Reklama

Reklama

Čtyři dohody

(divadelní záznam)
Trailer

Obsahy(1)

Úspěšné divadelní představení Jaroslava Duška na motivy stejnojmenného bestselleru "Čtyři dohody" zaznamenala dokumentaristka Olga Špátová a kreativně ho doplnila o soukromé rodinné filmové archivy. Duškova hra inspirovaná nadčasovou toltéckou moudrostí knihy Dona Miguela Ruize provedla za devět let více než 150.000 diváků v cestě za osobní svobodou a štěstím. Slovem, tělem, hudbou a srdcem hrají Alan Vitouš, Pjér La Šé´z a Jaroslav Dušek. (Verbascum Imago)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (223)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Kdy se Vám zase stane, že u nás v Česku uvidíte takovou filozofickou bombu, jako v podobě Jaroslava Duška, který tu dodnes vypráví o čtyřech dohodách jednoho jihoamerického šamana? Já si myslím, že po druhé podobnou myšlenku už nikdo nevymyslí. A tak, jak to vypráví Jarda Dušek už vůbec ne. Byl jsem u vytržení a nebýt těch hudebních vsuvek, byl bych asi oněměl úplně z té série nekonečných myšlenek, kvůli kterým jsem tenhle divadelní záznam musel několikrát pauzovat. ()

dzanda_vi 

všechny recenze uživatele

Člověk zhruba na 2 hodiny zjistí, jak moc je naše jednání omezení a jak lehce by se dalo změnit. Nemá cenu se tu nějak sálodlouze rozepisovat, protože tento záznam představení by měl být povinně naordinován všem lidem bez rozdílu! Zprvu jsem cítili lítost nad tím, že pana Duška už asi nikdy neuvidíme v nějaké nezapomenutelné herecké roli, ale pokud se rozhodne pokračovat v tomto směru, alespoň stejně kvalitativně, tak má mou plnou podporu a lítost vystřídá radost. Prosté a jednoduché, ale přesto dokonale výstižné, jak jen by náš život mohl být: 1) "Nehřešte slovem"; 2) "Neberte si nic osobně"; 3) "Nevytvářejte si žádné domněnky"; 4) "Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete". Sečteno podtrženo: moudrá kniha - moudrý Dušek. ()

Reklama

honajz odpad!

všechny recenze uživatele

Tak nějak chápu nadšení z tohoto divadelního představení (a o nic jiného než záznam divadelního představení, proložený černobílými filmovými záběry z pravděpodobně 30. let - z nichž některé by dnes mravokárci označili za pedofilní - nejde). Lidé dnešní doby nemají čas nad něčím skutečně přemýšlet, potřebují instantní prefabrikáty - instantní polévky a instantní kafe, zaliješ horkou vodou a máš hotovo, můžeš ze sebe dělat filozofa na vyšší úrovni vnímání a navzdory Duškem řečenému ze sebe dělat übermensche a těmi na nižší úrovni okázale pohrdat. Dušek je sem tam vtipný, ale ty dvě hodiny jsou prostě únavné. Než se vyžvejkne s jednou myšlenkou, kterou okecává zleva zprava, uteče čtvrt hodina. Do toho podivné zvuky kytary a jakýchsi činelo-bubnů jako hudební doprovod. Myšlenkově spatlanina Toltéků, to Brahmy a Pačamamy, papež František by měl radost. Občas se sice objeví určité obecné  a potřebné pravdy, ale jsou zahlušeny tou hromadou balastu. Docela by mě zajímalo, kolik těch, kteří představení viděli ať na divadle, nebo v záznamu, dnes chodí bosky po světě, nebere si věci osobně, adoruje přírodu, hledá v sobě skrytého Brahmu, nevytváří si předem žádné domněnky, a vůbec žije v souladu se svým tělem a Pačamamou. ()

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

Pokud jde o vlastní filmový záznam, ten není příliš nápaditý; o jisté nápaditosti se snad dá hovořit pouze co se týče výběru archivních filmů, na které autoři místy prostřihávají, aby ilustrovali výklad. Zaznamenávaná vlastní hra je ovšem v nejlepší duškovské (polo)improvizační tradici ve stylu Cavemana i dadaistických hříček divadla Vizita. Ve hře předestírané teze jsou velmi sympatické a osvěžující ve své (zdánlivé) naivitě, přednes Jaroslava Duška je pak svižný a tradičně plný slovních hříček a nečekaných přirovnání, za které by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo. Pokud jde o toltéckou či vůbec indiánskou životní moudrost, kterou hra propaguje, kladl jsem si při odchodu z kina jenom otázku, zda náhodou vše, co zde bylo řečeno, neznaznělo už mnohokrát v dějinách (byť třeba trochu jinými slovy) i z úst celé řady dalších nábožsko-etických vůdců, včetně "našeho" Ježíše Krista. Mám tím na mysli ponaučení ve stylu "miluj svého nepřítele jako sebe samého", "jaktože vidíš třísku v oku bratra svého a nevidíš trám ve svém oku?", "déšt padá stejně na hlavy spravedlivých i nespravedlivých", "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" atd.: Neříkají "čtyři dohody" vlastně totéž? - Nebo jinak: Potřebovali jsme skutečně až staré Toltéky, abychom začali v praxi uskutečňovat to, co nám vlastně bylo na teoretické rovině vštěpováno už od pradávna? Spadne snad konečně alespoň toltécký humanismus na úrodnou půdu? ()

easaque 

všechny recenze uživatele

kdybych měl hodnotit filozofii knihy, tak by to 5* hvězdiček bylo, protože řeší základní komunikační problémy nejen dnešní civilizace. Převedení na divadelní prkna dávám však jen 3*, i když Dušek je tam dobrý. V TV to na mě působilo vizuálně stroze a nezajímavě a víc bych si to užil třeba jen jako posluchač a nebo přímo při atmosféře živého představení. Knihu si určitě časem přečtu, protože by mě zajímalo kolik vlastní invence dal do představení Dušek. Jinak to doporučuji pro široké zvídavé publikum ;-) [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 0 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()

Galerie (8)

Zajímavosti (2)

  • Záznam vznikl z představení uvedených již v květnu 2006. (Zdroj: Verbascum Imago)
  • Knihu "Čtyři dohody" napsal Don Miguel Ruiz jako průvodce životem inspirovaný moudrostí Toltéků. Čtyři dohody jsou: 1) Nehřešme slovem, 2) Neberme si nic osobně, 3) Nevytvářejme si žádné domněnky a 4) Vždy dělejme vše, jak nejlépe dovedeme. (Zdroj: Verbascum Imago)

Reklama

Reklama