Tři barvy: Červená

Defilé průměrných herců v unyle banálním příběhu o ničem, vše odvysíláno v děsivě hrozném českém dabingu na ČT2. Závěrečné titulky pro mě už dlouho nebyly takovým vysvobozením, celá ta zatracená barevná trilogie mě nejenže obloukem minula, ale skoro až nevýslovně srala. Díkybohu, že to mám celé za sebou - Kieslowski never more! (31.12.2012)

Tomu říkám odejít na vrcholu! Nechci ( a ani nebudu ) se nijak obšírněji rozepisovat o příběhu samotném. Předně, tohle musí člověk jednoduše vidět na vlastní oči a především, těžko bych hledal slova a vypsal se z pocitů, které jsem při sledování tohoto snímku zažíval. A tak pouze dodám, že pokud si nějaký film zaslouží přízvisko UMĚLECKÉ DÍLO, potom to je jednoznačně tento Kieslowskiho snímek. Zde se sešlo vše potřebné....silný příběh, brilantní kamera, nebojím se použít přízvisko FANTASTICKÉ herecké výkony obou hlavních představitelů. Krásné Iréne Jacob coby modelky Valentine ( která u mě nesmírně " stoupla " a to nejen herecky, ale především jako žena, viz rozhovory v bonusech ) a charismatického Jeana - Louise Trintignanta jako soudce v důchodu. Před jejich hereckým projevem SMEKÁM, jednoduše se mi nedostává slov. Už tak silný zážitek dotváří geniální Preisnerova hudební složka ( zcela po právu oceněna Césarem ). A o čem že samotný snímek je? Je to mimo jiné příběh o zkušenosti a zklamání na jedné straně a mládí, nezkušenosti, ale zato plného nadějí, které je možno ještě realizovat na straně druhé. Sám Kieslowski řekl, že tento snímek byl pro něj takovým DIALOGEM mezi zkušeností, která ví, ale může být zklamaná a mládím které neví a které...... 100% a silně uvažuji o změne v mé TOP -ce..... (19.01.2010)

Ztraceno v čase. Film o divných lidech, dělajíc divné věci, majíc divné myšlenky. Polský non-sense touch líznutý francouzskou romantickou rozevlátostí devadesátek. Nádherně snímaná Paříž v tomhle úletu plném buď divně zatrpklých lidí a nebo romantických snílků. Film o životě tak, jak by ho moc lidí nechtělo žít. V dnešní době tenhle myšlenkový proud nemá šanci uspět. Snímek, který zestárl obsahem pocitově o 50 let. (24.06.2018)

Myslím, že ani neumím popsat, proč na mě tento film tolik působí, ale je pro mě vážně výjimečný. Citlivé dialogy, Jean-Louis a Irène, geniální záběry, hudba, červená, Francie...prostě vše. Konec je vážně něco...myslím - skvěle vymyšlen. Možná mě časem napadne něco chytřejšího. :) http://www.youtube.com/watch?v=8sBLrrRpa2E (26.05.2013)

Z Kieslowského trilogie jsem doposud zhlédla jen tento film. Evropské filmy bývají jiné, na jednu stranu jsem tedy tušila, jaký snímek bude, na stranu druhou mě trochu překvapil. Bohužel mi jako celek tak úplně nesednul, problém mám hlavně s vyprávěcím stylem, který je založen na metaforách, obraze. Pomalu plynoucí děj bez výraznějších zvratů se mi skoro nikdy netrefí do noty, ať už se jedná o jakýkoliv snímek. Rozhodně to není špatný film, ale jde trochu mimo mě. (10.06.2013)