Tři barvy: Modrá

Film ma príliš neoslovil. Ide o klasickú drámu, kde manželka príde o muža a dieťa a po smrti sa dozvie isté tajomstvá, no tie nijako dejom nehýbu. Ak to má byť len o utrpení, tak som ho nikde nevidel. Nie že by Binoche permanentne nevyzerala smutne, to nie, to je práve jej večná poloha. A takisto je to jedna z mála herečiek, ktorej pristane účes Majky z Gurunu. Ale predsa, ja tom tu žiadny veľký žiaľ nepozoroval. Takže ak to zhrniem, smutný príbeh neprinesie smútok aj do duše diváka, dejová línia je viac umelecká než epická a celkový dojem je naozaj len priemerný. (07.01.2021)

Hluboký příběh, o tom, jak se člověk vyrovnává s velkou životní tragédií. Někdy už mi připadá, že platí pravidlo, "když máš málo peněz, natoč ponuré drama". A daří se to. Film upoutává přdevším velmi dobrou psychlogizací postav, než dějem nebo nějakými filmovými extrabuřty. Hlavní herečka je myslím skvělá, právě ta mě na filmu asi nejvíce zaujala. (19.05.2008)

Musím zopakovat to, co jsem napsal u Červené: dokonalý a bezchybný film. Červená sice stojí o stupínek výš díky své větší komplexnosti, ale i v Modré prakticky každá věta, replika, dialog představuje hlubokou myšlenkovou studnu, prakticky každá scéna má svou pocitovou barvitost, v tomto případě ve vážných hřmotných tónech depresivních modrých odstínů... Moc se těším na Bílou a přes extrémně vysoká očekávání nějak ani nemám strach, že bych mohl být zklamaný. (04.09.2009)

Herecká one woman show (Juliette Binoche v podstatě nechybí v žádném záběru), která mě osobně příliš neoslovila. Ten film mi přijde nanicovatý, afektovaný, a - ó ano, proč to nepřiznat - nudný. Film jsem zhlédl v příšerném českém dabingu na ČT2 a osobně se nemohu ubránit dojmu, že kdybych byl o znalost téhle klasiky ochuzen, o nic bych nepřišel. Tohle je ten typ evropské filmařiny, která mě strašně míjí. Za mě osobně slabé tři hvězdy. (30.12.2012)

Kieslowski tentoraz natočil netradičný film, ktorý postráda realizmus a prevládajú tu expresionistické prvky. Natočil film, ktorý plynie pomaly a zameriava sa len na hlavnú hrdinku v podaní vynikajúcej Juliette Binoche. O to viacej prekvapí záverečná sekvencia, ktorá nám ukazuje všetky postavy , ktoré stáli za pochopením a vyrovnávaním sa so smrťou muža a dcérky ktoré Juliu posúvali vo vlastnom vývoji dopredu. Je tu badateľné množstvo minimalistických prvkov, a mnohých closeupov, ktoré majú zvýrazniť danú depresívnosť snímky. Minimum dialógov, ktoré vlastne ani nie sú podstatné, pretože toto je film o pochopení a skutkoch , konfrontácií so sebou samým takže dialógy sú úplne zbytočné.A keď sú vety sú jednoduché a krátke. Kieslowski použil strašne veľa symbolizmov dá sa povedať že celý film je zložený zo symbolizmov, ktoré sa skrátka na prvý krát zachytiť nedajú. Tiež je patrná inšpirácia Francúskov kinematografiou a je to tu badateľné s každej scény. Veľmi ma zaujal už spomínaní symbolizmus. Stará pani prechádzajúca popri hlavnej hrdinke je jasným symbolom na značnú beznádejnosť a neochotu žiť spolu s ťažobou , ktoré odkazujú na momentálny stav hlavnej hrdinky. Fantastická scéna keď prstom prechádza po notách a znie hudba , ktorá je doslova nabitá emóciami. (13.05.2008)