Insidious 2

Conjuring zůstává nepřekonán,ale Insidious 2 mu slušně šlape na paty. První hodina velmi intenzivní a strašidelná, druhá naopak spletitá a chaotická,ale Wan své řemeslo zvládá naštěstí s přehledem. Bavil jsem se skvěle, párkrát jsem s sebou slušně trhnul,ale dusivá atmosféra mě tentokrát nechala chladným. Hodně silné čtyři. (12.12.2013)

Ták, a máme to za sebou. Finálny zlom vo Wanovej kariére, a veľkolepá rozlúčka s hororovým žánrom (aspoň dočasne). Dvojka má ten problém, že sme už všetko raz videli, a tak hlavným ťahákom je tentoraz príbeh. Atmosféra je o niečo slabšia, a po prvý krát si začínam plne uvedomovať slabiny Whanellových scenárov, teda miernu opotrebovanosť a nutnosť silného reťazca infarktových scén (keďže mu kvalitná scenáristika robí malé problémy), ale práve toto v prvom Insidious vyšlo na jedničku. Druhá kapitola sa snaží zabodovať bez toho, je vlastne výpravnou púťou za hľadaním stratenej duše, a tak sa musí improvizovať, čo znamená menej kvalitných ľakačiek a opatrnejší postup príbehom. Škoda, že najlepšou ľakačkou celého filmu je zopakovaná scéna z minula - a dokonca aj Bishara mi začína pripadať, ako by len recykloval svoje klasické motívy. Sečteno a podtrženo, jeden z najlepších hororov roka, ale je vidieť, že na V zajatí démonov si dal záležať viac. (24.01.2014)

Šikovné pokračovanie, ktoré sa mi hlavne príbehom a atmosférou pozdávalo ešte viac. Ideálne je pozrieť si filmy po sebe, pretože na seba nadväzujú. Ja som však ani s viac ako ročným odstupom nemal problém. Strach vie J. Wan previezť na plátno znamenite, jednoducho horory mu idú. Mrazivá atmosféra sa ticho plazí takmer celým filmom, občas niečo účinne vybafne...Najviac sa mi pozdávalo dobré osadenie príbehu aj do 80-tych rokov. Tak nejak si predstavujem moderný horor. 80%. (21.09.2014)

Proč jen se mi tohle bubání ani napodruhé nezdálo být nějak zvlášť nevšední? Asi jsem zmlsaný, a přímý postup na branku mi přijde málo rafinovaný, zábavný? Nebo lekačky podepřené hlukovými skoky u mne shazují samy sebe? Inu, abych to hlavní popsal pocitově: když se velká většina aktérů snažila dělat, že jsou, co hrají, nějak jsem jim nevěřil skoro nikomu, a viděl jen nic moc herce. Snad jen manželka hrála jak měla. (02.02.2014)

Vždycky, když režisér uvěří iluzi vlastní geniality, nastává problém. Stalo se to Woody Allenovi a stalo se to i Jamesi Wanovi. Jen Wanovi se to z pochopitelných důvodů stalo mnohem dříve. Jeho pokračování "hororu, který každý viděl, ale po týdnu si z něj nic nepamatuje" je velmi nepřekvapivě opět přesně takové, jen už to nemá ani punc té jednorázové zábavy. Je to jen nudné (málem jsem v kině usnul) a občasné lekačky už působí vyloženě směšně. Dějově to je jako u Wana vždy nedotažené, stereotypní. Bublina splaskla. Rutina. Průměr. (07.11.2013)