Život Adèle

Naozaj ani neviem ako tie tri hodiny ubehli. Do života mladej Adéle som sa už za krátku chvíľu plnohodnotne vžil a prežíval som s ňou jej radosti, ale taktiež strasti. Vzťah s Emmou na mňa pôsobil viac než autenticky, a tak som nemal problém dievčatám uveriť všetky kladné i negatívne emócie, ktoré k sebe ich postavy pociťovali. Ako sa hovorí, film ma vtiahol a nepustil až do konca, takže s plným počtom určite neváham, ale úplne chápem, ak niekto dá o jednu či dve hviezdy menej. (28.01.2020)

Byť to o teenage hetero páre, je to všedné a nevýrazné. Byť to o dvoch gay chalanoch, pre väčšinu divákov nepozerateľné. Je to o dvoch lezbičkách a porota v Cannes v čele s kráľom Hollywoodu dáva Zlatú palmu. Trojhodinový Život Adéle - podobne ako trojhodinový Linklaterov Boyhood - pozvoľna a nie príliš dramaticky rozpráva o všedných životných veciach. Ale na rozdiel od Boyhood sa koncentruje na jednu konkrétnu etapu v živote hlavnej postavy a tak do hĺbky, že v poslednej fáze jej príbehu doháňa k slzám. Pretože všetci vieme, ako TO bolí, nech už sme orientovaní akokoľvek. Sexuálne scény veľmi otvorené, ale nie samoúčelné. Naopak, pre fyzické a emocionálne vstrebanie príbehu, ktoré sú jeho alfou a omegou, sú veľmi dôležité. Ústredné duo mladých herečiek neuveriteľne hrajúce. Každé slovo, pocit, každý pohľad. (10.04.2015)

Och bože, to je film. Ale jaký! Nikdy bych nečekal, že budu po tříhodinovém filmu svěží jak rybička a že mi bude líto, že už je konec. Od prvních záběrů jsem si navykl na styl kamery, která většinu filmu zabírá v detailu či polodetailu hlavní postavu, která v podstatě nechybí v jediném záběru. Najet na rytmus tohoto filmu bylo pro mě stejnou samozřejmostí, s níž je Adéle přijata v rodině Emmy - jako by to tak bylo odjakživa, jako by vše bylo dokonale na svém místě, a není nejmenší důvod se nechat něčím vyvést z míry. Současně je to film vyznačující se neuvěřitelnou přirozeností všech dialogů i hereckých výkonů - v průběhu sledování bylo zcela markantní, že toto je ten typ filmu, kde si herečky sáhnou na dno svých sil a vydají ze sebe na plátně vše, včetně vlastní nahoty - překvapivá divácká snadnost, s níž se tento tříhodinový psychologický opus dá zhlédnout, by však neměla zakrýt vědomí toho, jak náročné muselo být něco takového natočit. Už jenom scéna - SPOILER ALERT - v níž se obě postavy rozejdou, je emočně naprosto zdrcující, a nedovedu si představit, jaké peklo muselo být toto točit (a nejspíš i opakovaně). Současně je to film, na který se hrozně příjemně kouká, protože představitelka hlavní role je mimořádně všestranná herečka a krásná žena k tomu, která si mě bezvýhradně svým úchvatným zjevem podmanila. Sledovat její proměnu v průběhu celého filmu bylo naprosto fascinující! Osobně bych si sice z tohoto filmu ochotně odpustil všechny pornografické scény, které vnímám ve vztahu ke zbytku filmu jako redundantní a rušivé, a byl mi rovněž hrozně nepříjemný pohled na herečku ztvárňující roli Emmy, ale jinak je to zcela fascinující podívaná, která navzdory zdánlivě ohranému námětu nepřipomíná nic, co jsem kdy v životě viděl. Jsem zcela unešený tímto filmovým skvostem a nezbývá mi než doufat, že se jednak komiksová předloha, podle níž byl tento film natočen, dočká českého překladu, a jednak že se brzy zase dostanu k nějakému filmu, pod nímž bude umělecky podpsán Abdellatif Kechiche nebo Adèle Exarchopoulos - oba tvůrce budu odteď bedlivě sledovat. Nepochybuji o tom, že tento výjimečný film budu z hlavy dostávat jen dlouho a těžce. (21.09.2014)

Hodně kontaktní film. Život Adele komplexně zachycujíce několik vývojových fází života dívky, která se mění v ženu. Kechiche by mohl ukázat jenom příčinu, následek a důsledek. Více ho ale zajímá proces, průběh samotné proměny, a jeho trvání. Délka je jedním z mnoha nástrojů, které režisér využívá ke zrušení bariéry mezi titulní hrdinkou a divákem. ___ Dobrých osmdesát procent dialogů (a tudíž i celého filmu) je řešeno detaily tváří. Tradičně vystavené dialogové scény nás neustále ubezpečují, že realita pokračuje mimo rám obrazu. Zde naopak vzniká dojem uzavřenosti do malého prostoru, víceméně vymezeného jenom těly herců. Ignorování okolního prostředí zesiluje sepětí s postavami, jejichž intimní zónou je limitováno, co uvidíme a uslyšíme. Oddálení kamery od figury na konci dialogu pak působí jako osvobozující vykročení z vnitřního vesmíru mezilidských vztahů do okolního světa. Svou roli také sehrává, zda je komunikace postav, jedno zda verbální či nonverbální (mezi kterou bychom mohli zařadit také sex), zprostředkována technikou záběru/protizáběru, anebo švenkováním kamery. Jakkoli náhodně působí, je forma neustále pod kontrolou režiséra, plně podřízena procesu tělesného a duševního sbližování a oddalování postav. ___ Ve více významech dochází k překročení hranice během erotických scén (láska a sex, skutečnost a předstírání), ze kterých každá má své opodstatnění (například ostrý kontrast momentu extrémní intimity s následující scénou rodinné oslavy narozenin, která vyžaduje mnohem více přetvářky). Explicitnost erotických scén vyvolává oprávněná podezření z voyerismu tyranského režiséra (kterého obě herečky označily za génia, s nímž však již vícekrát nechtějí spolupracovat), jejich nadstandardní délka je ale zároveň nejkrajnějším vyjádřením neochoty filmu při komunikaci s divákem cokoli předstírat. Ne náhodou Život Adele limity upřímnosti reprezentace (ať ve filmu nebo v jiných uměních) řeší také v dialozích, jež nikdy neupadnou do kavárenského blábolení, kterým by tvůrce pouze dokazoval svou intelektuální potenci. Odkazy, z těch filmových například Pabstova Pandořina skřínka, smysluplně doplňují hlavní motivy vyprávění a současně nám pomáhají pochopit postavy mimo vztahový rámec. ___ Neznám mnoho filmů, které by dokázaly jít takhle hluboko a s takovou fyzickou naléhavostí pod kůži hlavní postavy. Sousloví „být v cizí kůži“ bylo v mém případě naplněno s nebývalou intenzitou. Rád jsem po třech hodinách opět začal žít vlastní život, ale mé pouto s Adele se závěrečnými titulky rozhodně nezaniklo. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Traffic, Havenohome, mcb (25.11.2013)

Úplně mě to nepohltilo, ale kvality toho filmu jsou nezpochybnitelné (nasazení ústředního hereckého dua je maximální). Oceňuju enormní otevřenost popisu postav, vývoje jejich vztahu a i těch "skandálních" sexuálních scén, které tu své místo určitě mají (o vhodnosti jejich délky už se dá samozřejmě spekulovat). Plusové body připisuju i za značnou civilnost celkového pojetí - tohle naštěstí opravdu není žádný "těžký" art a ani prvoplánová homo-propaganda, ale vkusná, inteligentní, realistická a s citem zpracovaná studie dlouhodobého partnerského vztahu. Posledních několik minut sice trochu vyšumí, ale předchozí setkání v kavárně je velice emotivní a pro mě představuje vrchol filmu. 80 % (21.04.2015)