Roztomilý člověk

Max Braun, tedy Viktor Bláha, vlastně Oldřich Nový mi dokázal, že na klavír, promiňte, křídlo, lze zahrát aniž byste si k němu předtím kdykoli sedli. Což jsem na jednom nekonformním srazu učinil a dlouho se mě potom někteří známí ptali, kde své dekadentně moderní umění budu předvádět na úrovni veřejné. Nataša Gollová a její slovní palba kadence dobře promazaného kulometu, skvěle fabulující Oldřich Nový s noblesním nadhledem a zoufalý Ladislav Pešek, který už místy skutečně netuší, co je pravda a co ne. Ostatně on to kolikrát už netuší ani divák - a proto se možná tak dobře baví. Nechci to srovnávat s ostatními komediálními drahokamy, jen musím podotknout, že i tady se dokázala najít maximálně vtipná poloha a využila se do posledního milimetru. Tady k té páté hvězdičce chybí opravdu více než pověstný ždibíček. (09.06.2008)

,,Nazdáreček!'' ,,Co prosím? Saze! Patrně z lokomotívy!'' ,,Tady se totiž všeobecně povídá, že jsi nervózní a cvičíš v kruzích. Je to pravda?'' ,,To je skutečně zvláštní úchylka.'' ,,Cožpak já někdy lžu? Dělám pouze roztomilé žerty... To se nedoporučuje!'' ,,A cvičí v prádle?'' ,,To když jsem se já vdávala, to byla ostuda!'' ,,Nebýval váš manžel sokol?'' ,,To se vám nedivím a víte, že je to roztomilý člověk?'' ,,Ať improvizuje, ale z hlavy!'' (02.01.2012)

Ďalšia super komédia z vojnového obdobia a už tretí film, kde som videl spolu ústrednú dvojicu Nataša Gollová - Oldřich Nový. Oldřich hrá típka ktorý si z každého robí prdel, vymýšla si rôzne historky, ľudia mu to baštia aj s navijákom, problém však je že tieto historky si vymýšľa aj na svadbe na ktorú je pozvaný a takto takmer rozoštve od seba mladomanželov. Najlepšia časť prichádza potom jak sa objaví na scéne Nataša, ktorá je podobne potrhlá ako Oldřich a vo vymýšľaní lživých historiek je Oldřichovi viac ako vyrovnanou partnerkou. (31.10.2016)

„Viktore, nelži.“ - „Cožpak já někdy lžu?!“ - „Někdy? Vždycky!“ Takhle, zpočátku o nic zábavného nešlo, spíš naopak, skoro jsem se začal obávat průseru. Naštěstí od chvíle, kdy Bláha prozradí Stárkovi svou „pravou“ totožnost, se podívaná pomalu, ztěžka začne rozjíždět a srandy pozvolna přibývat. Bláha si vymýšlí další hlouposti a nenápadně je nechává kolovat mezi svatebčany (nelze zapomenout i na jeho procítěnou klavírní improvizaci). Proces mystifikace stále víc graduje, navíc se pak ke „skladateli“ přidá stejně nápaditá Krušinová a kombo Nový-Gollová funguje parádně. Ale není to jen o nich, Pištěk (ztrácející orientaci s lahví v ruce), Pešek (kryjící kamarádovy lži), Filipovský (abstinující a chodící na svatby jen kvůli jídlu), Marvan (snažící se marně usnout) a další jim pěkně nahrávají. Dialogy jsou dobře napsané a ke konci děj chytá mile bláznivý nádech. Škoda toho vyloženě slabého začátku, takhle to za mě budou solidní 4*. „Vy máte jistě dobré srdce, pane Stárku, ne?“ - „No ovšem, dobré srdce to mám, jenom žaludek se mi trochu houpe.“ (02.06.2019)

Ve válečných letech se čeští filmaři vraceli ke staré látce... píše se na začátku filmu. Chápu to jako alibismus, protože pár vtipnějších a lepších filmů pro pamětníky už jsem viděl. Ne že by Olda ze sebe nedostával to nejlepší, ale námět mi nějak pokulhává, je příliš dětinský, a ani jako satira na senzacechtivou společnost to nestačí. (31.12.2015)