Psohlavci

V zestátněném československém filmu doznaly adaptace Aloise Jiráska nové obliby a pozvolna se navázalo na optimistické verze Lucerny, velkolepé Psohlavce, klasickou Vojnarku a vážnou Filosofskou historii. S rétorikou nového věku poválečného filmu přišel na řadu Jan Roháč z Dubé, Temno, animované Staré pověsti české, noví Psohlavci a tzv. Husitská trilogie. To vše v barvě. Závěrem této epochy se staly opět černobílí Ztracenci v pravém opaku ku svým plakátovým předchůdcům. Od počátků televizního vysílání až do 80. let se tvůrci opět hlásili k Vojnarce, třetí Lucerně, zaujali seriálem F. L. Věk a třetími Psohlavci. Zatím posledním Jiráskovým přepisem se stal vynikající Poklad hraběte Chamaré. V polovině 50. let tedy Frič přistoupil k osvědčené látce, ač přidal jen ruku k dílu osvěženému pouhým technickým vývojem, v každém směru poplatnému nejemblematičtějším příkladům filmů s revolučním maintextem. Samozřejmě, herecky velice rutinní a zaměnitelné díky všem těm Kurandovým, Smolíkům, Průchům, Kopeckým a dalším. Čestnou výjimkou budiž epizodní účast Marty Fričové, nevlastní dcery Friče, které po válce Mac dopřál celkem tři etudky v Zocelených, zde a v Dnes naposled. (21.02.2009)

,,Co je to svoboda, dědečku?“ Nesmírný patos se na mě valil hned v úvodu. Bohužel zbytek stopáže tvoří velmi nudné rokování Chodů, chození sem a tam, neustálé dohady, právníci, soudy a podobné libůstky, které jsou nudné a nezajímavé. Když se konečně v závěru strhne bitva, trvá jen malou chvíli. Příšerné nářečí evidentně dělalo problémy i hercům, já jakožto divák jsem z toho měl aspoň legraci. Aspoň Miloš Kopecký si svou roli záporáka evidentně užil a bylo příjemné ho sledovat, jinak to byla socialistická bída. (20.08.2017)

Frič prostě umí, natočil skvělý historický snímek podle Jiráskovy předlohy, kterou si musím co nejdříve přečíst. Dějově se film odehrává v nelehkém období tzv. druhého nevolnictví, které bylo pro poddané velmi těžké (a to mělo být ještě hůře v průběhu dalších let). Chodové pak představují naprosto specifickou skupinu v rámci Českých zemí, která svým povstáním zanechala mezi protirobotními povstáními silnou stopu. Kozinova postava je dobře zahrána Rážem, stejně tak jsou obsazeny i všechny vedlejší role. Myslím si, že dobu a situaci v těchto letech se podařilo vyjádřit docela dobře, výprava je rovněž slušná. (28.05.2014)

Film PSOHLAVCI je klasickým dílem dnes už historického žánru, který v konfrontaci s dnešním úsilím obstojí více než čestně. Dokumentárnost pohledu je současně jeho silou i slabinou v závislosti na zvoleném úhlu pohledu. Otázku, kdo by to dnes dokázal v srovnatelné kvalitě natočit, záměrně nepokládám. (02.08.2020)

Všetko tu na pohľad vyzerá ako v klasickej českej rozprávke z 50. rokov. Zlo a dobro sú jasne dané, na pochyby niet priestoru. Karikatúry verzus hrdí sedliaci. Výrazné farby peknej krajiny, kde stále podvedome čakáme, kedy sa zjaví kúzelný dedeček alebo babička. Nastupuje však nekompromisná "realita" českých dejín, ktorá je maximálne priamočiara, ale natočená tak pevnou režisérskou a dramaturgickou rukou, že sa divák nenudí ani minútu a ten tolerantnejší zabudne aj na spomenuté výhrady. Napríklad aj vďaka solídnej výprave a bojovým scénam, ktoré sú síce miernym spoilerom, ale každému pozornejšiemu divákovi je od začiatku jasné, kam film smeruje. (23.03.2014)