Tři vejce do skla

Vlasta Burian jako Babočka - detektiv tělem i duší, který se při svém lázeňském pobytu dostane do přímého střetu se zločinci... Jak jinak - opět skvělý Vlasta Burian v dobře napsané komedii, která nepřináší humor zcela v těch dimenzích, kdy výbuchy smíchu boří sály a diváka od smíchu bolí břicho, avšak přináší vtipnou a chytrou zábavu. 75%. (11.05.2016)

Tři nebo čtyři? Asi 3 a půl, ale... Film se mi vždy líbil, ačkoli jsem ho nedokoukala nikdy do konce. A pak jsem zjistila, co bylo tou příčinou. Neobvyklé lázeňské prostředí, kouzelná kolonáda, chytrý pes, herecké osazenstvo, ... To vše se mi zamlouvalo, ale nikdy jsem vlastně nepoznala, jak to bylo s těmi dvojníky. Děj, i když poměrně nenáročný, je totiž v jistých pasážích moc "přeplácaný", tudíž až nudný. Snad proto mě film tak neudržel u obrazovky. Ale závěrečná scéna, kdy se v malém letadýlku ("a la Agatha Christie" a Smrt v oblacích) vše vyřeší, je tak kýčovitá, až se mi líbí. (19.01.2008)

A tak Vlasta Burian opět odjel do lázní. V roce 1934 jako Adam Korkorán, kapitán vltavského parníku, a nyní jako Vincenc Babočka, bezvýznamný zaměstnanec policejní stanice hrající si v soukromí na detektiva. A nejen to. Současně si zahrál i zcela jinou roli, roli kriminálníka Leona Webera. Bylo by divné, kdyby spolu po celý film nebyli v jednom záběru. Ano, dočkáme se. Je rok 1937 a preciznost tohoto triku je působivá. Máme tu tedy třeštěnou satiru na detektivky plnou záměn a převleků, v níž Vlasta Burian uplatnil svůj typický humor, v němž opět mimo jiné nevynechal satirické výlevy v cizích jazycích a naplno si užil další uniformovanou postavu. Bohužel to ale jako celek místy poněkud hapruje. Dvojrole Vlasty Buriana je nepřekvapivě skvělá, a proto i nezapomenutelná, ale místy to prostě nějak nesedí. No nic, dvouletá přestávka v natáčení je zkrátka znát. Každopádně lze děj stále považovat za zábavný a lehce i napínavý. (18.08.2024)

Pauza, kterou si Vlasta Burian naordinoval po svém posledním (nepříliš úspěšném) filmu trvala už příliš dlouho a kdekdo začal pochybovat, zda se populární král komiků ještě někdy vrátí před kameru. Blýskat na lepší časy se začalo až v okamžiku, kdy si berlínská UFA vyžádala režiséra Maca Friče a, pamětliva mezinárodního věhlasu Vlasty Buriana, naslibovala hory doly. Film je to nadmíru atraktivní, zasazený do velkolepých exteriérů karlovarského lázeňského ovzduší, žel, se scénářem si tentokrát pánové příliš hlavu nelámali a naservírovali vyhládlému Burianovi poměrně nemotorný příběh s kriminálním přídechem, v němž nešlo ani tak o zločin, jako o příležitost vystřídat několik různých identit během jediného večera. Co se ale povedlo na výbornou, jsou písničky, jejichž ekvilibristická vytříbenost je dodnes nepřekonatelná. Pozvala mě jedna kněžna do kiosku, říkala mi golubčiku graj mi graj, bylo-li by libo papirosku, nebo bylo-li by libo radši čaj. (03.10.2008)

Na tu dobu hodně gadgetů. Rozčarování skvělý. Akčňák jak prase. Tak proto ‚spadla klec‘. Lékař… Čekárna! „Pán tu bude na penzi?“ Výborná hudba. Ve Varech ne-ná-pad-ně. Napřed koukám na cenu – to mě fakt nikdy nenapadlo. Takže kníže – skvělé. Vejčité démanty. Kobra je dobrá. „Zima je taková, že nemůžete na jednom místě vydržet.“ Kuličky… Jojo – písnička o černejch očích. A dvojrole je tu. Misky na týden. Prej si Maharadža vybere… „Pajznout šmajznout koza pryč šlohn sakra!“ Co má furt s těma gumama? Ha spiklenci nebo milenci? Chcípám z toho, že se nepotkal. Co tam furt pobíhal ten pes? Píšťalka skvělá. Šikovnej pejsek. Legendární letadlo. „Pa pa.“ (05.01.2018)