Babovřesky

Po poněkud delší odmlce jsem se vydal do kina na nový Troškův film Babovřesky. Čekal jsem něco ve stylu Slunce, seno a musím říct, že si rozhodně tak nízké hodnocení nezaslouží. Celkem dobře jsem se pobavil, Troška si i zašpásoval ke konci s nečekaným výbuchem. Když porovnám sledování filmu v kině a doma, tak jednoznačně je to lepší doma. Film si můžete stopnout, pokud se nedíváte na televizi, můžete ho sledovat v jakékoliv poloze, zatímco v kině vás celou dobu bolí zadek, jak se nemůžete vůbec pohnout, abyste někoho nerušili, ani opřít ruce o opěrku si nemůžete, protože je společná se sousedem (malé kino no), ostatní diváci se smějí tak hlasitě, že poté neslyšíte co říkají ve filmu. Navíc za váma musí sedět debil, který když se směje, tak si musí i 3x tlesknout rukama, to bylo dost otravný. Nejradši bych mu dal pěstí, protože vybuchoval smíchy i za situace, kdy se normální člověk tomu jen pousměje a navíc měl taky otravný smích. I když jsem byl v maloměšťáckém kině, tak i zde se už podával popkorn, který v kině nesnáším. Jak se lidé smějí, tak jejich výpary z úst jdou na vás a z toho bych se za chvilku poblil, tentokrát to nebylo tak hrozné, jako když jsem byl na filmu Vratné lahve. (07.03.2013)

Nacpat tolik komické, srandovní legrace, která zaručeně pobaví každého silnoduchého jedince s Qi pod 70 do jedné dvouhodinové videosekvence, záludně se skrývající pod označením „film“, vyžaduje jistý kumšt i dávku odvahy. Já ale začínám Zdendu podezřívat, že rozjel svůj ďábelský sociální exkrement. Sondu, kterou se snaží důkladně prozkoumat divácké anály s cílem zjistit, jak hluboko ještě může zajít, aniž by návštěvníci kin namísto bujarého požírání popkornu hromadně a zcela dobrovolně odevzdávali občianske preukazy zřízencům jejich lokálního promítacího ústavu. Jako správného vlastence mě samozřejmě vysoká společenská účast na tomto projektu těší. Jsem rád, že Zdenda dostal příležitost i finanční podporu pro výzkum v následujících dvou etapách. Věřím, že to se svojí zarputilou buldočí povahou a velkou mírou sebereflexe dotáhne velmi daleko a jeho další dílo nebude úspěchem, ale přímo mylníkem českého výzkumu! (09.03.2014)

Tenhle film mi utkvěl v paměti opravdu silně. Proč? Protože se mi stává málokdy, abych nějaký film nedokoukal a znechucením a úpornou nudou ho v polovině vypnu. Tady jsou ty dvě hodiny naprosto vražedné a nevtipné a vydržet se to jednoduše nedalo. Pochybuji, že by po té hodině došlo k nějakému drastickému zlepšení a tak si za hodnocením stojím. Na další díly odvahu fakt nemám. (24.05.2016)

Na začátku bylo hovno. To šplouchlo do hajzlu, hajzl odtekl do žumpy a hovno dopadlo na hromadu předešlých sraček. Pak přijel Zdeněk s hovnocucem, vysál žumpu do dna a s obrovským gustem ji vychrstl do maloměstských obýváků všem členům Klubu planety opic. A tak táta horník vyprskl na sedačku lahváč, máma uklízečka pochcala smíchy leskymový potah evokující tygří kůži, jejich dvě polomongoloidní děti se nemohou dočkat, až si budou ty "nesmrtelné hlášky" ráno vyměňovat se spolužáky ve zvláštní škole a všichni dohromady nad tím fantastickým syslem pro tumor kvičeli tak nahlas, až jim ten inžynýr pod nimi musel mlátit trubkou do radiátoru. Táta horník jen zesílil zvuk, prohodil něco o namyšlených, študovaných buzerantech, máma skákla pro další lahváče a mísu slaninových krekrů a všichni se blahoslaveně, upřímně radovali z té vy-ni-ka-jí-cí komedie pro celou rodinu. Fekální porno dosáhlo opravdového extrému a národ, který za to vyhodil v kinech pět mega by zasloužil genocidu nebo útulný, šimpanzí výběh. (30.09.2013)

Je to skanzenové varianta Vesničky mé střediskové, avšak bez obsahu, smyslu a lidské důstojnosti. O náhražce humoru, jíž Babovřesky ládují diváka se svatým přesvědčením, že oslavují lidovou zábavu, by se daly psát celé traktáty. Lidovost má zřejmě značit třeba poslední výrok umírající stařenky: "Ty vole, je po mně!" (01.05.2020)