School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (408)
I když je to roku 1938, některé věci jsou stále aktuální. Ale dneska už by takovou kravinu asi nikdo neřešil. A už vůbec by to tak nehrotil. Ale to je detail, o to tu nejde. Je to dost veselý film. Pešek je tu úplně skvělý. A Filipovský tu hraje pěkného šprta. Některé výrazy mě celkem dostávaly. Třeba při tenise: "Tak já plaju." :D ()
Další z pamětnických klenotů dnes mírně ve stínu slavnější "Cesty do hlubin". Oba filmy si jsou podobné po formální stránce i námětově (scénář u obou dle námětu jednoho autora), nicméně Frič o rok později natočil lepší komedii, i podstatně naléhavější, což přinesl osudný čas. Třicátá léta se blížila ke konci, strach o okleštěnou republiku narůstal a mimo jiné vznikaly i dobré filmy. ()
Příjemná "študácká" klasika, která dokáže pobavit chtěně (výborný scénář a skvělé herecké výkony) – i nechtěně (roztomilá naivita některých scén a replik, pochybný věk hlavních aktérů). Je zajímavé, nakolik si tahle lehkonohá satira uchovává v jistých aspektech svou platnost... A především stále dokáže rozesmívat diváky. Nebýt debilního závěrečného běhu a nesmrtelného hlodu "poběžíme stále kupředu" (zjevně implantovaného dodatečně), byla by to dokonalá komedie... ()
U tohohle filmu se směju vždycky, nehledě na to, jak často ho během roku vidím. Zřejmě jedna z nejlepší školních komedií a komedií vůbec, hlavně díky hromadě výborných herců (Pešek, Filipovský, Pištěk, Šlégl, Marvan, Kreuzmann, Smolík...) na které je při jejich zápolení mezi lavicemi radost pohledět. Tentokrát se omlouvám, že se nevyhnu hláškování... "Ich habe gesagt" "Slávisti jsou saláti!" "Básník na starý kolena vzývá u jezera." "Nedbalý, líný, neprospívá." "Zove se tříďas, tříďák, klasař, poklasnej, táta, tatouš, otěcko, atěc, pěstoun, ujec, pan starosta, otčím, krkavčí otec." ()
Mnoho z vás srovnává tento film s Cesta do hlubin študákovy duše. Já si tohle srovnání nedovolím, protože bych velmi nerad odpadoval film více než 70 let starý. Bohužel musím tento film hodnotit velmi negativně. Nevím, zda jsem byl špatně naladěn, ale tenhle film mě absolutně nezaujal. Celé se to točí kolem ničeho. Vtip jsem zde nezaznemenal. A nakonec to jaksi divně skončilo. Od odpadu tenhle film zachránily jen herecké výkony, které byly skvělé. ()
Galerie (6)
Photo © UFA
Zajímavosti (29)
- Prvá verzia scenára Václava Wassermana z mája 1938 vypustila z pôvodného Žákovho všade prítomný študentský slang a musel byť nahradený úplne spisovnou češtinou. Základ konfliktu medzi učiteľmi a študentmi pripomínal triedny boj, nie boj generačný. Úvodný titulok pôvodne znel: „Střední škola viděna očima studenta je kolbiště, kde utlačovaný lid studentský vede nesmiřitelný boj proti panující kastě kantorů". Scenár bol viac o sociálnej nerovnosti v škole. Dokonca medzi učiteľmi Bartošom (Ladislav Boháč) a Lachoutovou (Marie Burešová) mal byť milenecký vzťah, ktorý mal nakoniec skončiť samovraždou učiteľky Lachoutovej. Wassermanova prvá verzia scenára tak vrhá Žákov komediálny námet do žánrovo alternatívnej polohy sociálnej drámy s tragickými prvkami a zaoberá sa témou sociálnej nerovnosti. Ako sa Žák k prvej verzii vyjadril: "Bude-li film proveden podle tohoto scenaria, nabudou diváci dojmu, že naše střední školství je v rukou charakterových mizerů, kteří patří do blázince a nikoli do školy.“ Ale pri schvaľovaní nastal problém, pretože scenár dostal zamietavý posudok. Zamietavý posudok scenára spôsobil pochybnosti pri schvaľovaní výrobného programu, čo malo za následok nepriznanie štátnej pomoci na výrobu filmu v hodnote 70 000 Kčs. (Raccoon.city)
- Ještě před vznikem filmu existovala hra v divadle D38 Emila Františka Buriana. (M.B)
- Ačkoli Ladislav Pešek a František Filipovský hráli studenty, bylo jim v době natáčení 32 resp. 31 let. (M.B)
Reklama