Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tři barvy: Bílá - tak se jmenuje druhý film z volné filmové trilogie, který natočil polský režisér Krzysztof Kieślowski. Polák Karel Karel a jeho francouzská manželka Dominique stojí před rozvodovým soudem v Paříži. Soud uzná manželčiny argumenty a rozvede je. Karel tímto okamžikem přichází o vše: o svou velkou lásku, o manželku i kadeřnický salón, do kterého vložil své celoživotní úspory, talent a řemeslnou šikovnost. Bez peněz, bez dokladů, hledaný policii pro údajné žhářství, marně hledá způsob, jak se vrátit do vlasti. Ve snaze vydělat si alespoň pár franků koncertuje v podchodu metra na hřeben a zde se také seznámí s tajemným krajanem Mikolajem, který mu nabídne práci placeného zabijáka. Jen díky němu se Karel nakonec dostává do Polska, ukrytý v obrovském cestovním kufru. Doma soustředí všechny své síly k jedinému cíli: rychlému zbohatnutí. S pomocí peněz a důmyslného plánu chce Dominique přilákat z Paříže do Varšavy, aby se jí konečně mohl pomstít? Kromě satiry na dobové poměry v Polsku je film i hořkou výpovědí o mezích komunikace mezi lidmi, o individuální samotě a stavu dnešní společnosti. Hlavní postavy ztělesnili Zbigniew Zamachowski (Ohněm a mečem) a Julie Delpyová (Evropa, Evropa, Homo Faber). Film vznikl ve francouzsko-polské koprodukci v roce 1993, byl rok později oceněn Stříbrným medvědem na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (160)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Abych to nenatahoval, Bílá mě zaujala více než Modrá. Hlavní postavou je muž, který zůstane po rozvodu s manželkou Francouzskou v Paříži, a to bez bytu, financí a ještě obviněním ze žhářství na krku. Náhoda mu přihraje do cesty muže, který ho docela svérázným a riskantním způsobem dostane do Polska, kde se oba ještě více spřátelí. Náš nešťastník se však "zvetí", vypracuje se na bohatého muže a pak se opravdu stylově své exmanželce pomstí. Avšak takovým způsobem, který by asi někdo těžko v reálu praktikoval (ale o to je mi sympatičtější ;-)... ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Druhá část volné trilogie Tři barvy. Inspirována bílou částí francouzské vlajky, rovností. Paříž. Rozvedli se. On to nechtěl. Ona ano, prý k němu již nic necítí. I když, kdo ví? Vzala mu vše a on skončil na ulici. Přesto ji dál beznadějně miloval. Po "menších" peripetiích se vrátil domů, do Polska. Podařilo se mu rychle zbohatnout. Vypracoval se. Rozhodl se jí pomstít. Vymyslel "lstivý" plán. Chtěl si s ní být roven... Láska prý překoná všechny nástrahy života. Ale co ta jejich, existuje mezi nimi ještě nějaké pouto? Má jejich "vztah" nějakou budoucnost? Naději? Některými označována za nejslabší část trilogie. Dovolím si nesouhlasit. Skvěle jsem se bavil a to mi v dané chvíli přišlo nejdůležitější. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Tentokráte bílou (prostřední) částí francouzské vlajky inspirované druhé, taktéž prostřední, pokračování Kieslowského volné ,,barevné" trilogie Tři barvy. Alegorický význam bílé barvy ve francouzské zástavě je rovnost, tedy opět prostřední slovo hesla francouzské revoluce ,,Svoboda - rovnost - bratrství." Asociací s příběhem je vícero - hypotetická rovnost západu (Francie) a východu (Polska), rovnost mužského a ženského pohlaví, rovnost šancí... Bílá tu však symbolizuje i pomstu, smrt, orgasmus, chlad vychládajícího manželství... Symbolismus barev je zvláště pro polského režiséra příznačný - v křesťanství je bílá symbolem úřadů a poct (tedy zbohatnutí Karola a jeho podnikatelská éra), také ale pro půst a modlitbu, svědčící o čistotě a posvátnosti jeho citu... Je to také významový opak černé, symbolu hanebnosti a hříchu, tedy jednání, s kterým je Karol neustále v peripetiích příběhu konfrontován. Krzysztof Kieslowski tu koncipuje velké evropské podobenství na základě historické kulturní sounáležitosti polsko-francouzské... Velký film, místy však až příliš akademicky strohý a chladný...možná však, opět symbolicky, jako ona barva, jíž se honosí v názvu... ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

V poslední ze Tří barev, kterou jsem viděl, se Krzysztof Kieślowski částečně odklonil od silné psychologie postav, stejně tak opustil své originální mysteriózní vyprávění plné postupně do sebe zapadajících střípků, což mě na Červené i Modré tolik upoutalo. Bílá je prostě jiná, ať už svým přímočarým dějem od začátku do konce, nebo častěji přítomným humorem v ději, který (ač to vzhledem  k atmosféře nemusí tak vždy vypadat) má tentokrát blíž ke komedii. Včetně jednoho neobyčejného cestovatelského dobrodružství či kuriózního pohřebního zážitku. Čemu jsem příliš na tak krátkém prostoru nedokázal uvěřit, byla poněkud nahodile zpracována proměna z tak nešťastného člověka a dočasného žebráka z metra v jedné osobě na tak úspěšného podnikatele. Asi by celku pomohlo, kdyby v takovém případě snímek ladil na onu komediální strunu ještě výrazněji, možná až lehce absurdně. Tak mi vychází Bílá jako nejslabší z barevné trilogie. Ačkoliv i na slabším filmu z Kieślowského vrcholů zůstává toho pořád tolik, čím se lze nechat vést, ať už je to suverénní režie s osobitou atmosférou, výborné herecké výkony v čele se Zbigniewem Zamachowským, nebo prostě ten nepředvídatelný napínavý příběh, opět plný pestrých emocí. [80%] ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Jak holič, ctitel a tvůrce ženské krásy, v sobě divoké zvíře našel. Mám moc rád závěrečnou metaforu s princeznou zavřenou v zámku. Bohužel Kieslowski se nespokojil s lidským love story a narouboval ho na Polsko. Komunismus - impotence, následný Klondajk - divoký a zvířecí sex (ale vždy platí Nezabiješ - scéna v metru), no a teď by měl být čas na rodinu, která vytváří harmonii mezi člověkem zvířetem (protože k dětem se dostáváme určitým způsobem) a posláním od boha. Kde je ale Polsko dnes... ()

Galerie (55)

Zajímavosti (7)

  • Téměř každý záběr ve filmu obsahuje alespoň jeden bílý objekt. (pUnck)
  • Juliette Binoche a Florence Pernel, tedy hvězdy Kieslowského filmu Tři barvy: Modrá si oba ve filmu zahráli epizodní roli. (pUnck)

Reklama

Reklama