Vražedná minulost

Docela dobrý stěžejní nápad (Groundhog Day meets The Others meets Insidious 2) zpracovaný velice neintezivním způsobem. Dokážu si představit, že film s daným námětem mohl být atmosférický, děsivý, psychedelický, neprůhledný a překvapující, v ideálním případě všechno najednou. Haunter bohužel není ani jedno - jedná se o bezkonfliktní, řadovou žánrovku, pro kterou zpětně těch 97 minut svého času pravděpodobně nebudete litovat, ale podruhé je do ní jistě neinvestujete. Koukatelné to je i přes nepříjemnou Abigail Breslin v hlavní roli a občasnou chaotičnost (nad pravidly daného světa se raději ani nepokouším hlouběji zamýšlet). (22.10.2013)

Záhrobní bubákovina čerpá z obdobných příběhů, kde se 1) hrdinové potácí v časové smyčce, 2) nelze opustit místo - zde dům - kde mě někdo odkrouhl, 3) chvíli trvá, než si jeden uvědomí, že to má za sebou a 4) ani konec diváka nepřesvědčí , zda to všechno dopadlo dobře, nebo úplně blbě. Velice se mi líbil dům ponořený do mlhy, který se sem zatoulal z ponurých gotických horrorů. Několik scén mělo příjemnou atmosféru, což je na celovečerní film poněkud málo. Závěr se začal nějak zamotávat sám do sebe a nejsem si jistý, zda se na vyústění příběhu diváci shodnou. Každopádně hezkou hvězdu si zaslouží tričko se Siouxsie Sioux, na jejíž The Killing JAR (z alba Peepshow) je třeba vydržet až na titulky (zatraceně, to tam nemohla zapět vícekrát? a vůbec, do duchařiny by se se svou image dobře hodila). Tímto též zdravím Bloody13 ;-) (04.11.2013)

Vincenzo Natali mě uchvátil již svou Kostkou a tak jsem pevně věřil, že si povede lépe, nežli v průměrném scifi Splice . Mé očekávání splnil sice tak napůl, ale Haunter se zařadil mezi filmy, které mě doopravdy zaujaly především svým neokoukaným a těžko předvídatelným dějem. Je sice pravda, že filmů s časovou smyčkou existuje již několik, ale toto podání sebou přineslo jakési osobité kouzlo, které mě uchvátilo a nepustilo až do samotného závěru. Je sice pravdou, že začátek byl lehce nezáživný a neustále se opakující scény mi trošku lezly na nervy, ale díky hlavní hrdince, která rozhodně nechtěla zůstat celou dobu zalezlá pod peřinou, se to brzy obrátilo k lepšímu. Abigail Breslin předvedla slušný výkon a pokud tak bude i nadále pokračovat, můžeme se dočkat další „megastar“. Ovšem ani Vincenzo Natali a scénárista Brian King se nenechali v žádném případě zahanbit a připravili si pro nás solidně našlapanou mysteriózní podívanou, která nám nabídla slušnou dávku tíživé atmosféry, napětí i pěkné rozzuzlení příběhu. Nekousal jsem si sice u toho nehty až do krve, ale párkrát jsem pocítil ono šimrání na zátylku. Dopomohly k tomu především dobré flashbacky, prolínání minulosti – budoucnosti – přítomnosti a především výkon Stephena McHattieho. Je ovšem pravdou, že ani tady se to neobešlo bez žánrového „klišé“, ale kupodivu mi to zas až tolik nevadilo. Je ovšem pravdou že místy to bylo až moc okaté. Především pak co se samotného pátrání týká. Místo aby divák zůstal trochu napjatý a v hlavě se mu zrodilo pár otazníků…Ono je určitě pěkné, že nám to tvůrci vysvětlili pěkně po lopatě, ale občas je lepší, když se divák nedozví všechno. (19.08.2014)

Prvotní nápad byl zajímavý, ale jak plynul čas, postupně se z toho stávala patlanina s lekačkama pro děcka. K mému neuspokojení velkou měrou přispěla Abigail Breslin, jelikož její ustrašený obličej a grimasy byly falešnější než nespočet pištějících blondýn v tílku utíkající v céčkových hororech před vrahem s kudlou. 20% (25.03.2014)

Nepodarené ľakačky, prekombinovanosť a častá príchuť "rodinného hororu". Ale snaha o originalitu v neoriginálnom bola natoľko intenzívna, že Haunterovi fandím. Ťažko povedať či tvorcovia vyťažili viac z témy ako takej, alebo z množstva podobných filmov, ktorými sa mohli inšpirovať, tak či tak, výsledok ma zaujal. (29.10.2013)