Tři barvy: Červená

Trestuhodne som premeškal predchádzajúce dve farby, ale o červenej tvrdia, že je najlepšia a ja sa s tým rád stotožňujem. Tento film ma dostal prakticky od začiatku. Výborné dialógy, úsporné herectvo Jeana-Louisa Tritignanta v jednej z jeho najlepších úloh, pôvabná Iréne Jacob pripomínajúca Libušku Šafránkovú, krásna hudba Zbigniewa Preisnera sa zlievajú do mimoriadneho filmu, ktorý mi dlho nevyšumí z hlavy. Ako to len ten Kieslowski robí? (24.11.2012)

Tři barvy: Červená je nejsympatičtější a patrně i nejlepší část Kieslowského barevné trilogie. Vedle vykonstruované Bílé a depresivní Modré je natočená poněkud odlehčeně a funkčněji. Scénář sice postrádá lehkost a přímočarost Kieslowského děl z 80. let, takže divák se k pointě, lépe řečeno smyslu celého příběhu dopracuje o poznání pracněji, ale hodně zachraňují herci, především Jean-Louis Trintignant, který své postavě soudce dal hned několik rovin a je radost jeho vyzrálé herectví sledovat v každé scéně, kde se objeví. Je to film o toleranci a o střetávání různých pohledů na život a svět kolem nás. Režisér záměrně konfrontuje postoje starého zatrpklého muže, který coby soudce zažil mnohé s optimismem mladičké půvabné a idealistické dívky...Celkový dojem: 80 %. (01.03.2009)

S posledním záběrem se nemohu ubranit slzám, konec, jaký se liší na hony od všech "konečných" klišé - pohled na modelku, která, ač dříve fotila strach ve výrazu na červeném pozadí, prožívá teď strach skutečný, za ní se mihne červená bunda a v tom momentě se kamera zastaví, přitáhne si ten detail a my vidíme totéž, co jsme v začátku viděli na billboardu, ale není to totéž. Metafora nad metafory. Pojmy jako pravda, spravedlnost, morálka, svědomí mohou být vnímány jinak mladou modelkou, jinak samotářských soudcem, jinak paragrafem, jinak srdcem. "Miluješ mě, nebo si jen myslíš, že mě miluješ?" "Není to jedno?" "Není". Není to jedno. Není jedno, jestli milujeme, nebo si to jen myslíme, jestli odpouštíme nebo soudíme, jestli přejetého psa zachráníme kvůli němu nebo jen, aby se nám nezdály sny o "psovi s rozbitou hlavou". Soudce, zprvu odporný odposloucháváním telefonních hovorů, pak k modelce stále víc připoután, vypráví o svém životě, "souzení", i o své lásce, a my sledujeme mladého muže, jehož cesta se v reálu s modelkou neustále kříží, a kterým by dost dobře mohl být i on - kdysi. Je nádherné nechat se zaskočit něčím tak čistým, jemným, nevydírajícím, něčím, co prostřednictvím trochy slov, červených rekvizit, hudby a prostoty, způsobí tak silné emoce. (04.10.2005)

Tomu říkám odejít na vrcholu! Nechci ( a ani nebudu ) se nijak obšírněji rozepisovat o příběhu samotném. Předně, tohle musí člověk jednoduše vidět na vlastní oči a především, těžko bych hledal slova a vypsal se z pocitů, které jsem při sledování tohoto snímku zažíval. A tak pouze dodám, že pokud si nějaký film zaslouží přízvisko UMĚLECKÉ DÍLO, potom to je jednoznačně tento Kieslowskiho snímek. Zde se sešlo vše potřebné....silný příběh, brilantní kamera, nebojím se použít přízvisko FANTASTICKÉ herecké výkony obou hlavních představitelů. Krásné Iréne Jacob coby modelky Valentine ( která u mě nesmírně " stoupla " a to nejen herecky, ale především jako žena, viz rozhovory v bonusech ) a charismatického Jeana - Louise Trintignanta jako soudce v důchodu. Před jejich hereckým projevem SMEKÁM, jednoduše se mi nedostává slov. Už tak silný zážitek dotváří geniální Preisnerova hudební složka ( zcela po právu oceněna Césarem ). A o čem že samotný snímek je? Je to mimo jiné příběh o zkušenosti a zklamání na jedné straně a mládí, nezkušenosti, ale zato plného nadějí, které je možno ještě realizovat na straně druhé. Sám Kieslowski řekl, že tento snímek byl pro něj takovým DIALOGEM mezi zkušeností, která ví, ale může být zklamaná a mládím které neví a které...... 100% a silně uvažuji o změne v mé TOP -ce..... (19.01.2010)

Prvá polovica filmu je výrazne lepšia ako druhá, prináša tajomno a možnú aj kriminálnu zápletku. Druhá už kĺže po psychologicko-vzťahovej rovine, no záver, ktorý krásne skĺbi trilógiu do jedného kusu za to stojí. Irène Jacob inak vyzerala ako skutočná modelka a tak by aj pekné ženy mali vyzerať, nie dnešné vysušené vešiaky. (08.01.2021)