Insidious 2

Kdyby mi džin udělil jedno přání, tak bych si přála, aby se James Wan nikdy nerozhodl být režisérem. Ale jsem si vědoma toho, že tak, jako je zlo o sobě věčné, tak i zloscénáře nakonec vždy najdou někoho, kdo jim dobrovolně věnuje část své duše. Lehce mě pobavila scéna, kde Josh vyráží dveře a tak. A pak ještě že Patrick Wilson je v tom stařeckém make upu přitažlivější než v běžné vizáži. Ale nestačí to, nestačí to, nestačí to vůbec na nic, ani na pokřivený úsměv. (A za ty ustavující záběry baráku bych vážně sekala ruce.) (16.12.2013)

Insidious: Chapter 2 plynulo nadviaže na jedničku a je to jeden z príbehov, pri ktorom sa oplatí mať vopred napozerané. Hoci má film rovnakú atmosféru a sprvoti sa zdá, že už nebude taký prekvapivý ako prvý, ukáže množstvo nových línií i prepojení. Stále obsahuje veľa nového v tejto sérii a nenudí. Postavy a myšlienka ostávajú podobné s prvým dielom a čiastočne aj systém fungovania, no do série prináša druhá kapitola jednak bohatší príbeh a aj intenzívnejšie hororové situácie. Insidious II paralelne aj mení filmový štýl, zasahuje viac do žánru krimitrileru a vyšetrovania a ponúka občasné odľahčenie, o ktoré sa stará najmä dvojica postáv demonológov. Zopár vtipov či ironických momentov nie je na škodu, lebo hororová atmosféra je skutočne hutná. Režisér Wan pridal na násilí, ale aj scénach ľakania či podprahových momentov. Čo je dobrá vizitka pre druhý diel hororu, lebo rozvíja postavy, sériu, dej, je stále strašidelný a má dobre rozbehnutú pozíciu v bohatom svete, ktorý možno ďalej rozvíjať. Wan mu dáva pútavý vizuál, kombinuje náhodné lakačky a ešte aj celkovo nepríjemný pocit. (26.05.2019)

Tohle že má být jako horor? Tak na to rychle zapomeňte! Jediná děsivá věc na celém filmu, by byla asi nejspíš představa, při myšlence vložení dítěte do toho přeřvanýho, blikajícího, drnčícího a zvonícího chodítka pro mimina. V záběru, kde Rose Byrne o něj zakopne. Jinak je to spíš po praktický stránce neparodická hororová komedie. A tu já zas nijak zvlášť nemusím. Lepší je hororová parodická. Za mě jenom dvě hvězdy a to jen proto, že to za 1. mělo alespoň nějaký děj. A za 2. v tom byl určitý potenciál pro kvalitní horor. Tak snad se někdy v budoucnu natočí nějaký kvalitní remake. (21.11.2013)

Když jdu do kina jako běžný smrtelník, co páchá hříchy vyhazováním oslabené koruny za filmy, vybírám si místo podle toho, jak daleko ode mě bude plátno. Zatímco jdu-li na projekci jakožto člen božstva ČSFD, musím si křeslo, chca nechca, vybrat podle toho, jak daleko ode mě budou lidi, u kterých mi na radaru bliká červený nápis "Jsem křupan a nebojím se to použít." Fascinuje mě, jak 200 lidí dokáže konsternovaně čumět na trailery a upoutávky, i reklama na psí lejno se hltá jako čerstvě upečená husa, ale jakmile naběhne povel "nezapomeňte film ohodnotit na ČSFD", ozve se znělka a do sálu vstoupí první scéna filmu, těch stejných 200 lidí začne šustit, trhat, lámat, syčet, chřoupat, mlaskat a žvanit, jako kdyby dva roky nejedlo a pět let se nevidělo. A já si vždycky v takové chvíli vzpomenu na poslední větu z e-mailu s kódem, která zní: "Přejeme ti pohodový filmový zážitek ve společnosti největších filmových fanoušků. Tvoje ČSFD.cz." O Insidious 2 vám napíšu jindy, po druhé projekci; až zjistím, kdo z trojlístku já, James Wan a křupani udělal chybu. (15.11.2013)

Opravdu to nechápu. V zajetí démonů ukázal nejprofláklejší současný Bubuťaman, že dobrý horor natočit opravdu umí, a tak jsem naivně uvěřil, že si v další kapitole Inshitdious konečně začne pořádně vyskakovat. Nestalo se. Je to opět jen narychlo splácané, tupé, omleté a nudné Mistrovství světa ve skřípání dveřmi a sáhodlouhých procházkách v potemnělých chodbách cigánských baráků, plné pseudoastrálních sraček. Vyděsil jsem se akorát jednou, a to hned při úvodních titulcích, když jsem uviděl, že v tom má prsty i obřezaný autor Abnormálních Pasivit Orál Feli. Nedbal jsem, doufal jsem a akorát jsem se nasral, neboli jak pravíme my, klasiky vzdělaní latiníci a erudovaní filmoví kritikové "Veni, vidi, vpiči!". Tři krátké bafy moukou popatlaných, sešklebených xichtů na stoosm minut reklamy na špatně namazané panty a opravdu důkladných temných studií oprýskaných, plesnivých stěn nuzně svítící baterkou, to je na vystrašení a zabavení verbala opravdu málo. Možná, kdyby si na tom někdo pořádně zařádil nůžkami, mohla z toho být alespoň príma dvacetiminutová epizoda Příběhů ze záhrobí. (08.12.2013)