P.K.

Byl jsem překvapený tím, že si zrovna film z Indie tolik utahoval z náboženství (nebo spíš toho, jak ho někteří využívají k vlastnímu prospěchu). Ale byla to překvapivě svěží a vtipná komedie (favoritem jsou tančící auta), která bavila i přes dlouhou stopáž. Osobně bych sice trochu zkrátil začátek, ale to jen kvůli tomu, že zábava začíná až v okamžiku, kdy se na scéně objeví Aamir Khan a postava jeho mimozemšťana. (25.10.2018)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)

Zpočátku jsem jen tiše trpěla a přemítala, jak přežiju do konce. Ale stalo se nečekané, začala jsem se bavit. Pohled na chod naší civilizace očima neznalého mimozemšťana je vtipný. A satirou prošpikované téma slepé důvěry v tu či onu víru a v jejich samozvané vůdce se mi zdá v indických lokalitách přinejmenším odvážné. Takže kašlu na zpěvy a tanečky a hodnotím výše než bych původně čekala. (08.10.2016)

Složitá věc na hodnocení. Když to zestručním, tak mi moc nesedí to řekněme infantilní pojetí převládající v bollywoodských filmech. A tady mi žel moc nesedl ani představitel hlavní role. Naštěstí se film dostane k zajímavému námětu hodnocení fenoménu náboženství a převládajícího pokrytectví v něm, kde asi na Zemi není zajímavější laboratoře než je právě Indie. Snad jen škoda, že na to jde hlavně cestou: "Bože, teď něco potřebuju, tak mi to dej." Z toho mi vycházelo hodnocení na čistý průměr. Povedl se ovšem závěr a proto zvedám na slabší ☆☆☆☆ (09.08.2020)

Keď sa z hmly vynoril Aamir Khan, tak som prevrátila očami. Keď zanôtili prvú pesničku, prevrátila som očami druhý raz. Tretí raz, keď som sa pozrela na stopáž filmu. Do polovičky sa to dalo v pohode pozerať, ale od polovičky to bolo fantastické. A na konci ma to chytilo tak, že dávam 5 hviezd. Dostali ma ... no a čo. (29.01.2015)