Čtyři dohody

Po pádu reálného socialismu jsem si říkal, že nás po dlouhých dekádách cenzury čeká záplava špičkových literárních děl, ale v knihkupectvích se vedle tvrdého bulváru dařilo nejvíc knihám o okultismu, léčitelství, ezoterice, případně spikleneckých teoriích. Vždycky mě zajímala víc věda než mystika a před zástupem šamanů dychtících odhalit mi tajemství všehomíra dám bez váhání přednost jedinému skeptikovi ze spolku Sisyfos. Vzhledem k duchovnímu založení Jaroslava Duška jsem měl vědět, do čeho jdu, leč byl jsem nepřipraven a po úvodní čtvrthodince plné meditativních frází, indických bohů, karmy a zenů jsem to viděl na čistokrevný odpad. Naštěstí přišly slovní hříčky, které bych si sice zbavené duchovního balastu vyslechl mnohem raději z úst Wericha nebo Horníčka, ale i tak si u mě Dušek částečně napravil reputaci. Poté přišel šok v podobně půlhodinové přestávky po absolvování školení o jediné ze Čtyř dohod a zatímco se ostatní občerstvovali v kinokavárně, já vyděšeně počítal, za kolik hodin se dostanu do postele, pokud bude Dušek stejně rozvláčný jako dosud a šéf kina bude chtít dál nabízet své kavárenské služby. Dušek se naštěstí buď unavil, nebo ho všichni bohové a duchové světa osvítili, takže ostatní dohody se nesly v poněkud úspornějším duchu. Nemůžu se nicméně zbavit dojmu, že Duškovo vystoupení je, diplomaticky řečeno, příliš rozevláté, obsahově banální a jakkoliv je v jeho názorech pravdivý fundament, kterýkoliv psycholog by dokázal totéž podat mnohem věcněji, střízlivěji a kompaktněji. Celkový dojem: se zamhouřenýma očima 50 %. (21.02.2014)

Musím se přiznat, že téma, o kterém je celé toto představení, není zrovna mým šálkem kávy a určitě se po shlédnutí, nezačnu dívat na život z jiné stránky, nebo ho jakkoliv měnit. Stejně skepticky jsem na tom u Jaroslava Duška, kterého jednoduše nemusím. Přesto jsem Čtyři dohody" viděl již 2x a nejen, že mě velice pobavily (Dušek přidává řadu vtipů a zábavných přirovnání) ale nad některými částmi jsem se i hluboce zamyslel a musel sem s nimi souhlasit. Suma sumárum, mě tento divadelní záznam pobavil i svým způsobem pozitivně naplnil a možná i na toho Duška, trochu pozměním názor. (08.03.2014)

Kdysi jsem tomuto představení dala 5 hvězdiček. Není to tak těžké nechat se ošálit Jardou Duškem, umí to opravdu dobře, také je výborný herec a improvizátor. Bohužel jsem pak získala tragickou životní lekci a možnost se tak podívat pod roušku těch sympatických a líbivých hesel, které Jarda střílí dvě hodiny do diváků jako z kulometu. Samotná předloha je triviální moudro neexistujících Toltéků, které Jarda povýšil svými postřehy o lidském chování, což je také hlavní úspěch představení. Co na tom, že na sebe tato moudra logicky nenavazují a dokonce si někdy i sama odporují, efekt marketingového produktu Mesiáš Jarda Dušek je jinde. Je v toužebném/iluzorním myšlení generace konzumu, která dychtí po snadné cestě k naplnění svých duchovně prázdných životů, v přebírání (spíše vyzobávání) a romantizování starých duchovních směrů a náboženství, v podpoře kolektivního narcismu "povznesených", v roky budovaném kultu osobnosti, kterému podle všeho podlehl i sám velký guru osobně. :/ Zajímavé komentáře: Gemini, jemine, Filmmaniak, honajz. (21.04.2022)

Už podle hodnocení zde je vidět, že dílo vyvolává kontroverze, výrazné protipóly a názorové neshody. Jedni, považujíc divadelní hru Duška za utopistický blábol, pouťová moudra a naivní přístup k životu obecně, tuto rezolutně odmítají a lámou nad ní hůl. Druhý tábor v tom vidí jakýsi skutečný skrytý obraz společnosti, který vlastně docela dává smysl. Já, jakožto skeptik a realista s duší romantického zvířátka, se musím přiznat, že mnohé zde řečené se dá pochopit, ač pohnutky mnohých jsou odlišné. Třeba je to zkrátka nebavilo. Přesto si myslím, že bezhlavé zavrhnutí díla je zřejmě největší hloupost, jakou můžete udělat. Má osobní domněnka je taková, že nám Dušek jistou formou ukazuje lepší cestu, po které můžeme jít. Nikomu nic nevnucuje a presentuje to formou zábavy, kterou v tom sice nevidí každý, ale já osobně se dost nasmál. A především zamyslel. Nad sebou, nad konáním svého okolí, nad mnohým z minulosti a především nad mnohým, co by mne mohlo teprve potkat. A když ve vás dílo samotné vyvolá takové otázky, vykřesá pomyslnou jiskřičku naděje v boji za to, aby se z vás stal lepší člověk, nelze to jen tak hodit za hlavu a ignorovat. Ať už jsou Čtyři dohody presentovány dobře, nebo ne, samotné určitě dávají smysl a už to si zaslouží plné hodnocení. A jak jsem četl některé ohlasy, musím sám přidat jeden. Kdyby si každý z nás z tohoto díla vzal byť desetinu a jednal by alespoň v těch několika životních chvilkách podle zmíněných čtyř rad, byl by svět dvakrát lepším místem pro život. Stačí jen překonat své ego. 90% (21.12.2020)

Mám za to, že představení Čtyři dohody má obrovskou přidanou hodnotu. Nejenom, že představuje samotné "dohody", se kterými přišel autor knihy Don Miguel Ruiz, ale zachází i mnohem dál. Jaroslav Dušek z tématu dokázal vytěžit to nejlepší a z představení vytvořil doslova studnici moudrosti týkající se lidských vztahů, výchovy dítěte i odpuštění... A co víc - to vše v podstatě zábavnou metodou, kdy se člověk od srdce zasměje. Není vlastně divu, že se tohle představení drží v klubu Lávka dlouhé roky a stále si nachází své diváky. Nebo možná spíš především posluchače. Já samotná jsem se s tímto záznamem setkala nejdřív jako s audio záznamem, který mě velmi oslovil. Ostatně, slovo je na tom právě to nejdůležitější. Poté jsem se v roce 2016 představení přímo zúčastnila a udělalo mi radost, jak se očividně jeho obsah po letech stále proměňuje a není stejný. Důležitá tématika samozřejmě zůstává, ale je k nevíře, co všechno dokáže Jaroslav Dušek divákovi improvizovaně předat a jak stále přichází s novými příběhy a promluvami, které se tématiky týkají. Když divák přijde s otevřenou myslí a srdcem, nedokážu si představit, že by ho to vnitřně nezasáhlo. Mě to zasáhlo velmi a upřímně mě to dojalo. Nyní jsem měla možnost konečně vidět i původní záznam včetně videa, nejen audia. Jak říkám, vizuální stránka na tom sice není to nejdůležitější, ale ráda jsem to viděla jako celek. A co se týká obsahu, ten se neomrzí snad nikdy. Již zažité věty jako "okamžitě se uklidni" a "vrať se až budeš normální" (plus mnoho a mnoho dalšího - např. "ty jsi mé druhé já") se člověku zkrátka vryjí do paměti. Jsem hrdá na to, že takové představení vzniklo právě u nás. ~(4,5★)~ (07.08.2019)