Konzultant

„Are you awake?“ Mexicko-texaské pomezí, jednání nesoucí následky, nesamoúčelné násilí, vztah mezi dravcem a kořistí, láska, smrt a osud, co má každý ve vlastních rukou, ale přitom ty ruce nekontroluje. Scott chytře, podobně jako Coeni, do osobitého díla moc nezasahoval a nechal McCarthyho přednosti samovolně vyplout na povrch země, která znovu není pro starý. Stylový The Counselor je postaven na stejných pilířích nevyřčenosti jako sám život, kdy něco je zjevné, něco lze předpokládat a k některým informacím se vůbec nedostanete, nicméně vězte, že pokud do této stavby zakomponujete kus sebe, máte vyhráno. Neaktivnímu divákovi, co odmítá dohlédnout dál, než po sumečka (mimochodem, Bardem by z fleku mohl hrát výra), nepomohou ani dialogy, které nejsou dialogy v pravém slova smyslu, ale spíše literární hrátky s jazykem na téma chamtivost, zaslepení bohatstvím či láskou a vykoupení v podobě smrti a nutno je brát tak, že když vám je dohromady 156 let, máte zkušenosti i nepopíratelné právo tesat moudra o životě a potměšilosti jeho konce. Plně chápu, že když člověk přistoupí k „jižanské gotice“ se standardním žánrovým očekáváním (slovy Krytona): "Android potká androida. Z androida se stane chameleon. Android ztratí chameleona, chameleon se přemění na slizku, android získá slizku, slizka potká slizku a odejdou spolu, android ztratí slizku, chameleona i androida.“, bolí to. Ne jako kravata bolito, ne jako vnímavý přístup, ale bolí.. Konzultant už je vzhůru. A vy..? (03.12.2013)

(22%) KONZULTANT je opravdu brak jak vyšitý. Jako uznávám, asi se to snaží vypadat inteligentně a Scottova režie vizuálně nevypadá nejhůř, v akci se tu najde pár zajímavých úmrtí, ale to je tak vše. První hodinu se tu nic neděje, jen se tu mísí jedna konverzace za druhou, v ději se divák ztratí hned. Nepřetáčel jsem to, vydržel jsem to až do konce, tak jako tak je to ale velká ztráta času. Herecké obsazení je opravdu pestré, ale nikdo mě zvlášť nezaujal. Možná v jedné scéně Javier Bardem. Pak možná brad Pitt nebyl špatný, ostatní jsou tu jen doplněním jmen na plakátku včetně hlavního herce M.Fassbendera, kterého mám rád, ale zde měl úplně zbytečnou a nezajímavou roli. Hudba? Té jsem si ani nevšiml. Takže, jak už jsem říkal, pár drsných a zajímavých úmrtí mě tu zaujme, jinak je to opravdu ztráta času. Dost diváků film nepochopí. To i já jsem měl co dělat abych to alespoň z 80% pobral. (30.11.2017)

Ted jsem si přečet komentář soudruha KarlaR a fakt se nedivím, že tzv. českou kritickou obec tady nebere nikdo vážně. Opravdu miluju ty prohlášení jménem lidu aneb nostradamus v akci "Kdyby u toho bylo Tarantinovo jméno, lidi by podle mě remcali o dost míň." No, ale jsem plnej obdivu ke KarloviR jak to vše chápe a díky své obdivuhodné bystrosti nepotřebuje nic polopaticky vysvětlit, na rozdíl ode mně, filmového supertupce, kdy mně v tomhle filmu spousta věci přišlo v duchu 1 + 1 = 3 a herecký výkony tak drtivě převýšily cokoli ostatního. (03.12.2013)

Papierom šuštiace, ale k zamysleniu nútiace McCarthyho filozofovanie o morálke, skazenosti sveta a veľkom Zle (zosobnenom ženou, prirodzene) v príjemne vzadu sa držiaceho Scotta, ktorý sa celkom vykašľal na svoje režijné trademarky a nechal to na slová pána Cormaca a bez výnimky výborných hercov. A, tak ako v Biblii, aj toto (nie prvoplánové) moralizovanie je podporené poriadne krvavou apokalypsou. Jeden z najzaujímavejších filmov roka, vrstevnaté dielo idúce veľmi tvrdo proti diváckym očakávaniam. (08.01.2014)

Aneb kterak si nejlepší žijící zámořský spisovatel a nejlepší žijící britský režisér umělecky dvakrát moc nepotykali. Každý si jede to své, bez ohledu na toho druhého. A tak Cormac valí veškeré scenáristické poučky ignorující ryze symbolickou metaforickou existencionální rovinu plnou nejednoznačných postav, nastavování zrcadel, nevyřčených motivací a deklamací zdánlivě o ničem, ale ve skutečnosti o vykoupení, zatracení (ne)možnosti volby či předurčenosti a thrilleroidní linie je pro něj pouze nutnou (přesto chytřejší a reálnější než by se zdálo) spojující obezličkou. Ten druhý se naopak soustředí na to, co je zajímavé z žánrového filmového hlediska a tak postavy, přesah a natož nějakou symboliku neřeší. Výsledek je natolik specifický, svébytný a trefně obsazený (až na tu jednu výjimku potvrzující pravidlo... Ano, koukám na tebe Cameron), že má jednou nohou našlápnuto v určitých kruzích ke zkultovění a v těch zbylých k nepochopení, zatracení a hrsti Zlatých malin. (27.11.2013)