Tři barvy: Bílá

Komedie ? Není veselá ani smutná, bílá - a dokonce ani černá. Zato je ÚNAVNÁ - a slabošská. Topí se v sebelítosti, všemožně se snaží vás obměkčit, doslova se na vás lepí a nelze se jí jen tak zbavit ... nepožaduje jen soucit a pochopení, ale především LÁSKU - a ta se obvykle vyžebrat nedá. Dobře: Chápu JEHO ... že ji nechtěl ztratit, ovšem daleko lépe chápu JI ... že ho nesnášela ... a s trochou přemáhání chápu i potřebu Krzysztofa Kieslowskiho natočit o NICH film. Ale tím jsem svoje možnosti (i sama sebe) zcela vyčerpala. Výstižný komentář: marvan ... P.S.: 1) To není o lásce - ani u jednoho z nich. TAKHLE láska nevypadá ... alespoň ne taková, která by za něco stála. Ale možná jste zažili nerovný vztah, v němž jste nechtěně hráli roli vzdáleně připomínající úlohu Karla nebo Dominique - tak už to víte; 2) V každém případě jsem vděčná nevyzpytatelnému osudu, že jsem "Bílou" viděla až jako poslední z trojice barev, tvořících jen velice volnou trilogii. Po aktuálním kulturním zážitku bych možná nikdy nedošla až k "Červené" - a to by byla jednoznačně škoda, neboť teprve JEJÍ křehká poetika mě během okamžiku dostala přesně tam, kde mě chtěla mít. (07.12.2012)

Bílá jako barva studu, odstupu a lhostejnosti, ustící nezřídka do nenávisti až chorobné, je námětem posledního díla volní trilogie skvělého polského režiséra. Novodobý hrabě Monte Cristo má tentokrát ryze slovanské kořeny a pochází určitě z naší doby. Potupen a ožebračen i raněn do kořene ve své hrdosti a osobnosti podřizuje svůj život po svém náhlém pádu doposud profesně úspěšného muže jedinému účelu - ničivé pomstě. Námět, který není prost detektivních prvků, využívá Kieslowski k rafinovanému stupňování děje a paralelně i k velmi věcným pohledům na tvář nejen francouzské metropole, ale především své vlasti a jinak nedostupné skutečné podoby právě počínající kapitalistické restaurace v Polsku. Úspěch hrdinova úsilí se pochopitelně vzápětí láme; čeho docílil tím, že ukojil své sebestřené ego? Zlom a stud jsou tedy ne odvrácenou, ale naopak lidsky blízkou podobou BÍLÉ. Barvou vlastně výstražnou, burcující. Burcující ve jménu všeho dobrého, co se v každém z nás skrývá. Kieslowski se se svou uměleckou tvorbou i svým pozemským životem rozloučil tím nejlepším možným způsobem. (23.05.2009)

Kieslowskeho prostřední část Tří barev je v hodně směrech netypická. Především není tak režisérsky výrazná (méně poetiky) a místy disponuje humorem. Ten je v některých scénách osvěžující, ale jindy působí zbytečně, a to především v kombinaci s podnikatelskou satirou, která mě bohužel neoslovila (právě v těhle místech film začíná působit lehce obyčejně). Naopak se mi líbilo několik nenásilných reminiscencí na první Modrou (už se těším čím mě překvapí Červená). Vezmu-li to kolem a kolem, je pro mě Bílá povedený film, i když možná trochu nenápadný, ostatně jako barva sama. 9/10 (13.03.2009)

Bílá je symbolem čistoty. Bílá je barva lásky. Lásky "nevášnivé" a o to možná rovnější. Červená mě teprve čeká a jsem velmi zvědavá, zda celá trikolora bude propojená vzájemně tak, jako byla propojená Modrá a Bílá. Tím nemyslím jen podobné symboly jako ptáci,kontejner na lahve.....Viděli jste v Bílé, při rozvodovém řízení Karla, v pozadí jak Julie pootevřela dveře a chtěla vejít do místnosti? A v Modré ,když Julie hledala milenku svého muže u soudu, pootevřela jedny dveře a chtěla vejít do místnosti, kde právě probíhalo rozvodové řízení Karla? Kieslowski je fakt geniální..... (22.05.2008)

Kieslowski mal opäť réžiu pevne v rukách, navyše i zaujímavý scenár. Film pekne odsýpal, príbeh o manželke, ktorá muža odkopne ako psa, zaujme bez problémov takmer každého diváka. V závere iste prekvapí pointa, tejto trochu divnej love story a potvrdí sa i stará známa pravda, že poctivou prácou sa k miliónom nedopracuješ. ---Keď som po "Modrej" opäť videl zhrbenú babku, ktorá sa márne snaží hodiť fľašu do kontajnera, tak som už vedel , že toto nebude náhoda a určite sa ako určitý spojovací prvok trilógie objaví i v "Červenej". 80%. (10.12.2012)