Čtyři dohody

Kdy se Vám zase stane, že u nás v Česku uvidíte takovou filozofickou bombu, jako v podobě Jaroslava Duška, který tu dodnes vypráví o čtyřech dohodách jednoho jihoamerického šamana? Já si myslím, že po druhé podobnou myšlenku už nikdo nevymyslí. A tak, jak to vypráví Jarda Dušek už vůbec ne. Byl jsem u vytržení a nebýt těch hudebních vsuvek, byl bych asi oněměl úplně z té série nekonečných myšlenek, kvůli kterým jsem tenhle divadelní záznam musel několikrát pauzovat. (27.02.2017)

Don Miguel Ruiz se se mnou pokoušel dohodnout již dávno, ale evidentně jsme v sobě neobjevili kousky Brahmy, takže tuto část hry Mája vyhrála. Důvodem byla patrně strohost textu, protože když mu dodal Jarda Dušek humornou šťávu, tak i já jsem pochopil, co mi chtěl Ruiz sdělit. Zatím však nejsem svatý, abych si občas nezahřešil slovem, někdy si něco nevzal osobně a nevytvořil si čas od času nějakou domněnku. Vše se však snažím dělat tak, jak nejlépe dovedu a to ostatní se pokusím omezit na minimum. Mně zkrátka Čtyři dohody dohody dobíjejí baterky a tak jsem se sám se sebou dohodl na pěti hvězdách. (24.02.2015)

Zajímavé je, jak se to Duškovi podařilo namíchat způsobem, který mnohé zasáhl natolik, že si Čtyři Dohody získaly takovou popularitu. Vždyť je to jalová moudrost pro ezoterické blby, co si luští budoucnost z vlastní dlaně spojena s tragikomikou rodičovství. Asi proto to zaujalo tolik lidí. Mě sral i ten přednes. Dušek tak rozvláčně okecává myšlenku, aby tomu představení vtiskl humornou složku, přičemž mně těmi bezbřehý vtipy způsoboval úzkost, v níž jsem musel setrvat, aby se dozvěděl, že vlastně říká kravinu, která je napůl banální a napůl nepřesná. V komentářích pod záznamem na youtube lidi píší, že jim to dalo víc než kázání v kostele, humanismus a filosofie dohromady. Zajímalo by mě, jak moc se dotyčný seznámil s filosofií a humanismem. Podle mě vůbec, páč je nepříliš vnímavým hlupákem. Ono je totiž tohle představení postavený na stejnojmenný knize, která je určená těm, kteří chtějí přeskočit všechny ty moudré knihy, co byly v různých etapách napsány velkými mysliteli a vstřebat výtažek moudrosti v této jedné knížce, kteří čítá 136 stran. V té jejich duševní malosti, pomatenosti i neschopnosti kriticky uvažovat jim to zní strašně woke a pak tvrdí, že svět by byl přeci lepší, kdyby se tím lidi řídili třeba jen z poloviny. Když jsem vyjádřil svůj nesouhlas s nesmysly, které Dušek tvrdí, tak jsem byl odpálkován tím, že na takové "myšlenky" nemám kapacitu. Zajímavé jest, že jsem za uplynulý týden přečetl Sarteův "Existencialismus je Humanismus" a "Svět Vnímání" od Merleau-Pontyho a následně na to napsal seminárku. Spíš tedy soudím, že blbej nebudu. Naopak - myslím, že jsem natolik inteligentní, že dokážu prohlédnout strukturu toho, jak se může taková sračka uchytit u mnohých nepříliš vnímavých a pomatených. (24.01.2021)

Dvě hodiny doslova napráskané skvělými myšlenkami, hrou se slovy a to všechno protknuto Duškovým humorem. Na začátku, když začal o bohu Brahma, jsem měla chuť se zvednout a odejít. Přiznávám to, tyhle "náboženské" věci mě zas tolik neberou. Jenže s postupem záznamu jsem si začala říkat, co když na tom něco fakt je. A co když mají Toltéci pravdu? Hudba mě zas tolik nebrala, nudila mě, ale skvělý Dušek mi to zase všechno vynahradil v jeho skvělém vyprávění. Ono nestačí se na to podívat jednou, to z toho mám akorát spoustu zmatených myšlenek v hlavě. (31.01.2014)

„…lékař je mocnější než my. Jak my říkáme, lekař. Máte dojem, že se vám něco děje a automaticky jdete k lekaři. Lekař logicky vás poleká. Pošle vás do lekárny. V lekárně číhá lekárník. A ten vám vydá leky!“ Do filmu, resp. divadelního záznamu, jsem šel původně s poněkud naivním očekáváním, a to, že to bude nenáročná podívaná s humorem. Zasmál jsem se opravdu dost, ale velký důraz byl právě na přemýšlení o životě. V každém případě jde o to, do jaké míry je divák ochotný buď přímo přijímat nabízenou filozofii představení, nebo ji alespoň rovnou neodmítat, zamyslet se nad ní a přitom si užívat Duškovy frky a hraní si s češtinou (což byl třeba můj případ; nějakÉ Brahma jde naprosto mimo mě, ale rád jsem si nakonec u Čtyř dohod zapřemýšlel a přitom se takřka každou chvíli smál). Pokud se někdo k těm prezentovaným myšlenkám okamžitě postaví odmítavě, nemusí si pak užít humor sám o sobě, což by byla v tomto případě škoda. Jinak prostřihy na černobílé filmy byly fajn stejně jako hudba na podbarvení, i když samotné písničky před každou z částí bych oželel (spíše zbytečně natáhly stopáž, než že by působily jakožto spojovací švy mezi jednotlivými dohodami). Celkově, i přes tu nespornou dogmatičnost, nemůžu dát méně než slabších 5*; když zrovna Čtyři dohody nefilozofují, jsou maximálně zábavné. „Jenomže, jenomže! Jsou tam takové Achillovy paty toho systému. Protože nám se třeba stane, že se oblečeme podle módní policie, koupíme si boty třeba za 18 tisíc, máme poslední typ mobilu, poslední typ brýlí, nacvičíme s nějakým psychologem dokonce pohyby očí a rtů, aby jako nebylo poznat, že jsme mimo, a takto vybaveni vstoupíme do společnosti. Ale první, co tam nějak zaslechneme, je: To je ale debil!“ (25.02.2014)