Hunger Games: Síla vzdoru 1. část

Takhle by vypadal první Kapitán Amerika, kdyby to nebyla úplná sračka. Šok, ó jaký to šok: v rozporu se všemi očekáváními nemůže za rozdělení předlohy – minimálně úplně ne – obava, že pokud se otrocky nepřevede každá bezvýznamná událost z finálního dílu, uječené fanynky z toho jebne (třebaže i tenhle aspekt bezpochyby sehrál svou roli a do jisté míry se projevuje, protože dějově se stane bez přehánění naprosté hovno), nýbrž legitimní snaha pořádně rozebrat jeden z nejcharakterističtějších tematických rysů série, a to faktickou nemožnost vést v moderní mediální době autentickou revoluci. Lze označit za autentickou vzpouru, která je na jednu stranu zrozena z reálného rozhořčení a prováděna samostatně jednajícími osobami, na tu druhou ovšem z velké části ovlivňována a přiživována profesionálně zorchestrovanými scénáři, jež mají v základu pravdivé jádro a známku prožité emoce, proměněné klasickými filmařskými triky k nepoznání, stále jsou však více než schopné vzbudit v příjemci skutečnou, potentní reakci? A co účastníci revoluce, nakolik jsou svobodnými aktéry, a nakolik manipulovanými loutkami v cizí hře? Celý konflikt je ještě umocňován tím, že tohohle PR boje se účastní dvě strany, které reagují nikoli na reálné dění, nýbrž si vzájemně poskytují zpětnou vazbu v podobě dalších smyšlenek, jež zase nutí k akci oponenta i plebs (viz například způsob, jakým se Kapitol i 13. distrikt vypořádají se sebepropagací v případě katastrofálního fiaska v 8. distriktu, na němž mají oba totožný podíl). Nedá se říct, že by film na tyhle otázky poskytoval nějakou jasnou odpověď – soustředí se spíš na jejich pojmenování a ukázání vlivu, který mají na protagonisty. Osvěžující je, že tvůrci si jsou oproti samotné autorce a prvnímu dílu vědomi fundamentálního rozporu série, a sice vzájemně neslučitelných snah stvořit co nejzábavnější a divácky nejvděčnější dílo, a zároveň se kriticky vyjadřovat k manipulativnímu potenciálu médií (nejvýraznějším příkladem je samozřejmě zahrnutí části traileru do jednoho z propagandistických spotů). Je to nějak objevné? Nevím, mohlo by, kdyby se tvůrci odlepili od zdi, vzdali se touhy zavděčit se divákovi a vrhli se do nastolených otázek koulemi napřed, na druhou stranu ale nevím o žádném jiném moderním díle, které by tohle téma vůbec nakouslo, takže vlastně nemám proč kafrat. (07.12.2014)

Hunger games bez her. Poměrně pomalé tempo a 2 hodiny melodramatu bez žádného přínosu. Na tak vysoký rozpočet mi přišel vizuál až moc průměrný,lehce digitální ( Ve srovnání s Divergentem, který byl krásně vizuálně pestrý a vzrušující od začátku do konce, Mockingjay tohle těžce postrádá) Za mě tak nějak neuspokojivé téměř po všech stránkách. Průměr a nejslabší díl, uvidíme co na to Finále ? 55% (21.02.2015)

Hangrygejs: Mocinkygej - první číslo se v rámci celé té pošahané série nevychyluje ni vzhůru, ni dolů. Katniss stále vyhlíží namalovaná a trošku zpovzdálí hezky, nenaklaunovaná a z podhledu jako basetí štěně po obrně. Její noční úborek však dává tušit, že se definitivně zakulatila v oblasti vaků, proč tedy snižovat obligátní trojhvězdu, že? Protože Pýta je odpudivý nedonošenec? A co. To tam je kdekdo. Nebo že Můrová hraje dost nepřesvědčivě? Také ji asi scénář kapánek znechutil. Možná je ve svém babičkovském věku skeptická ku příběhu o harantech, co za pomoci lukostřelby a jakéhosi zmutovaného kosa zachrání svět tím, že všechny přesvědčí, ať se nechají tupě pozabíjet. Jenže - také jsme bývali mladí, Julino, tak nechme uhříkatým jejich fantasie! Já kupříkladu uchcával z Vinnetouovo Rybárny. Chtěl jsem si ji zachránit, odnést do Fort Knoxu a tam si s ní na zlatých cihličkách hrát na doktora Bolítojenchvilku. (10.03.2015)

Jak Aréna, tak Pomsta byly na adaptační poměry young adults parádní a dokonale gradující, ale kvalitám předlohy se v mých očích zkrátka přiblížit nemohly. Jakkoli to ve druhém případě bylo jen těsně. O to víc jsem se bál rozdělení samotného finále, jehož politické intriky či pozvolné válečné taktiky byly v knižní podobě zdaleka nejslabšími (a přitom dost častými) pasážemi. Jenže osud a producenti přihráli k osvědčenému tvůrčímu týmu dva nováčky, scenáristickou dvojici Strong-Craig. Těžko říct, jak se k sobě tihle dva dostali a co je přivedlo k Hunger Games, ale bylo to rozhodnutí, které celou ságu definitivně překlápí do soběstačné roviny. S dostatkem času a emocemi, které se díky neselhávající a naopak herecky rostoucí Jennifer dotýkají těch správných míst. Z prvního Mockingjaye tak vyrostla konstantně napínavá podívaná, která i přes zdánlivou bezdějovost ani na chvíli neztratí náboj a o to víc z ní ční nezapomenutelné momenty (Katnissina píseň, růže, finální zvrat). Teď už nemají Lawrence a spol. co dokazovat, protože nejkritičtější okamžik zvládli s šokující bravurou a leží před nimi úkol o to zrádnější. Adaptovat přesně to čiré zlato, kterým je druhá polovina. A ano, trnu stejně tak moc jako se těším. (23.11.2014)

Vlastne by bolo veľmi jednoduché zhodiť prvú časť poslednej kapitoly boja o Panem a odsúdiť ju ako najslabší diel. Predošlé diely boli totiž v mnohom úplné iné, čo však čitateľov predlohy nemôže prekvapiť. Ale aj pri rozdelení Drozdajky na dva filmy je vlastne všetko na svojom mieste a pri krátení by sa strácali motivácie postáv. Motív labilnejšieho jedinca zneužívaného spoločnosťou je cítiť, vítané sú aj zmeny oproti predlohe, ktoré sa dotýkajú vybraných postáv. I vrcholné momenty sú točené vrcholne a s patričnou intenzitou hodnou revolúcie. Lenže aréna a istý náboj predsa trochu chýba. Miesto nej je tu na žánrové pomery inteligentne spracovaná mediálna satira a boj na mediálnom fronte, ktorý rozohrávajú dve kľúčové figúrky na šachovnici. Nie je to vôbec málo, ale skutočná revolúcia príde až nabudúce. (24.11.2014)