Zlá krev

I když to vizuálně hodně imituje Godarda, neměl jsem u JLG nikdy takový pocit zahleděnosti do sebe sama, samoúčelné filmové hříčky, která jen zkoumá možnosti filmového stylu tak moc, že jednotlivé záběry jsou sice skvělé, ale celek je otravný až iritující. Všechny ty kejkle a vyprázdněná zasněnost mě začaly v polovině nudit. V první řadě proto, že film působí vyumělkovaně, uměle a nepřirozeně. Ta důrazná stylizace tu není proto, že by nějak prohlubovala děj a zážitek, ale protože tu být může. Pro mě definice samoúčelnosti. Jako dvacetiminutová práce studenta FAMU na téma "jak mě ovlivnil JLG" by to bylo skvělé, jako film naprosto k ničemu. Někdo si do těchhle vyprázdněných filmů dokáže promítat z hlavy celé filosofické soustavy, pro ty pak asi Zlá krev asi bude mít smysl. Pro mě to ale není. (08.02.2013)

Ono je celkom zrejmé, že chce  Carax odkazovať na raného Godarda, predovšetkým na U konce s dechem, Made in USA a Partu pro sebe. Darí sa mu to viacmenej úspešne (Godard nikdy nebol nenapodobniteľný, ani najlepší, bol iba prvý). Ten film dokáže byť neskutočne cool v jednotlivostiach, a rovnako ako Godard sa podráža vlastnou neochotou byť vážny. Za pekné ženy a kultové scény dávam 4*, rovnako ako u Godarda, a rovnako som sa nudil. A rovnako mi tie  zostanú v pamäti. (14.09.2021)

Nikdy, vo svojej doterajšej existencii som nepochopil, ako vnímať snímky ako je tento. Potrebujem iný prístup k realite ( drogy, alkohol )? Alebo iné vnímanie sveta ( geeks )? Jedno je isté, diela ako MAUVAIS SANG sú pre mňa ťažkotonážne bomby, ktoré buď rovno zhodím zo stola, alebo ich príjmem. Podivuhodný príbeh, netradičné formálne poňatie. A zistil som, že keďže sa geekom nikdy nestanem... (21.06.2016)

Aj keď mi to pripomínalo It's All About Love a Million Dollar Hotel dokopy (dva filmy, ktoré sú tu podľa mňa značne podhodnotené), disponovalo krásnymi ženami, dobrou hudbou a pár zaujímavými scénami, či skôr obrazmi, bol to ten prípad, kedy ma ART viac zmätie ako obohatí (čoho dôkazom je aj to, že ma donútil napísať len jednu nevkusne dlhú vetu). (15.04.2014)

Fascinující snímek pohybující se na pomezí romantické komedie a kriminálního thrilleru, formálbě si pak beroucí inspiraci snad úplně ve všem, surrealismem a německým expresionismem počínaje (Alexovo vykouknutí zpoda schodů), přes čistotu plakátu z Ikey až po videoklipovou poetiku (Lavant zde navíc silně připomíná Nicka Cavea) a obrazy samostatně fungující jako umělecká díla. Mimoto zaujme mimořádně vytříbeným filmovým jazykem a překrásnou kamerou, sladkými herečkami, živelným Lavantem.. A v neposlední řadě také mimořádně působivým, komplikovaným a přitom přehledným příběhem. Výsledek? Jeden z nejopojnějších, nejčistších a nejkrásnějších zážitků, které mi doposud světová kinematografie nabídla... (18.03.2010)