Amator
Camera Buff
Amatér
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Krzysztof KnittelHrají:
Jerzy Stuhr, Małgorzata Ząbkowska, Ewa Pokas, Stefan Czyżewski, Jerzy Nowak, Tadeusz Bradecki, Marek Litewka, Bogusław Sobczuk, Krzysztof Zanussi (více)Obsahy(1)
Nahlédnutí do vlastní duše přes oko kamery. Jeden z vrcholů polského Kina morálního neklidu... Ve filmu Amatér Kieślowski dokonale využil vlastní dlouholeté zkušenosti z natáčení dokumentárních snímků. Formálně strohé dílo s mnohými významovými podtexty vypovídá o probuzení člověka z dřímoty šedivého nenáročného života a zároveň o ztrátách, které toto rozběhnutí se k novým, dosud netušeným hodnotám přináší. Film vypráví o nijak výjimečném třicátníkovi, pro kterého je osudové setkání s kamerou výzvou k zamyšlení nad svým životem. Přístroj ho doslova přinutí vidět skutečnost v nové perspektivě, ostře a kriticky. Jeho závěrečná zpověď do vlastní kamery svědčí o tom, že vidí ve svém životě smysl a bere za něj odpovědnost. Sám Krzysztof Kieślowski říká: „Kamera nutí hrdinu definovat sama sebe. Naivka z Wielic začal tím, že chtěl kamerou zachytit rodinné chvíle a končí náročným výkladem světa, dokonce sebeinterpretací.“ Na strhující podobě filmu má výrazný autorský podíl vynikající Jerzy Stuhr v hlavní roli. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (107)
Polská "vlna morálního neklidu" přinesla řadu nových impulsů podobně jako ruská kinematografie gorbačevovské přestavby. Krize komunistických režimů po srpnových událostech v Československu se dále prohloubila a vznikl tak prostor, ale i potřeba pro ještě vyhrocenější kritickou sebereflexi než po Chruščovově projevu na XX. sjezdu KSSS. Kamera a její pohled z tohoto hlediska jaksi spontánně přerůstají do zrcadla společenské kritiky, která od kritických záznamů všedního dne dospívá až k nižším a postupně i jádrovým nomenklaturám všeho druhu. Filmový amatér-panegyrik se svou nesmlouvavou důsledností mění v až takřkadisidenta. Strohý dokumentární záběr se mění ve vlastně rafinovanou poetiku a iluze, že se nejedná o uměleckou reflexi, ale o skutečný příběh, se stává takřka dokonalou. Účinek filmu to jen dále zesiluje a umocňuje. Jerzy Stuhr osvědčil své nevšední kvality i v jiných filmech (např. SEXMISE). Pokud bychom v naší kinematografii hledali srovnatelné paralely, musíme jít dále do minulosti, ke kinematografii vlny šedesátých let (Kožíkova ČERNÁ OVCE, UCHO, BÍLÁ PANÍ, STARCI NA CHMELU). Normalizaci v našem slova smyslu Polsko nepoznalo ani po událostech ledna 1981. A nepoznalo ani srovnatelnou emigraci řady tvůrčích individualit (Forman, Passer, Blažek ad.) v českém a československém rozsahu a dosahu. To ovšem nesnižuje kvality tohoto Kieszlowského filmu a jeho průkazně nadčasovou hodnotu. ()
Zajímavý film s velmi dobře typizovanými postavami (zvláště komunističtí funkcionáři). Pokud měl na mysli Kieszlowski v závěru divákovi sdělit, že každý, kdo chce něco zlepšovat, musí vždy začít u sebe, pak jeho poselství platí vždy, bez ohledu na režimy. Tyto polské filmy socialistického období jsou zajímavé tím, že sice přímo neodkazují na otázky víry a zodpovědnosti před Bohem, ale vedou k hlubokému zamyšlení... ()
Škoda, že má film poněkud přepálenou stopáž a že Kieslowski v jednu chvíli honí hodně zajíců, rozuměj témat, takže se mu poněkud rozplizne to konečné řekněme prozření. Jinak jsem čekal spíš větší problémy hrdiny v závěru, než jen, že odejde manželka, ale tady je to geniálně podané, že za naše chyby, byť nevědomé, mohou platit i druzí. Film má pro mne vlastně dva vrcholy - jeden je na tom festivalu ("Takže ty vlastně točíš to, co je") a druhý je rozhovor s ředitelem v přírodě (Na téma, že každá věc má víc stran pohledu, a nelze vybrat správný, i když si myslíme, že máme pravdu a odhalujeme nějaký zlořád. No jo, ale kvůli vnitřní neopravené zdi se mohla postavit školka, a cihelna sice nevyrobila ani cihlu, ale lidi mají práci a mohou žít. A pak to suďte.) Potěšila mne účast Zanussiho, ale tohle už bylo právě to rozmělňování o tom, proč lidé vlastně točí filmy. Víc se mi líbilo to hlavní téma, že točí svět před sebou, ale zapomíná na ten kolem sebe a že točí prostá dramata, ale zapomíná i na to milé, příjemné a veselé. Než tedy začne točit sám sebe. Herecky je to naprosto dokonalé a všem těm hercům jsem jejich role naprosto věřil. Stuhr jako zapálený amatérský filmař je dokonalý, jak se o vše zajímá, chce o tom vědět co nejvíc, jak fungují kamery, střih, ano, takhle se chová někdo, koho jeho vášeň a koníček pohltí. Mimochodem, pobavila mě scéna, jak na festivalu v komunistickém Polsku v zákulisí popíjí Pepsi. jinak je pravda, že film nabízí spíš otazníky, které se nejspíš honily hlavou i samotnému Kieslowskému, než odpovědi, ale ono je to jak u Bergmana, kterého filmy mi to v jednu chvílu připomnělo - takové to hledání sebe sama skrze výpověď, zpověď, říkejme tomu jakkoliv. ()
Film o opravdové touze filmovat a říkat pravdu, což ovšem v totalitním režimu není možné. Zvlášť když je vaším vzorem Krzysztof Zanussi a jeho Ochranné zabarvení. A jak se na vlastní kůži přesvědčí hlavní hrdina Filip, není to slučitelné ani s poklidným rodinným životem. Říkat pravdu zkrátka něco stojí a je na každém člověku, zda je ochoten takovou cenu zaplatit. ()
Galerie (48)
Zajímavosti (8)
- Ve filmu si sám sebe v epizodní roli zahrál Kieślowského polský kolega filmař - Krzysztof Zanussi. Navíc je zde promítán jeho snímek Ochranné zbarvení. (vendysek)
- V snímke si Filip (Jerzy Stuhr) číta "Dejiny filmu pre každého" od Jerzyho Płażewského a prezerá si obrázky z filmov Popol a diamant (1958), Otec (1966), Ostře sledované vlaky (1966), Dni čakania (1971) a Kes (1969). (Kristusazapad)
- Stolní prohlížečka 8mm filmů, kterou hlavní představitel používal, je Meonet Compact N, která je výrobkem přerovské firmy Meopta. (Jirka85)
Amator - Kieslowského filmová čítanka a kritická reflexia osobnostného rozvoja v ohraničení doby a kanonických pravidiel Kina morálneho nepokoja, ostro sledovaná objektívom ručnej kamery. ////////// Na príklade Filipa Mosza ilustruje Kieslowski zjednodušený stručný šlabikár základov filmovej prvouky. Ako sa hrdina chytá kamery a stavia sa za ňu, začína objavovať sprvu netušené možnosti vyjadrovania a sebarealizácie skrz skúmané médium. Jeho prvé kroky na neznámom území vedú od prostého rodinného videa a statického "dokumentu" lumièrovského typu cez vynález strihu pričinením náhody à la Méliès a preniknutie do tajov dramaturgie až po vkladanie sprvu politicky orientovanej ideológie prostredníctvom zvukovej stopy a sprievodného komentára, ale neskôr použitého ako nástroj na prezentovanie subjektívneho názoru po moment, kedy dochádza k nevyhnutnej konfrontácii so sebou samým a Mosz namieri kameru na svoju tvár. ////////// Pokiaľ považujeme kanonické "číslo jedna", Barvy ochronne Krzysztofa Zanussiho za film náležiaci svojou štylistikou k "čistému" realizmu, Kieslowského príspevok do hnutia konca 70. rokov je "špinavší" a o čosi "prízemnejší", pretože naproti voľbe esteticky vycibreného elegantného prostredia uzavretého akademického mikrokozmu s jasne vyhradeným priestorom sleduje príbeh jedného z nás, všedného (a mierne nedôvtipného) mestského človeka, ktorý sa nenápadne a mimovoľne začne vyčleňovať z anonymného davu. Nie je to on, kto sa začne vzpierať spoločnosti a svojou neústupnou zásadovosťou tvrdo narážať na stelesnenie zla (tak charakteristické pre poľské filmy z tohto obdobia), ako je tomu u Zanussiho. Filip Mosz zdanlivo nič proti systému nerobí, pretože si to neuvedomuje, no nakoniec má i tak špinavé ruky bez toho, aby to sám chcel. Jeho okolie s ním nebojuje, bráni sa stále zreteľnejšie prevažujúcim lakonickým postojom. Mosz, človek nula (dobrý, ale bezvýznamný článok stroja) začína objavovať sám seba a spoločnosť hrozbu, v ktorú sa mení. Nič nie je čiernobiele, všetky jednoznačné prejavy (i predkamerová realita sa ukazuje ako klamlivá vo svojej relácii ku kontextu) sú relativizované, čím sa porúša spoľahlivosť narátora-rozprávača, ktorého rolu v závere supluje samotný Mosz, uvedomujúc si svoje pochybenie. ////////// Ako film vo vnútri filmu, pojednávajúci o problematike filmu a filmového zobrazovania (začínam sa v tom pomaly strácať), ktoré vyzdvihuje autenticitu a zároveň aktualizuje otázku falošného zdania reality, rozdeľuje tvorcov na dve základné kategórie: amatérov a profesionálov. Zatiaľ čo profesionál dôkladne pozná schopnosti a funkcie filmu, ale je podriadený médiám a štátnej moci, amatér je prezentovaný ako človek mimo zabehnutý systém a pravidlá, ktorý dokáže zaznamenať skutočnosť bez akéhokoľvek zaváhania. Za kamerou stojí v jednej chvíli Kieslowski, Mosz i samotný divák (prostredníctvom filmovej kamery, preberajúcej perspektívu Mosza a jeho novej "hračky", ktorú neskôr nahrádza kvalitnejších 16mm, ale aj externé zábery na Jerzy Stuhra, do ktorých sa neskôr vkrádajú formálne návyky amatérskeho nadšenca). ////////// V postave Filipa Mosza sa spájajú prvky knižného (danosť základných aktuálnych spoločenských tém kina morálneho nepokoja - vzťahy medzi radovými zamestnancami a nadriadenými) a fotogenického (meta-filmový rozmer) charakteru, výrazne obohatené autobiografickými rysmi odkazujúcimi k osobnosti a ranému dielu Krzysztofa Kieslowského, ktoré tvorila predovšetkým séria dokumentov zameraných na všedné a pre štát dôležité zamestnania, vrcholiacu šokujúcim portrétom vzorného nočného strážnika v krátkej snímke Z punktu widzenia nocnego portiera. Na tento dokument Kieslowski vo filme voľne nadväzuje a rozvíja pôvodnú myšlienku ako jednu z vrstiev príbehu v pláne hlavného hrdinu zobraziť skutočnosť takú, aká je. Mosz má tak v sebe niečo z esencie Kieslowského schopnosti pobúriť a šokovať verejnosť, zároveň však sebareflexívny motív spoznania vlastných chýb, prevzatia zodpovednosti a vyrovnávania sa s nimi pozoruje možnú podobnú skúsenosť režiséra. Dá sa teda predpokladať, že je Amator bolestivou osobnou spoveďou a revíziou vlastných postojov a názorov zoči-voči vyšším orgánom - zanechám však špekulácií a nepotvrdených domnienok. Uspokojím sa s tým, že sa jedná opäť o vynikajúcu nadčasovú záležitosť, ktorá patrí medzi rozšírené základy filmového vzdelania a povedomia. Howgh. 100% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci seminára o poľskom filme, druhý raz v rámci sekcie „V nitru fikce“ na 2. ročníku FokusFestu 2015. () (méně) (více)