Ja, Olga Hepnarova
Moi, Olga
Ja, Olga Hepnarová
I, Olga Hepnarova
Obsahy(1)
Film Já, Olga Hepnarová je příběhem mladé ženy, která v roce 1973 nasedla do nákladního auta a v centru Prahy zabila 8 lidí. Svůj čin považovala za akt pomsty společnosti, která jí podle ní celý život ubližovala, a v roce 1975 byla jako poslední žena na území Československa popravena. Snímek je existenciálním dramatem Olgy Hepnarové, je příběhem osamělého člověka vymezujícího se proti většinové společnosti, příběhem, který vyústí v tragédii a nemá vítěze ani poraženého. Film nabízí pohled na traumatický život i čin hlavní hrdinky z určitého odstupu tak, aby se emotivně na stranu Olgy Hepnarové neklonil. Film je současně i dramatem lidí z okolí Olgy Hepnarové a snaží se najít příčiny jejího strašného agresivního aktu. (Bontonfilm)
(více)Recenze (660)
Cigaretka na dva ťahy fľaša vína, jedna holka a jej vnútorný vzdor.. Asi takto by vypadalo keby Život Adele natočil Haneke :). Atmosféra doby aj čiernobiely obraz bez hudby dotvaraju beznádej jedného ludskeho príbehu. Nie je to zrovna divácky film na ktorý sa budu hrnúť masy ľudí ako na Kameňák ale o to je možno hodnotnejší že si ide vlastnou cestou. Duo režisérov tu odviedlo slušnú pracu a samozrejme hlavná hrdinka na ktorej to stalo aj padalo... Ten záver po procese sa mi zdal už zbytočne naťahovaný ()
Podobně jako ostatní se přidávám ke 4*. Silný příběh, skvěle natočený, režie, kamera i střih. Skvělé herecké výkony. Možná pro mě málo gradace, ale to byl nejspíše účel, držet film v jedné linii, jakoby odcizeně a netečně. Určitě pěkný objektivní vhled do duše této "hrdinky". ()
Místy málo drsné, místy nudné, příliš uhlazené, některé nuance nedoslovené. Asi záměrně. Např. scéna, kdy Olga stojí nahá ve tmě a tvrdí své partnerce, že jí nechce ublížit - v protokolu z výslechu svědkyně vyplývá, že měla v ruce kuchyňský nůž a chtěla se před ní podřezat poté, co večer před tím nedošlo k sexu s ní a tedy selhala. Scéna teprv teď dává smysl. Nevím, proč ve filmu je jinak. Ale tvůrcům šlo o nějaký obraz prázdnoty a odporu k ostatním a to se jim nejspíš povedlo. Ale proč se tak děje, to film neukazuje. Stejně jako neodhaluje rodinné vztahy, pro mě zcela nepochopitelný vztah její starší sestry k ní. Proboha, já neznám žádnou rodinu, kde by o 2 dva roky starší sestra neměla svoji mladší sestřičku "za miminko", o které pečuje spolu s maminkou. Nebo když Hepnarové bylo šest a starší osm? Jaký vztah k ní proboha měla? Ta rodina prostě byla divná a podle mě se to nejlépe odráží právě ve vztahu dvou skoro stejně starých sester. Bohužel film toto přechází bez povšimnutí. ()
Černobílý obraz – především k umenšení emotivnosti, v druhé řadě až snaha evokovat minulost; absence soundtracku – opět umenšení emotivnosti; shodný bod zájmu prakticky všech scén filmu – nutně dává pochopit odcizenost, nýbrž nejen ve fabuli, ale i v syžetu je Hepnarová tak nějak „sama“; nezaujatý pohled na čin – navozující pocit čistoty a opět umenšuje emotivnost. Čekal jsem český film, který půjde na ruku divákovi. Přesto jsem se na něj moc těšil. Viděl jsem však suverénní obraz člověka, pravděpodobného hybatele českých filmových dějin. ()
Silný příběh natočený velmi nudně. Artová atmosféra se buduje samoúčelnými dlouhými pohledy do prázdna a dvě třetiny filmu se řeší jen Hepnarové nezajímavý sexuální život. Na konci se šmahem odbyde to hlavní a je hotovo. Velká škoda. Kdyby se toho ujal někdo schopný, mohlo to být stejně dobré jako Hořící keř. ()
Lépe bych to nenatočil. ()
Olga Hepnarová je určitě velmi silné a zajímavé téma. Michalina Olszańska byla jako hlavní hrdinka snímku rozhodně dobrou volbou. Černobílé provedení sedí k tématu, náladě i době. Ale to jsou za mě všechny plusy. Netuším proč, ale ani trochu se mě to nedotklo, bohužel mě to prakticky ani nelízlo, a to jsem čekala obrovské emoce. Proč tam herdek filek nejsou? Jestliže má film vyprávět příběh formou chybějících částí, dobrá, ale přece to nelze celé postavit jen na tom. Chápu a oceňuju, že se tvůrci snažili vylíčit Olgu neutrálně, nelitovat ji ani neodsuzovat. Ale tahle jakoby dokumentární neutrálnost, společně s absencí hudby a nedostatkem informací o tom, proč měla deprese, co přesně jí vlastně furt křivdilo a nakonec žádnými konkrétními zprávami o obětech, ve mě zkrátka vůbec nic nevyvolává. Bohužel. ()
Posledných 20 minút - áno. Ten "úvod" bol strašne, ale strašne slabučký. ()
Ať jsem se snažil, jak se snažil. Do hlavy Olgy Hepnerový se mi nepodařilo nabourat. Ta holka byla vážně magor. Ovšem výborně zahraná Michalinou Olszańskou. P.S. - Černobílá dodala filmu víc deprese a skepse. ()
Jestli mi něco opravdu utkvělo v mysli, byl to výborný herecký výkon neokoukané polské herečky Michaliny Olszańské. Člověk by řekl, že obsadit do role Hepnarové cizinku nebude šťastné, ale postsynchrony se po většinu stopáže podařilo udržet na úrovni, o které si mohou Vorel s Renčem nechat jen zdát. Krom dalšího pozitivního dojmu, a sice že sledujete něco odlišného od běžné české produkce, toho ale film už bohužel mnoho nenabízí. Použité výrazové prostředky, které inklinují ke strohosti, statičnosti a chladnosti, možná vystihují psyché hlavní protagonistky a navozují kýženou letargickou atmosféru. Stejnou měrou ale i brání divákově hlubší imerzi. O nějaké empatii už pak vůbec nemůže být řeč. Hledě na pustou filmografii režisérů se přitom nedá ubránit podezření, že místo o záměr jde o způsob, jak zamaskovat neschopnost pracovat s různorodými vypravěčskými technikami. Fakt, že se díváte více na sled nesouvisejících útržků ze života narušené osobnosti než na strukturovaný a dynamický audiovizuální útvar, pak má za následek mj. to, že obrazy smrti působí stejně dramaticky jako ty zachycující nákup salámu ve večerce. Takhle si působivé kinematografické dílo úplně nepředstavuji. 60 % ()
Pomalé psycho natočené ve stylu nové vlny 60 let, říznuté lesbian pornem. ()
Jak mohlo něco tak dobrého vzniknout v současné ČR? Vizuální stránka je od prvního do posledního záběru nádherná. Příběh byl sice pomalý, ale příjemně mě vtáhl a nenudil jsem se. A být Františkem Vláčilem, tak bych byl hrdý na to, že je mi tento film věnován (pokud tedy existuje posmrtný život). ()
Skvělý příklad toho, kde se rozhoduje mezi uměním a čirým neuměleckým naturalismem. Když se umění neděje, když se někam postaví figura a ta dostane zadání něco říkat, tak to, co se děje, není žádný o sobě vtahující příběh, ale reprodukce zadání. Nesnižuji efekt, s nímž film oslovuje ty nadšené, protože si myslím, že samotný námět s Olžiným posmrtným promlouváním divákovi do duše je svým způsobem fascinující. Zpracování mě ale nepřesvědčuje, protože se vyznačuje cílením na mrtvolnost, ale místo aby mě naladilo na nějakou dekadentní strunu, zůstává celou dobu u toho, že se touto mrtvolností, o jejíž vyjádření šlo, naopak nechalo nakazit a takto doslova mrtvé nevyjadřuje nic. Každý, kdo to viděl, ví velmi přesně, co mám na mysli jinak vágně vyznívající „mrtvolností“: celé je to nuceně utlumené a udušené, plánovitě držené pod rozběhem, hrát se tu nesmí, je to takové povídání bez energie. Umění hrát tu není nedosahováno, je cíleně ubíjeno, zřejmě jde o nějaký bláznivý „artový“ nápad. Dialogy jsou lineárně intonovány, takže se vychází z premisy, že postava má mít jednotně charakteristickou kadenci hlasu bez ohledu na to, co chce po jiné postavě. Věty se nevlní, jdou buď nahoru, nebo dolů. To samozřejmě jen kopíruje prvotní fakt, že jinou než tuto lineární dynamiku nemá ani příběh. Většinou črtá imperativy a jejich reakce. Celé hraní je pak adekvátně tomuto rozvrhu úmyslně strojené a strojové. Údajná Hepnarová se tam oddává lesbickým radovánkám, píše si deník, s morbidní posedlostí se nimrá v odvěké nepřítomnosti smyslu všeho, vlastně láme život přes koleno, asi dělá všechno to, co skutečně dělala historická Hepnarová, jen to prostě nedělá tak, abych jí věřil a nějak s ní cítil. Pomíjím, že vůbec není zjevné, kde se bere, z jaké zkušenosti vyvěrá její postoj otloukánka, rozhodnutého pomstít se společnosti děsivě arbitrárním masakrem – nahozená kauzální vysvětlivka stopuje pouze vnitřní afirmaci zabijáka, vštěpujícího si identitu oběti, a s výjimkou podmínek ve výchovném zařízení nereflektuje žádné objektivní příčiny této sebeidentifikace –, postrádám prostě energii, onen známý efekt, že se mohu s protagonistou na některém z aspektů sám ztotožnit, k čemuž by došlo, kdyby se místo fascinací arbitrární volby masového vraha tvůrci rozhodli hrát. Jediné, co mi z toho všeho pak zbývá, je dopředu vyčpělý manifest o poutavé moci nihilismu a mystériu indiference. V Luther S02E03-04 se vypráví ne tak vzdálený příběh o dvojčatech, kteří si našli způsob, jak se zbavit empatie, nebo spíše, řečeno s Lutherem, propadli hikikomori a takto rezignovaní k veškeré lidské realitě a závažnosti života hráli děsivou hru s lidskými životy podle starých RPG pravidel (s jejich důrazem na horizontální osu nepředvídatelnosti; Symbol of Chaos), přebíjejíce jeden druhého hrůzností a sofistikovaností zabíjení. Do této hry zapojovali hod kostkou. Podle detektiva si tím zjednodušili rozhodování. Hepnarové motivaci bych sice nediagnostikoval obdobně, protože jednoduše nejde o hru (přinejmenším nejde o soutěž s čímkoli a s kýmkoli, leda o vnitřní transmetafyzický experiment, obvykle nazývaný „pokušením“ či „provokací“), – ale koneckonců je nanejvýš podstatným znakem shody ono definitivní vypovězení empatie. Proto si prostě porovnávám vzrušení, jehož u mě dovedla navodit rivalita dvojčat ze seriálu Luther, a absolutní lhostejnost k této Olze. () (méně) (více)
Tento film je rovnaký citový mrzák ako bola Olga. Extrémne odťažitý , plochý a priamočiary. Je skvelou sondou do života budúceho masového vraha a samotných situácií, ktoré prispeli k jej formovaniu. Vizuálne prevedenie a absencia akýchkoľvek zvukových elementov len podškrtávajú vnímanie sveta Olgou, veľmi dobrá voľba. Nič iné na tom hodnotiť nebudem, keďže sa jedná o skutočnú udalosť a teda fakty, ale každému koho táto téma zaujíma vrele odporúčam. ()
Toto je znesvěcení odkazu Olgy Hepnarové. Tím, že ji režiséři degradovali na lesbickou nymfomanku a schizofreničku, odsoudili i to, co po Olze zůstalo. Jejich nerozhodnost je dalším osudovým kolečkem pro naši společnost, jež ani po tolika letech od tohoto posledního výkřiku bezmoci o pomoc, nebyla schopna problém nijak vyřešit. Se šikanózním týráním se setkáváme dennodenně, na školách, v práci, na úřadech, při cestě domů a bohužel i v rodinách. Kam až by musel zajít týraný, aby konečně s tím společnost něco udělala? Někteří lidé jsou zlí, a proto je nutné považovat společnost taky za zlou? Proto zlo nechce vymítit zlo? Tímto snímkem jste jenom zesměšnili všechny Pruegelknaeben. I tím jste, režiséři, přispěli ortelu a budete zatraceni stejně se společností, které se sami bojíte, aby vás náhodou nespojila s Olgou. Zde již není místo pro odpuštění. Božský soud není dost za jizvy na duši. Sama společnost si vychovává své katy. Nechť společnost okusí své plody kreatůrnosti. Nenávistné, provokačské, pomluvačské, zakéřné ovce bestiality. Nejste-li silné osobnosti, pak odsuďte i mě. ()
Na tento film jsem čekala od začátku března 2011. V té době jsem dočetla knihu „Olga Hepnarová“ od Romana Cílka. Mé hodnocení je tedy (možná) částečně zaujaté. Uvědomuji si, že se nejedná o dokumentární zpracování příběhu/případu. Na druhou stranu vím, že autoři snímku čerpali právě z Cílkovy knihy. Tudíž je těžké nesrovnávat. Domnívám se, že mělo být natočeno následující: 1. Dění ve škole. Šikana, Olžina izolace a povaha celkově 2. Nastínění situace doma. Otec, který ji pravidelně bil a špatný vztah se sestrou. Matku se podařilo vykreslit docela dobře, ale pouze v určitých situacích. 3. Zapálení chaty v Zábrodí. 4. Olžina stupňující se nenávist k lidem a uvažování o tom, zda se pomstít 5. Dění kolem zásadní postavy "Míši", se kterou si celkem rozuměla a hledala u ní poslední pomoc, než učinila své zásadní rozhodnutí. Vím, že vylíčit výše uvedené do téměř dvou hodin stopáže je nemožné. Autoři se (patrně) rozhodli, že postačí tyto podstatné události shrnout skrze dopisy a v proslovech u soudu. Co bylo vybráno a předloženo divákovi? A. Olžina lesbická sexualita B. Uzavřená povaha C. Nesmyslné jednání (věšení prádla v dešti, jízda autem po schodech) D. Záliba v kouření a řízení auta E. Nastínění toho, že byla možná schizofrenička Nyní pominu, že jsem četla knihu. Hepnarová z filmového plátna působí uzavřeně, ale zároveň nemá problém navazovat (sexuální) vztahy se slečnami. Také o sobě prohlašuje, že je „Prügelknabe“, ale kromě pár scén (sprcha a poznámky chlapů z práce) tomu nic nenasvědčuje. Rodinné zázemí také působí celkem normálně, vyjma matčiny věty o sebevraždě a silné vůli. Naše (anti)hrdinka se tak nějak rozhodne, že přejede pár lidí. Motivace jejího jednání je zpracováno povrchně, takřka bez kauzality a širších souvislostí. Film beru tak, že se v některých bodech pouze inspiroval Olgou z knihy. Nic víc, nic míň. Herecké výkony hodnotím vesměs kladně, kameru taktéž. Nicméně, označit tento počin za existenciální drama je poněkud přehnané. ()
Je docela těžké tento snímek hodnotit tak, abych neprozradila tok děje ( pointu zná asi každý že). Nutno upozornit, že snímek je natočen velmi drsným způsobem už proto, že je bez kousku hudby se spoustou hluchých míst, která vlastně tak hluchá nejsou protože vám v hlavě šrotuje celá ta duševní bolest Olgy. Hlavní hrdinka byla božská a jak už tu píše Enšpígl, herečka první klapkou filmu změnila totálně identitu na Olgu. Nejvíce mě zaujaly texty Olgy po kterých doposud pátrám zda jsou opravdu její nebo pouze stvořeny pro film. Díky nim o to více chápete její duševní stav, který by dnes mohl být velice úspěšně léčen. Ale to už se ví. Jsem pravidelným návštěvníkem kin a poprvé bylo v kině absolutní ticho, ačkoli si polovina lidí vzala tradičně kopu žrádla. Tiché titulky na konci, rozsvícení světel v sále a diváci bez jediného pohnutí. Jo. Byla to síla. ()
Představitelka Olgy za 1, atmosféra a kamera za 1. Není to dokonalý film, ale je to dobrý film. Drobné mušky by se našly: Příběh ničím nepřekvapí, protože ho známe, takže film vlastně nemá žádný dramatický oblouk. Prostě žiju,žiju, naseru se a sednu do náklaďáku. Některé záběry jsou příliš dlouhé, aniž by fungovaly, aniž by to mělo smysl. Sexuální scény jsou také dlouhé a nemají žádný význam, kromě toho, aby se diváci pokochali krásou hereček- to stejné by šlo vyjádřit v několika vteřinách. Protože proč mám sledovat 3 minuty herečku při orgasmu? Co mi to říká o té postavě nového a jaký to má smysl ve vztahu k příběhu? Film přece nemusí všechno říkat doslovně, diváci mají představivost. Ale dobrý film, vtáhlo mě to. ()
z dvouhodinoveho filmu si pamatiji jen koureni cigaret, lizani kobercu, onanovani, hekani, mlaskani a sem tam zaber beze zvuku a sem tam divna veta. ()
Skvělý snímek, který je natočen evropským a přesto moderním stylem, naší kinematografii konečně něco nedělá ostudu. Jistě v tom sehrála úlohu i koprodukce s Poláky, kteří podobných psychologických filmů už natočili víc. Pohříchu - kdy my jsme natočili naposledy nějaký psychologický snímek, který by šel skutečně do hloubky lidské duše? Existenciální drama ukazuje případ hromadné vraždy na Strossmayerově náměstí nezaujatě, pohledem vzdáleným od události 43 let (mně to připadá jako včera). Olga nemusela dopadnout, jak dopadla, kdyby se necítila od malička odstrkována, kdyby nebyla tím "otesánkem", s hrubým zacházením otcovým, nevšímavostí matčiným i sestřiným. Přišly prášky, alkohol, drogy, pokus o sebevraždu, nevycházející snaha o osamostatnění a spolu se zjištěním lesbické orientace naprosté odcizení lidské společnosti. Ano, už tenkrát k takovým osudům docházelo, ale socialismus na vině nebyl; v dnešní době by Olga dopadla úplně stejně. Takže pomsta na lidském pokolení... přiznám se, mnozí asi také leckdy pociťují tu hroznou prázdnotu a osamění. Olga měla jen tu smůlu, že to bylo dokonáno naprostým psychickým vyšinutím. A přece měla při vědomí poslední minuty života ze smrti hrůzu. Výborně sehraná role M. Olszańskou, mnohem amatérštěji hrála představitelka matky. A výborně režírované... ()
Související novinky
Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi
Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (více)
24. Český lev - výsledky
Filmovým králem Českých lvů za rok 2016 se stal film Masaryk, který si odnesl rekordních 12 lvů. Tento film ovládl naprosto dominantně předávání Českých lvů za rok 2016. Ambiciozní film Anthropoid… (více)
Nominace pro 24. ročník cen Český lev
České lvy letos budou velkým česko-britským duelem. Masaryka se 14 nominacemi totiž vyzve na souboj Anthropoid s 12 nominacemi, jimž v hlavní kategorii sekunduje Rodinný film, Hřebejkova Učitelka a… (více)
TOP filmy 2016 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Výběr tří nejlepších filmů roku dle jednotlivých TOP uživatelů ČSFD.cz je každoročně oblíbeným čtením. Adepti měli za úkol vybrat tři pro ně nejlepší filmy, uvedené v roce 2016 do českých nebo… (více)
Reklama