Čtyři dohody

Ono je vlastně úplně jedno, jestli si Čtyři dohody pustí člověk, co si raděj zařve GÓÓÓL!!, nebo co radostně pokřikuje GOGOL!!, jenom stačí, aby mu sedl Duškův humor, který je pro mě snad nejpodstatnější částí celého představení, bez něj by to mohlo skoro vypadat, jako kdyby Dušek pokračoval ve svojí roli v Choking Hazardu (jenom pro upřesnění, hraje slepého mentora hledajícího smysl života, jehož mozek se pokouší sežrat banda zombifikovaných myslivců, kteří zde bohužel nejsou). Vážně tu nehodlám posuzovat, jestli je základ "mouder" hluboké filozofično, nebo pár povrchních frází, které sází jen a pouze na papundeklové myšlenky, tohle je věc která je subjektivní víc, než je chuť na ovocný knedlíky. Docela škoda, že zaznamenání není bez chyby, například vložené archivní záběry se urputně nehodí a totálně ničí atmosféru, podobně hdivníá ( zkřížení něčeho divného a hnusného, poz. redakce) je i zpívaná hudba, která je bídně podprůměrná, narozdíl od ozvučení doprovodného, které je sice místy kýčově klišoidní, ale přesto se hodící. Smál jsem se humoru, lehce ignoroval myšlenky. Slabé čtyři. (12.05.2014)

Samotné představení nemělo chybu. Klobouk dolů před Duškem. Dokáže skvěle předat všechny velké myšlenky nenásilnou a ještě vtipnou formou. Vlastně jsem docela dlouho neviděl nic, co by bylo tak plné myšlenek, které by stály za to. Hvězdu dolů dávám jen za nešťastnou dokumentární formu a prokládané černobílé obrazy, které mě vždy jen vytrhly ze sledování jedinečného Duška. (04.01.2014)

Kdy se Vám zase stane, že u nás v Česku uvidíte takovou filozofickou bombu, jako v podobě Jaroslava Duška, který tu dodnes vypráví o čtyřech dohodách jednoho jihoamerického šamana? Já si myslím, že po druhé podobnou myšlenku už nikdo nevymyslí. A tak, jak to vypráví Jarda Dušek už vůbec ne. Byl jsem u vytržení a nebýt těch hudebních vsuvek, byl bych asi oněměl úplně z té série nekonečných myšlenek, kvůli kterým jsem tenhle divadelní záznam musel několikrát pauzovat. (27.02.2017)

Krásné a inspirativní myšlenky, výborná předloha, velmi dobrý hudební doprovod... Na druhou stranu, stačí otevřít webovky jakéhokoliv psychologa či "kouče" a přesně tyhle rady zde najdete, jen o dost jasněji, přehledněji a srozumitelněji. Ani Duškovy vtípky nepřinesou nic moc nového a od filmového zpracování bych čekala více inovativnosti, než jen dostříhání pár archivních záběrů na roztomilé děti. Celkově dílo působí až nepochopitelně rozvlekle a nezáživně. (31.01.2014)

"Pomlouvání je takový hlavní komunikační princip v naší civilizaci." . . . Poprvé jsem to nedal. Přes zajímavé téma mě nebavilo ani půlhodinu, natož dvě hodiny, sledovat Jaroslava Duška a jeho psychologickou přednášku, či spíše parodii na přednášku. Nakonec jsem větší část Čtyř dohod alespoň čistě poslouchal, jako takovou rozhlasovou hru, bez obrazu. Také nadvakrát. Mnohé řčené výroky a načrtnutá témata z lidského života přijmou k zamyšlení, pobaví a osloví diváky nebo posluchače asi bez ohledu na věk a vzdělání, v tom jisté pozitivum zhlédávám. Nicméně dvě hodiny je moc a já přes zajímavý (mluvený) obsah spíše trpěl. Záznam one man show inscenace ve stylu přednášky, kde se vlastně stejné téma i myšlenka jenom dokola okecávají, pouze doplněný černobílými záběry dětstkých hrátek či oslav z archivu dokumentaristky, mi přijde docela málo. To je také jeden z důvodů, proč třeba žánrově velmi podobné Vajíčko s Václavem Voskou hodnotím daleko výš. // Aktualizace po dvou měsících: Hmm, tak s odstupem času si už vůbec nepamatuju, nad čím mě to ten Dušek přinutil tenkrát uvažovat. :o) Zásah se tedy opravdu nekonal. (29.12.2018)