Tři barvy: Bílá

Jak holič, ctitel a tvůrce ženské krásy, v sobě divoké zvíře našel. Mám moc rád závěrečnou metaforu s princeznou zavřenou v zámku. Bohužel Kieslowski se nespokojil s lidským love story a narouboval ho na Polsko. Komunismus - impotence, následný Klondajk - divoký a zvířecí sex (ale vždy platí Nezabiješ - scéna v metru), no a teď by měl být čas na rodinu, která vytváří harmonii mezi člověkem zvířetem (protože k dětem se dostáváme určitým způsobem) a posláním od boha. Kde je ale Polsko dnes... (15.06.2009)

Nemůžu si pomoct, ale i když moji oblíbení uživatelé Bílou považují za nejslabší článek tříbarevné trilogie, ale mě osobně se líbila víc, než Modrá. Je sice méně psychologická, zato je ale víc dějová, víc mě zaujala a víc baví. Navíc i zde Kieslowski dokazuje svůj filmařský um - je zde opět perfektní kamera, skvělé herecké výkony a dost dobře se tu vyvíjí děj, který každou chvíli přijde s něčím zajímavým. Je to vlastně i celkem pohodový film a osobně se mi moc líbil, takže nemám problém mu dát 5*. Kieslowski mě vždy umí příjemně překvapit. (02.02.2020)

Nebavil som sa, príbeh ma nezaujal, proste podľa mňa obyčajný film. Tak ako by som Modrú nazval skôr čiernou, tak tento si podľa mňa zaslúži pomenovanie šedá. Nič moc veru, natočené v roku, v ktorom napríklad Forrest Gump, či Vykúpenie z väznice Shawshank a ono to je taký nepríťažlivý, miestami nudný film. Príbeh chudáka by som si vedel predstaviť aj inak, toto je také predvídateľné, niečo čo som skôr čakal. Jednoduchá sranda. (16.06.2013)

Nejvydařenější část Tří barev. Příběh o lásce a jejím zmaru vyprávěl mistr psychologických dramat Kieslowski s podmanivým zanícením. Ušlápnutý, milující a ponižovaný Karol se mění na zbohatlíka neomezených možností. Jediné, co jej omezuje, jsou jeho city. A láska k bývalé ženě se přetavila v něco dílem krvežíznivého, dílem poťouchlého. Zbigniew Zamachowski je v roli Karola Karola perfektní, ale Janusz Gajos coby tajemný Mikolaj je snad o třídu lepší. Jeho zvláštně uhrančivý pohled hned tak nezapomenu. (14.05.2011)

Tak vážně nevím - když pročítám ty vychvalující pozitivní komentáře, přiznám se, že můj zážitek z Bílé byl o poznání slabší, i když film nepochybně obsahuje řadu filmařsky brilantních scén. Kieslowski by zasloužil postavit pomník za své starší filmy, jako byl Krátký film o zabíjení, Krátký film o lásce nebo Dekalog, které mi přišly mnohem celistvější a funkčnější. V Kieslowského pozdní tvorbě 90. let z mého pohledu převládá foma nad obsahem. Mám jednoduše problém se scénářem, který řadu motivů i posatv řeší pohádkovým způsobem kde se vzaly, tu se vzaly. Nevadí mi, že Kieslowski o řadě svých hrdinů (např. o Mikolaji) prozrazuje jen minimum. To považuju za součást režisérovy hry s divákem. Vadí mi ale, že postavy procházejí těžko uvěřitelným vývojem. Karel, který na počátku příběhu je naprosto bezradný, slabošský a neschopný vyrovnat se se svým pařížským pobytem, se jakoby mávnutím kouzelného proutku mění ve všeho schopného manipulátora a úspěšného byznysmena, byť je pouhým vyučeným kadeřníkem. No a motiv pomsty své bývalé manželce, byť musel hlavního hrdinu stát obrovské úsilí a financí, je evidentně krkolomný, překombinovaný a nefunkční. Kieslowski si umí vybrat herce, umí je vést a některé jeho pohledy na polskou společnost počátku 90. let jsou opravdu půvabné, přes to všechno jsem z filmu jako celku hodně rozpačitý. Celkový dojem: 55 %. (31.01.2009)