Revizor

Televizní divadlo, ve kterém si Burian svého Chlestakova vyloženě užívá. Nikomu netvrdí, že právě on je obávaným revizorem, ale obyvatelé městečka vědí své. Chlestakov po mírném zdráhání přijímá svou mocnářskou identitu a s grácií zkušeného podvodníka dokáže za příslušný bakšiš přimhouřit očičko nad kdejakou levotou. Burianovi parádně sedla role člověka, který zásadně odmítá úplatky, ale kapsu nechává pro jistotu otevřenou. (23.12.2008)

Moc se mi na našich starých filmech líbí, jak herci hrají očima. Ani není třeba slov. Jakoby pozůstatek z časů němého filmu. Třeba Zdeňka Baldová je zde nádherná, jak se očima nabízí Chlestakovovi. Z těch veselých scének na diváka přechází radost. Lidská hloupost je pořád stejná, ale při Gogolovi z ní člověk aspoň nedostává depresi. Podmáznout, opít a ještě nabídnout vlastní dceru. (15.09.2012)

Abychom docenili plně kvalitu skvělé adaptace tohoto zakladatelského díla klasické ruské literatury, musíme docenit dobu jeho vzniku a okolnosti, za kterých vznikal. Podzim třiatřicátého roku byl vrcholem velké hospodářské krize v naší zemi, existenciální nejistotou nejen dělnických a rolnických vrstev, ale i bílých límečků a plášťů, zoufalstvím, v němž se začal zadírat i jinak nezničitelný baťovský botostroj. Filmové podnikání té doby bylo i za "krotkých" realizačních podmínek a shovívavé kriteriality jejich posuzování nejistotou, do níž film jako REVIZOR přikládal další polínko doslova hazardu. Film právě proto na tomto pozadí působí ještě více - dekorace sem, dekorace tam - doslova jako zjevení z jiné doby. Martin Frič tu snad poprvé naznačuje skutečný rejstřík svých tvůrčích kvalit a své nadšení i vůli promítá i do jinak nezvladatelného egocentrického Vlasta Buriana, který, zbaven své škrabošky lidového komika, až paradoxně naznačuje nejen šíři, ale především hloubku svého hereckého tvůrčího rozměru. Poprvé a zjevně naposled se v tomto ohledu propojuje s dalším velikánem Jaroslavem Marvanem. Za kulisy nahlížíme i v případě Zdeny Baldové zachycené v prchavé osobitosti odcházejícího středního věku, v němž se pro zvlášť pozorného pozorovatele skrývá i popel dívčího jiskření. Ale i ostatní herci se v REVIZOROVI pohyují vesměs na horních hranicích svých hereckých schopností. Provinciální Rus Nikolaje I. tu tak ožívá v až překvapivě přesvědčivé podobě. Řekl bych, že během premiéry se shora dívající Gogol nejen nenudil, ale naopak že prožíval velké a krásné lidské pohnutí. Určitě nebyl, není a nebude sám. (30.07.2008)

Jedna z posledních knížek kterou jsem nestíhal přečíst byla právě od N.V. Gogola - Revizor. Inu musel jsem sáhnout po variantě shlédnutí filmu. Zpočátku mne šokoval rok 1933. Ukázalo se, že mé obavy nejsou vůbec zapotřebí. Po celou dobu jsem se upřímně smál. Vynikající Vlasta Burian, kterého znám spíše na doporučení babičky opravdu nezklamal. (24.10.2012)

Před faktem, že byl film natočen v roce 1933 nezbývá než hluboce smeknout. Nicméně technika se posunula o mnoho dál a vzhledem k dnešním poměrům to celé působí, tak nějak směšně. Herecky naprosto bravůrně zvládnuté, ale to je z pozitivního spektra asi tak všechno. Navzdory všem negativním věcem musím uznat, že film se celkem obstojně drží Gogolovy předlohy. S přihlédnutím na stáří filmu a jeho délku, která se dala strávit * * *. (21.03.2011)