužel to ale nestačí. A přitom původní literární předloha, Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, v šedesátých letech mmj. úspěšná série kriminálních grotesek z pera Viléma Hejla, měla velký potenciál zaujmout i okruh filmových diváků, také proto, že vnášela do stojatých českých vod svěží závan hravosti a ryzí originality. Scénáristé, a mezi nimi i Frič, z ní ovšem vypreparovali jen některé dílčí motivy a příliš si nelámali hlavu s tím, co na to kdo (diváci) řekne. Přísně tajné premiéry (už samotný název je mimo mísu) jsou promarněnou příležitostí, jak vrátit do českého filmu jemnou situační komiku, bláznivý humor a nespoutanou fantazii, tedy obor, kterému Martin Frič před válkou (a během ní) kraloval. (28.03.2021)

Nápadité to bylo, ale že by to bylo k popukání,to nikoliv. Že by banda zlodějů pod vedení pana Jecha chtěla využítnápadů spisovatele detektivek, a ten s tím nakonec souhlasil, jen aby se chytili za nos ti, kteří mu upírali talent k psaní? Ovšemže se zde objevily satirické prvky, trošku tepající sapolečenské neduhy té doby i mravní charakter postav, byť nenápadné. Žádný z herců tentokrát nepřekročil svůj stín. (09.12.2019)

"Když jste mě zneužil, měl bych vědět všechno, aby v protokolu nebyly mezery." Mám porozumění pro to, aby se u nás kradlo světově. Jak jsem se dozvěděl, tak my krademe málo leč vytrvale, takže jsem se na trochu světovosti docela těšil. A nebyl jsem zklamán. Oblafnutej geniální mozek alias spisovatel Hudec mě bavil chrlením nápadů, šarmantní padouch Jech zase svým odhodláním a nechápavej kapitán Klikar svým jedinečným přehlížením úmyslně zanechanejch stop. Nyní již vím, že uniforma krade tváře, že ženský jsou háklivý na sekeru a že k vykradení banky se nejlíp hodí tank. To se jednou může hodit. (02.12.2021)