Cold Skin

Možné spoilery. Uprostřed moře ostrov, na ostrově maják, v majáku Ray Stevenson a jakási ochočená potvora. Něco mezi Fantomasem a žábou. No a další fantožáby na něj čas od času pořádají nájezdy. Když tam připluje mladý meteorolog, tak se nejprve postaví na stranu majákového strážce, ale pak začne objevovat výjimečnost vodních tvorů. Takové nic. Nějakou příběhovou kostru aby člověk pohledal. Víceméně je to o mydlení se mezi žabákama a lidma a i když je to někdy zábavné, poměrně ryhle se to okouká. Ta romantická linka, dá-li se to tak nazvat, byla poněkud nemotorná, ačkoliv chápu, co tím chtěl básník říci a k její podstatě vlastně nemám výhrady. Herecky je to celkem fajn, i když Aura Garrido, na kterou jsem se celkem těšil, tady je k nepoznání. Gens nějak stagnuje. 40% (16.02.2018)

Jak tak pozoruju,tak tvůrci starších extrémně drsnejch snímečků solidně vyklízej pozice,a stěhujou se někam do nudný filmařiny ..Když sem zjistil,že můj oblíbenec (v topce ho nemám) Gens natočil v roce 2017 dva filmy,zaplesal sem radostí.Aja mě už zklamal,tak sem sázel na tohodle rejžu.No,ale Crucifixon je slabota,a tak zbyl je Cold skin.Už scestný názory některejch břídilů,že je to trochu podobný Descentu mě dostali,protože to je nesmysl.U Descentu jsem ani nedutal,a krve by se ve mě nedořezal,jako bych byl s těma ženskejma v tom jeskynním komplexu.Naopak tenhle výtvor je chvílema romantickej,pak se tam střílí,ale jaksi bez atmosféry a emocí,a k hororu to má dost daleko.Zklamání obří,až by jeden zaplakal.Příště do podobnýho hovna půjdu jen s flaškou rumu.40%. (25.03.2018)

Nutne sa tu črtá istá paralela s del Torovou blockbusterovou Tvárou vody, či však ide o analógiu čisto náhodnú alebo cielenú si netrúfam odhadnúť. Viac svetla do týchto dohadov by snáď mohol vniesť samozvaný hororový expert, znalec mysteriózna a osobný (ak nie aj najlepší...) priateľ Xaviera Gensa užívateľ Psychor, ktorý si so spomínaným režisérom počas festivalov v Cannes odbil už nejeden čajový dýchánek a bol iste podrobne zasvätený do Xaviho plánov. Tak či onak, keď porovnám oba spomínané filmy a ich rozpočty ($10,5 milióna vs. $19,5 milióna) vychádza mi to tak, že Gens poňal tému zblíženia sa ľudí s vodnými potvorami pre mňa osobne príťažlivejším spôsobom než renomovaný mexický režisér. Obmedzil zoofilné milostné výlevy (aj keď určitým náznakom sa predsa len nevyhol...), na ktorých The Shape of Water v podstate stojí, príbeh správne situoval do exteriéru a viac sa zameral na akčno-hororovú stránku, čo mu aj napriek občas slabším vizuálnym efektom, ktoré sú badateľné najmä v momentoch, keď sú monštrá v pohybe určite kvitujem. (22.02.2018)

Na tomhle filmíku jsou dobrý snad jenom dvě věci: scéna soft verze Bioshocku s procházkou po mořským dně, a možnost získat několik vytípanejch obrázků, který se skvěle hoděj na plochu fanouška Lovecrafta. Jinak ale bída. Celou dobu jsem přemýšlel, jak super by bylo číst to jako povídku, tahle verze je ale příšerná. Špatně zahrané, s tunou nechtěně legračních scén, a hlavně nelogičností a nejen kulisních chyb, které z diváka dělají blbce a nutí jej představovat si, že na tom snad muselo dělat maximálně pět lidí, aby před kamerou vznikaly podobný kiksy. Udělejte si radost a nekoukejte na to. (10.01.2021)

„Pri boji s monštrami si daj pozor, aby si sa sám nestal monštrom.“ Dobré a pôsobivé. Cítiť z toho H.P. Lovecrafta a Pád do tmy. Ale zároveň dosť dlhé, vinou čoho sa od istého času dostaví stagnácia. Deň dialógy a prechádzky po ostrove, noc strieľačka, síce parádne nakrútená a krvavá, hoci nie zbytočne a nechutne explicitná (ale áno, drsná). No ale takto sa to opakuje... a opakuje... a opakuje... a potom je koniec. Hoci je to zručne nakrútené, je to proste tak trocha nuda. Postavy sú fajn, herci David Oakes, Ray Stevenson a Aura Garrido tomu veľa dávajú. No len na povrch. V hĺbke sú ich postavy také, čo ja viem, nijaké. Motív „láskavej čosi-ako-zoofílie“ nie je od veci. Dodáva materiálu zaujímavú príchuť. Pochmúrna ostrovná výprava s burácajúcim oceánom, skalnatým pobrežím a majákom, je skvelá. Určite by sa síce našiel kameraman, ktorý by z nej dokázal sekať zábery, ktoré by ste si chceli zarámovať a to Daniel Aranyó tak úplne nerobí (nevie robiť?). No i tak odviedol dobrú robotu. Sklamalo ma, že parádna partia námorníkov, ktorí robia hrdinovi spoločnosť z úvodu, sa neskôr z deja úplne vytratí. Na druhej strane je to tak možno lepšie, lebo ak by sa nevytratila, stala by sa z toho vyvražďovačka a to už sme videli stokrát. Som každopádne rád, že Xavier Gens i po tomto záreze zostáva hororovým režisérom, ktorého ďalšie filmy ma zaujímajú a lákajú. A to paradoxne napriek tomu, že okrem The Divide ma nebavili (Hranice smrti, Crucifixion). Myslím si ale, že má v krvi remeslo a ak v budúcnosti vylepší nejaké veci na svojich filmoch, mohol by sa stať veľmi významným žánrovým tvorcom. A možno nielen žánrovým. Kniha  Alberta Sánchez Piňola z roku 2002 je na tom podobne (skvelé prostredie, atmosféra a postavy verzus monotónny dej). (07.09.2018)