Father Vojtěch
Režie:
Martin FričScénář:
Martin FričKamera:
Otto HellerHrají:
Karel Lamač, Suzanne Marwille, Josef Rovenský, Ladislav Herbert Struna, Karel Schleichert, Eman Fiala, Anna Opplová, Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, Eduard Šlégl, Karel Němec, Jan Richter (více)Obsahy(1)
Vojtěchova milá Frantina odjíždí za prací do Prahy. Vojtěch slíbí své umírající matce, že se stane knězem. Jeho bratr Karel má zdědit mlýn. Při posvícení však napadne slabého Josífka a potom prchne ze vsi. S neznámým tulákem se skrývá v lomu. Při odstřelu kamene v lomu tulák zahyne a Karel vymění jeho doklady za své. Vojtěch v semináři stále myslí na Frantinu. Ta se po čase vrátí do rodné vsi a najde nový domov u Vojtěchova otce ve mlýně. Vojtěch je zatím vysvěcen na kněze a po návratu domů zjistí, že Frantina se za mlynáře provdala. Vojtěch stále Frantinu miluje, odolá však svému pokušení přesto, že s ní bývá ve mlýně sám. Vrací se i zpustlý Karel a žádá po otci peníze. Otec ho chce násilím vyhnat a omylem udeří Frantinu sekerou. Vojtěch odjíždí a umírající Frantina mlynáře ujistí, že děcko, které se jí narodilo, je jeho. Za čas se Vojtěch vrací do rodného mlýna za otcem a jeho dítětem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Režijní debut Martina Friče a zatím nejstarší mnou viděný a první němý celovečerní československý film. Nezvyklé pro mě bylo i to, že k snímku není dostupný žádný hudební doprovod, takže bylo podivné sledovat film bez jakéhokoliv zvuku. Tím asi končí výčet důvodů, proč jsem se na Pátera Vojtěcha těšil a proč mne zajímal. Filmařsky to nebylo špatné a každý snímek z naší němé éry pro mě nese cosi tajemného. Po obsahové stránce je to však bohužel asi nejslabomyslnější melodrama ze všech naivních vesnických snímků pro pamětníky, co jsem viděl. Takové chování postav a absenci logiky opravdu nemůže omluvit ani rok vzniku. Film překvapivě nedořekne spoustu podstatných věcí, např. nevíme, že Vojtěch doma sdělí, že potkal ve světě bratra Karla, který stále žije, ale zjistíme to až poté, co vidíme, že po jeho příjezdu není nikdo překvapen. Stejně tak je absursdní třeba, když Vojtěch tajně zálibně hledí na obrázek své milé a nevyleká ho ani tác s jídlem, pokládaný hned vedle něj na stůl. A už vůbec nemluvím o tom, že se Vojtěch mohl nechat na kněze vysvětit, čímž by splnil matčino poslední přání, a posléze z kněžství vystoupit, čímž by splnil přání svoje. Docela mě udivily i silně komické vsuvky do tak vážného příběhu, což v tehdejší době jistě nebylo typické. Každopádně snímek Páter Vojtěch je mnohem zajímavější jako materiál pro studium naší dávné filmové historie než jako zábava na nedělní večer. ()
Drama jedné rodiny, kde slib umírající matce zcela změní život mladého muže, kterému nezbývá, než poslechnout. Závěrečné smíření se s osudem jako takovým je podpořeno i závěrem příběhu jeho otce, bratra a jeho milé, kdy všichni dojdou k tomu, co se mělo stát a co je celým filmem vedeno jakoby pod povrchem. Výkony jsou opravdu skvělé, plně uvěřitelné a navíc je celá komunikace dělána jen drobnými, ale výraznými gesty, která nahradí rozsáhlé dialogy. Např. setkání u vody na lavičce je pro mě vrcholnou ukázkou takového postupu. ()
Klasické dílo české kinematografie režiséra Martina Friče z roku 1928, které má spolu s dalšími filmy své doby značný historický význam. Jako jeden z prvních československých filmů poskytuje cenný vhled do filmové historie a kulturní krajiny země v meziválečném období. Příběh natočený podle románu Jana Klecandy pronikavě zobrazuje lidské emoce a problémy, kterým jedinec čelí v měnící se společnosti. Film jako takový prokazuje působivou technickou zručnost, a to především díky silné kameře a střihu. Na němý film je pak děj použitelný a plně strhující. A tedy, zejména emocionálně, velmi silný. Dnes víme, že režisér Martin Frič se k předloze vrátil a v roce 1936 ji znovu natočil se zvukovou stopou. Nicméně němá verze se dochovala, takže není třeba ji zatracovat, i když si ji užijí jen opravdoví filmoví fanoušci. ()
První samostatná Macova režie byla ještě notně podpírána Karlem Lamačem, který si ponechal „pouze“ hlavní roli. Úžasně známé jsou záběry z natáčení, neb už při vzniku to byla událost číslo 1. Velký film s Lamačem a Marwille, kteří tvořili jeden z nejzajímavějších párů němého filmu, byl předem odsouzen k úspěchu. Mac se za léta děvečky pro všechno u filmu - a hlavně u Lamače - hodně naučil, takže skvělé obsazení i ve vedlejších rolích znamenalo už jen podepření perfektního díla. Maximální drama směřovalo především k bouřlivé noci, jež zůstala vyvrcholením i ve zvukovém remaku, který vznikl po osmi letech. Tam ale z původního obsazení zůstal už jen věčně neměnný Ladislav Herbert Struna. ()
Tento film rozhodně, co se děje týče, není žádné veledílo, i když musím uznat, že pár překvapivých momentů se tam přeci jen najde a rozhodně se člověk nenudí. Lamač sice neustále kulí oči jak kdyby mu někdo vrazil tyč do zadku a Frantina je tak trochu děvče po sezóně (sorry, Suzanne), ale je to jeden z mála němých filmů, který jsem byla schopná dokoukat do konce a neumřít nudou a to i zaslouží vyšší hodnocení. ()
Zajímavosti (1)
- Ve filmu se kromě Karla Lamače, jež hraje titulní roli pátera Vojtěcha, objevili v malých rolích noviců v semináři Václav Wasserman, Miroslav J. Krňanský i samotný režisér filmu Martin Frič. (sarianna)
Reklama