Tajemství krve

Takřka bezchybný, dobou vzniku naštěstí nïjak netknutý životopisný snímek se skvělými herci (společné scény Vladimíra Ráže a Zdeňka Štěpánka jsou fantastické), scénářem, který laiky do problematiky zasvětí a znalce nepobouří žádným přílišným zjednodušováním, a Fričovou spolehlivou režií, která zejména z části odehrávající se během války vytvořila opravdu hutný zážitek. A ten strhující konec! (03.01.2012)

Jo, jo, doktor Jan Jansky /3. april 1873 - 8. september 1921/ bol cesky doktor, psychiater a neurolog, objavil 4 krvne skupiny. A reziser Martin Fric /Hvezda Zvana Pelynek, Valentin Dobrotivy, Slzy, ktere svet nevidi, Lide z Maringotek/ o nom natocil film. Film je to hlavne zivotopisny, Jansky rozhodne nepatri do minulosti, ale viac .menej do sucasnosti /minulost je Staroveky Egypt, Mezopotamia, Imperium Romanum, uz udalosti Velkej Francuz. Revolucie 1789 - 1804 je pre mna sucasnost/. Perfektna rezia, vyborne dialogy, Vladimir Raz v roli lekara maximalne presvedcivy, hral tu ale aj Rudolf Hrusinsky /Spalovac Mrtvol, Dym Bramborove Nate/, Kopecky a Lubomir Lipsky. Zaujimavosti vladnu vo filme najma okolo krvnych skupin a infuzii. Vysoko chvalim aj ten fakt, ze na rok 1953 je film bez komunistickej propagandy : 95 % (16.08.2017)

Tajemství krve jsem viděl už hodně dávno a pamatoval si jen jméno hlavního hrdiny - Jan Janský a to, že objevil čtyři krevní skupiny. Před napsáním komentáře jsem si jej proto musel zopakovat. Toho jsem určitě nelitoval, protože při hodnocení se dá vlastně jen chválit. Martin Frič je výborné režisér, který měl k ruce v té době hvězdné obsazení. Vladimír Ráž, Zdeněk Štěpánek, Vlastimil Brodský, Svatopluk Beneš i Rudolf Hrušínský podali skvělý výkon. Spousta dalších v menších rolích je výtečně doplnila. Příběh byl dramatický sám o sobě a nebylo jej třeba nijak vylepšovat. Janského nelehký život a boj s větrnými mlýny byl vylíčen uvěřitelně a přesto napínavě. Film je krásnou poctou člověku, který zachránil spousty lidských životů, a přesto se o něm dlouho vůbec nevědělo. Mimo jiné i z toho důvodu film rád doporučuji. (12.07.2021)

Z plejády životopisných filmů, které se staly průvodním jevem socrealistické epizody našeho filmu se jedná rozhodně o nejživotnější snímek. Janský má v sobě jiskru života, zatímco u ostatních filmů se velké postavy podobaly spíše z hrobu vytaženým a nabalzamovaným mrtvolám. Navíc se snímek zdárně vyhýbá ideologickým klišé (lékař není zároven bojovníkem za práva lidu, jeho hlavním nepřítelem není buržoazie, ale lidská závist a zakořeněná nedůvěra) a fakta tak zkresluje o poznání méně. Přesto však je snímek stále akademický, naplnuje jen obvyklé schéma zázračně nadaného člověka, který bojuje s mnoha překážkami a vítězí (i když zde bohužel až po smrti), zatímco jeho rodinný život je jen plochou, někdy až zbytečnou ilustrací. Některé postavy jsou ryze schematické, jediný, kdo může hlouběji zaujmout je přísný a náladový lékař v podání Zdenka Stěpánka, jenž jako první pochopí cenu Janského objevu, najevo to však dává velmi originálním způsobem. Navíc filmu ani nesedlo natočení v barvě, lépe by se k němu hodil obraz ve škálách šedé - Stallich svou věrností agfě dokonale pohřbil svůj talent, který zde jen náznakově probleskuje (atmosfericky výrazná scéna z válečného lazaretu). O čtyřech hvězdičkách se dá v tomto případě uvažovat jen v kontextu doby, kdy šlo o vymykající se dílo (Frič vychází z tohoto období více než se ctí, dokázal v něm překonat schematičnost v okupačním "thrilleru" Past a najít vnitřní patos a podstatu socialistického boje v Zocelení, natočit Císařova pekaře a Pekařova císaře - film jakoby z jiného světa, snad jen ty jeho agitační komedie nemusely spatřit světlo světa), z odstupem času však z filmu sálá chlad a přílišná jednoznačnost. (26.09.2011)

Jeden z těch legendárních životopisů z 50. let. Martin Frič vsadil na jistotu, opřel se o námět Vladimíra Neffa (knižně vyšla beletrizovaná verze scénáře až v roce 1955) a do hlavní role obsadil Vladimíra Ráže. Výsledkem je film z té lepší poloviny neslavné etapy čs. kina. Poutavý barevný film o nelehké cestě objevitele krevních skupin, jehož život nebyl snadný, ačkoli začínal jako výborný student, ale ani za Rakousko-Uherska, ani za republiky se mu nedařilo. Jako povinnou daň 50. letům je nutné vnímat to černobílé vylíčení poměrů před rokem 1921, kdy Janský umírá (a je založena KSČ). Ale protože se jedná o Fričův film, určité kvality jsou zachovány za každých podmínek. Frič si zároveň udržel kontinuitu ve spolupráci s kolegy a pamětníky časů před rokem 1945 a v tomto filmu se tak objevuje například Štěpánek, Beneš, Hrušínský, Deyl ml., Hilmar, Svozilová, Valentová, Trégl, Filipovský, Vrbský, Kolár a další... (27.03.2021)