Zvuky temna

Ono to napínavé je, ale jen do určité chvíle, protože pak víme, co víme, a vlastně jen trpně čekáme na konec, kdy se projeví to, co víme, že víme. Navíc mi tam vadilo pár logických nesrovnalostí a mohlo to mít i temnější atmosféru - dalo se z toho vydojit daleko víc. Škoda, že to nenatočil Luigi Bazzoni. A to závěrečné vysvětlování bylo až moc překotné a zamotané, takže jsem si to musel pustit víckrát, abych aspoň zhruba pochopil, oč šlo. (10.05.2023)

Pěkný Fulciho kousek ještě z dob před jeho vrcholným obdobím. Zvuky temna jsou čirým giallem, které mi oponovalo zejména svým nevšedním příběhem o ženě, co vidí do minulosti. Trefa do černého (v tomhle případě lépe řečeno do žlutého) byla hlavní hrdinka: krásná a smyslná, bohužel trochu hloupá a s darem upozornit na sebe samotného vraha v ten nejnevhodnější okamžik. Pak je tu optimální stopáž, hodně červeného nasvícení, povědomá Frizziho hudba a špetka gore, i když krev se tu objevuje spíše sporadicky. Film v poslední třetině hezky vrcholí, přestože pointa byla už dopředu jasná. Každopádně příjemný detektivní horor, bavil jsem se. A pak že to bez vnitřností a vypíchnutých očí nejde... (02.07.2011)

Co by byly všechny ty italské horory bez té fenomenální démonické hudby? Tolik napětí a strachu, co dokáže vyvolat jen samotná hudba, i když se nemusí zrovna nic děsivého dít. Kdo jiný to umí tak, jako právě taliáni?:) Zvuky temna jsou více detektivním příběhem s tíživou atmosférou, než hororem. Skvěle propleteným detektivním příběhem. I zde se divák dočká momentu, kdy jde všechno moc hladce a věci jsou najednou až příliš jasné, takže je očividné, že o to více zde něco nehraje a něco nám ještě nebylo odkryto. I když můžeme již od začátku přemítat, kdo asi může být vrahem, následující děj se stále více rozplétá, zamotává a vyjasňuje, že když potom na onen moment dojde, cítila jsem i mrazení po těle. Závěr filmu je, dalo by se říci velkolepý, i když jsem byla lehce na pochybách, co se týče logiky jistých skutků. Také bych ráda věděla "Proč? Proč tu první...?" (17.02.2013)

Fulciho rozlučka se seriózností ve které recykluje pád z útesu. Obsahuje všechny klady ranného období - dobré herce, kvalitní hudbu a zajímavý scénář (Sacchetii), který je alfou omegou celého filmu. Poslední třetina je pak naprosto bezchybná, atmosféra houstne, zvraty se množí a Fulci s přehledem zakončuje. Jedinou vadou na kráse tak zůstává můj čas od času se vynořující dojem tv looku, což nechápu. Tarantino vždy tlachal o remaku Zombi nebo Seven notes in black. Na remaky nikdy nedošlo, ale v Kill Billovy alespoň zazní Frizziho main theme '7 Notes'. (27.08.2009)

Solidní giallo s potenciálem oslovit i ty diváky, kteří nemají příliš kladný vztah ke kultovním Fulciho gore hororům (což je vlastně i můj případ). Jen mi trochu lezly na nervy ty úmorně explikativní flashbacky, neboť jsem z nich měl pocit, že má Fulci své publikum za bandu idiotů neschopnou pochopit docela jednoduché zvraty. (12.07.2014)