Hunger Games: Vražedná pomsta

K předchozímu dílu jsem se vyjádřil v tom smyslu, že je to jen jedna opulentní vykrádačka. Druhý díl, chce zřejmě dát jasně najevo, že to žádná vykrádačka není, že si tvůrci za tím stojí a tak pro jistotu vykradli už jen sami sebe. Jinými slovy, druhý díl nepřináší nic nového, naopak, jen sleduje šablonu prvního dílu. Samozřejmě, děj se nám trochu posunul. Velmi pomalu. Asi jako v Tvajlajtu, kde třetí díl trval snad pět hodin a šlo jen o to, říct, že Edwa zbouchnul Belu. Tady šli ještě dál a řekli nám, že vítězka prvního dílu je hrozně, ale opravdu hrozně, naštvaná na prezidenta Snowa. Film je z poloviny jen žvanění o tom co je a co není, případně, co by mohlo být, druhá půlka nás vrací zpět do hry zvané katniss. Kdo si chce jít zahrát katniss, ať si nebere pálku, ale raketu, ta holka je prostě nezničitelná. Nástrahy jsou efektnější, tedy je to sledovatelnější, ale ten kýbl nudy předtím to opět sráží na dvě hvězdy. (24.01.2014)

Hmmm... Některým filmům bych se měl sice asi opravdu vyhýbat, ale když já si je tak rád zanalyzuju, že prostě nemůžu odolat. Tohle mi přišlo ještě trapnější a zbytečnější než jednička. Žádná pořádná akce jenom strašná nuda a tlupa krásných mladých umělých herců a héreček aby náctiletým pěkně vlhli prcinky. No nepochopím v dnešní době úspěch podobných filmů, ale co nikomu to neberu. Skoro by se chtělo říct : Nová doba! cool teanege filmy vyhání oldschol fanoušky z kina! No co se dá dělat už je to tak.20% (24.11.2013)

Hunger Games: The Catching Fire je skôr trocha slabším filmom, ale našťastie s výborne napísaným scenárom. Napätie sa správne stupňuje a život hrdinov aj obyvateľov chudobných štvrtí sa stáva bezútešnejší. Východisko zatiaľ nie je. Nič nie je bez chyby, aj keď v probléme tohto filmu sa skrýva veľký prísľub. Na konci premietania vám môže vadiť azda len to, že sú Hry o život: Skúška ohňom len prípravou na ďalšie diely, a tak nemajú také vyvrcholenie, aké by si vďaka predchádzajúcim hodinám zaslúžili. Jennifer Lawrence je však cez to všetko najväčším lákadlom filmu a táto postava sa jej veľmi hodí. (12.02.2015)

Nový tým režiséra a scénáristů a máme tady na stejné téma výrazně lepší film! Druhé Hladové hry nesrovnatelně lépe vykreslují fikční svět, pravidla jeho fungování a úzkost a neštěstí plynoucí z jeho prožívání. Sice to není druhý Matrix, ale už se v tom lépe rýsuje parodie na reality show, absurdnost statutu celebrit a také nošení dvojí tváře na veřejnosti. Film má podstatně temnější vyznění, člověk se lépe ponoří do atmosféry, což oceníme zejména v aréně. Jakmile dojde na 75. Hladovou hru, vyprávění se lépe soustředí na boj o přežití, tak nějak všem dojde, že oproti jedničce shit just got real. Režisér velmi dobře udržuje sepjetí mezi divákem a postavami, takže zákonitosti fascinující arény objevujeme se zatajeným dechem přímo jejich očima. Osobně mě podráždil jen vyloženě seriálově useknutý konec. 7/10 (11.12.2013)

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)