Těžký život dobrodruha

Někdy mne napadá, že David Fincher musel vidět Těžký život dobrodruha, než natočil Hru. Nejen na svou dobu skutečně neotřelý námět spisovatele, kterému vlastní fikce přerůstá přes každodenní realitu a on se ponořuje do světa, který si dosud jen představoval. Zprvu v mezích komedie, která ale postupně přerůstá v zoufalý boj o vlastní identitu. Na konci v okamžiku největšího zoufalství sice přichází trochu moralizující rozuzlení (právě zde je ta podobnost s Hrou největší), ale i tak jde o velice vydařený film. (28.11.2016)

Spíše bych řekla těžký život spisovatele Kryšpína než dobrodruha, ale na druhou stranu by spisovatel měl mít dobrodružnou duši, když dokáže svou postavu uvrhnout do nebezpečí. Kryšpín píše romány s lupičem gentlemanem, Fredem Flockem. Jednoho krásného dne navštíví Kryšpína noblesní a elegantní muž . Ten o sobě tvrdí, že je Fred Flock. Spisovatel se tak zaplete do světa zločinu. Zažije na vlastní kůži to, o čem tak vášnivě psal. Rozehraje se kolotoč pronásledování, únosů, rvaček a záměn kriminálních živlů. Všechno skončí tím, že spisovatel po Fredovi vystřelí. Všechno není takové jak se může zdát. Ladislav Pešek předvedl výborný herecký výkon. Jeho spisovatel je moc zajímavá figurka a co je potom schopen udělat. Těžký život dobrodruha je prostě hodně povedená parodie na kriminální filmy, která má spád. Líbil se mi spisovatelův byt, který byl pěkně udělaný a takový členitý. Zkrátka a dobře, jsem si film užila. (01.10.2009)

Vynikající scénář, kdy do poslední chvíle netušíme, jak to dopadne. Jen mi přijde, že u konce už trošku moc zbytečně zamotávali, a nakonec vlastně ani nedořešili linku s dívkou Helenou (Jestli to taky byla policistka, nebo že by „Fred Flokova“ manželka?). Evidentně chtěli odsoudit dobrodružné romány, z nichž si mladí brali hloupé návody, ukázat, že v realitě to bývá trochu jinak, ale nakonec zase tak moc odsuzovat nechtěli, nějakého většího mravního imperativu se vzdali (a dobře tomu), takže to vyzní nakonec také poněkud nedořešeně. Rovněž by mne zajímalo, které scény byly všechny připravené, a kde policisté měli problém Kryšpína uhlídat. Jenže celkově je to dokonale natočené - kamera, herci, písničky (Sám já chodívám spát rulezz), a v podstatě napětí od začátku do konce. (14.02.2016)

„Co…co to bylo?!“ - „Toho si nevšímejte, to je Robert. Pronásleduje mě už ze Stockholmu, to už je tak jeho zvyk, aspoň 2 rány denně po mně musí vypálit. Víte, že by mi to chybělo, kdyby si po mně jednou nestřelil?“ No, parodie…film si ze „zesměšňovaného“ nestřílí tak (moc), jak by mohl a žánr (a já jako divák) žádal. Humor obstarává spíš situační komika a pár hlášek. Naštěstí je tu v tomhle ohledu na čem stavět. Stejně tak v případě herců. Ustrašený Pešek spolu se suverénním Korbelářem jsou sehraní a zábavní. Ovšem v případě jiných se tu minimem prostoru až trestuhodně plýtvá jejich komediálním talentem, mám na mysli hlavně Filipovského, Hrušínského a Fialu (ten se sice postaral o pěknou hudbu, ale jeho štěk o 1 scéně se snad ani nedá považovat za roli). Podobně rozpačitý jsem z podivně useknutého závěru (v případě romantické linky i „případu“ samotného). Končím na slabších 4*. „Vy máte revolver?“ - „Ano, mám revolver. Totiž…“ - „A to vy jen tak střílíte oknem na ulici?“ - „Občas.“ - „Aha. Kvůli uklidnění?“ - „Kvůli uklidnění.“ (22.09.2018)

Klasika, která skvěle funguje i po sedmdesáti letech. Výborný Pešek a ještě lepší Korbelář vytvářejí skvělou dvojku, kterou jen lehce koření svou přítomností Adina Mandlová, výtečné balancující mezi polohou vážnou a ztřeštěnou. Takový, ztřeštěný i vážný, je ostatně i scénář příběhu, který se s každou scénou zamotává a přesto zůstává po celou dobu přehledný a svěží. Nenáročné, odpočinkové, lehounké, přesně tak, aby se člověk uvolnil a spravil si náladu. A jako bonus další s nesmrtelných šlágrů Sám já chodívám rád, v dokonalé interpretaci R. A. Dvorského. (03.08.2013)