Tři barvy: Červená

Poslední film, který Kieślowski natočil, je ukázkou toho, jak moc dobrým filmařem ve skutečnosti byl, ale také toho, že si byl vědom toho, že svými snímky vytváří něco většího, propojeného. V tom je krása jeho díla, kterou je možné jen obdivovat. A přitom se dokázal nad člověkem zamýšlet jako nikdo jiný - přístupně a komplexně. (08.03.2016)

Excelentný film o súcite, páčil sa mi z celej trilógie najviac. Ide o majstrovsky rozohranú partičku psychológie vyjadrenú pomocou bezchybnej filmovej symboliky. Symboliky, kde je veľký rozdiel v tom, čo si myslíme alebo hráme a skutočnou realitou. To všetko v neuveriteľne podnetných dialógoch medzi penzionovaným sudcom a mladou modelkou. Film začína a končí rovnako, a v tom je aj zhrnutie podstaty celého filmu. Na začiatku pri fotení na plagát, modelka hrá emócie smútku, a na konci podobná fotka, ale už ide o skutočnosť. Obrovský emočný rozdiel. Kruh sa uzavrel. Dôstojná, zlatá bodka za celoživotnou prácou pána Kieslowského. (15.04.2014)

Defilé průměrných herců v unyle banálním příběhu o ničem, vše odvysíláno v děsivě hrozném českém dabingu na ČT2. Závěrečné titulky pro mě už dlouho nebyly takovým vysvobozením, celá ta zatracená barevná trilogie mě nejenže obloukem minula, ale skoro až nevýslovně srala. Díkybohu, že to mám celé za sebou - Kieslowski never more! (31.12.2012)

S posledním záběrem se nemohu ubranit slzám, konec, jaký se liší na hony od všech "konečných" klišé - pohled na modelku, která, ač dříve fotila strach ve výrazu na červeném pozadí, prožívá teď strach skutečný, za ní se mihne červená bunda a v tom momentě se kamera zastaví, přitáhne si ten detail a my vidíme totéž, co jsme v začátku viděli na billboardu, ale není to totéž. Metafora nad metafory. Pojmy jako pravda, spravedlnost, morálka, svědomí mohou být vnímány jinak mladou modelkou, jinak samotářských soudcem, jinak paragrafem, jinak srdcem. "Miluješ mě, nebo si jen myslíš, že mě miluješ?" "Není to jedno?" "Není". Není to jedno. Není jedno, jestli milujeme, nebo si to jen myslíme, jestli odpouštíme nebo soudíme, jestli přejetého psa zachráníme kvůli němu nebo jen, aby se nám nezdály sny o "psovi s rozbitou hlavou". Soudce, zprvu odporný odposloucháváním telefonních hovorů, pak k modelce stále víc připoután, vypráví o svém životě, "souzení", i o své lásce, a my sledujeme mladého muže, jehož cesta se v reálu s modelkou neustále kříží, a kterým by dost dobře mohl být i on - kdysi. Je nádherné nechat se zaskočit něčím tak čistým, jemným, nevydírajícím, něčím, co prostřednictvím trochy slov, červených rekvizit, hudby a prostoty, způsobí tak silné emoce. (04.10.2005)

Prve 2 predchadzajuce filmy som sice nevidel, k tomuto som sa rozhodol len vdaka pritomnosti IMDb topky 250. Ja osobne som z tohto filmu az tak nadseny nebol. Stretavanie sa hlavnej hrdinky s byvalym sudcom ma sice zaujal, avsak zaciatok sa mi zdal byt trosku zdlhavy a ani zaver ma nijak nenadchol. Asi som urobil chybu, ze som nevidel prve dva filmy. U mna tak slabe 3 hviezdicky, toto jednoducho nie su filmy pre mna. _________ Irène Jacob - (Valentine) +++ Jean-Louis Trintignant - (Sudca) +++ Frédérique Feder - (Karin) +++ Jean-Pierre Lorit - (Auguste) +++ Samuel Le Bihan - (Fotograf) +++ Juliette Binoche - (Julie Vignon) +++ Julie Delpy - (Dominique) +++ (10.02.2011)