P.K.

Zpočátku jsem jen tiše trpěla a přemítala, jak přežiju do konce. Ale stalo se nečekané, začala jsem se bavit. Pohled na chod naší civilizace očima neznalého mimozemšťana je vtipný. A satirou prošpikované téma slepé důvěry v tu či onu víru a v jejich samozvané vůdce se mi zdá v indických lokalitách přinejmenším odvážné. Takže kašlu na zpěvy a tanečky a hodnotím výše než bych původně čekala. (08.10.2016)

-5* a už tu mám další Bollywood, který rozhodně potěšil a můžu bez obav doporučovat zvídavým a nekonzervativním divákům. Po pomalu rozjíždějícím příběhu, který má občas blízko třeba ke grotesce, se dostává děj do varu a ve vyvrcholení se cupuje náboženství i národnostní či společenské rozbroje. Jinde než v Indii by nejspíš podobný film ani vzniknout nemohl. Rozhodně se někdy zopakování bránit nebudu a možná pak zvýším na plný počet. Rozhodně zajímavá raritka a současné vysoké hodnocení si zaslouží. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (13.09.2017)

Na úvod sa mi vynorilo mierne Deja Vú, že zase sledujem film s indickými predstaviteľmi odohrávajúci sa v Európe. Lenže prekrásna atmosféra Brúgg sa rýchlo zamenila za multimilionové Dillí. Už na úvod mi svojou krásou učarovala Anushka Sharma, ale neskutočne mi vadilo koľko sa za prvých 45 minút spieva. Ja nie som vôbec muzikálový typ a tento prvok vo filmoch vyslovene neznášam. Film začína až po dobrých 50 minutách naberať na grádoch. Dovtedy som aj uvažol či tento 153 minútový epos dokážem dopozerať. Zrazu sa hlavný protagonista P.K. rozhovorí svojej kamarátke Jaggu o tom ako sa ocitol na Zemi, učil sa naše zvyky, spoločenské prostredie a vlastne všetko. Chudák mal v tom smolu, že pristál v indickej provincií a zrejme v krajine, kde je asi najviac náboženstiev na meter štvorcový. Presne však toto u mňa tento film zachránilo. Zrazu sa začali na obrazovke zobrazovať humorné scény, nepochopené spoločenské správanie. Film sa nebojí satiricky a úsmevne zaútočiť v súčasnej dobe na veľmi ošemetnú tému. Na tému náboženstva. Svojim prostým spôsobom P.K. krásne rozloží všetku dogmu okolo bohov, ktorých si ľudstvo počas existencie vymyslelo. Maximálne trefne vystihuje otázku zrejme najpálčivejšieho problému na tejto zemeguli a pritom prináša jednoduché riešenie. Presne toto tu dlho na filmovej scéne chýbalo. Navyše scenár je krásne dokorenení humorom, romantikou, miernymi fantasy prvkami a dodáva mu nádych mystičnosti. Prvá tretina zápasu bola o ničom, potom sa hráči rozohrali a nakoniec som videl zaujímavý zápas s prekvapujúcim koncom. (29.01.2015)

Jo, je to tak. Naposledy jsem se takto pobavila u 3 idiotů. Závažné téma podané satirickou formou, byť někdy u toho lehce člověka zamrazí. Dalo by se říci, že je to taková snaha o osvětu přímo z dílny produkující masovou zábavu. Zatím jsem se s tak otevřenou kritikou setkala jen u D. Mehty. Ale, to může být jen moje neznalost. Že filmy kritizují zkorumpovanou policii a politiky, to už je celkem běžné, poslední dobou se už ve filmech objevuje i častěji tzv. "ženská otázka", ale kritika náboženství? No, to chce v Indii odvahu. Nicméně, když se nad tím člověk zamyslí, je fakt, že na co se dá při takové míře korupce spolehnout. Snad jen na to, že i ti mocní by se mohli teoreticky "někoho" bát a před "někým" mít úctu. A máte vyhodit peníze za to, že vás vyslechne guru nebo psycholog? Nemám pocit, že by se konkrétně v našem ateistickém státě k sobě chovali lidé lépe. Ale, to byl jen takový povzdech, film je to naprosto skvělý a ve všem s P.K. souhlasím. (26.01.2015)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)