Dvojí život Veroniky

Kieslowského audiovizuální klenot na němž jako vybroušený briliant září Iréne Jacob jako Weronika či Véronique. Velmi těžko hledám slova, kterými bych tuto velmi intimní, procítěnou a upřímnou zpověď popsal. Z mého pohledu se jedná o nejkrásnější film o lásce a sebepoznání, vykreslený v dokonalých osmadevadesáti minutách. Ani po dvou zhlédnutích nemám dost a mám chuť to vidět znovu a znovu. Nejlepší Vánoční film bez všeho toho vánočního kýče. Představení marionet nezapomenutelné. Co víc dodat? Tohle se prostě musí vidět a (divácky) prožít. A nemůžu se dočkat dalších Mistrových snímků. 100% Můj jasný TOP 10 (18.11.2014)

Dívám se a cítím takové jemné, neobyčejné okouzlení kouzelně vyladěnými filmovými obrazy, krásnou hudbou, půvabnou herečkou, drobnými střípky vlastně všedního života i velkými emocemi... jak to ve svých filmech dokáže nabídnout právě Krzysztof Kieślowski. Nepostřehl jsem napoprvé jistě všechny detaily, které by mi umožnily vnímat veškerá propojení příběhů národnostně odlišných hudebních umělkyň, jmenovkyň i dvojic Veronik – nebo snad přímo dvou paralelních verzí osudu jedné Veroniky? Nicméně nechával jsem se vést atmosférou, procítěnými okamžiky, událostmi a zásadními rozhodnutími, až do zajímavě prolínajících se motivů v obou životních osudech a snad nejmysterióznějšího vyústění v závěru. Dvojí život Veroniky je pro mě jeden z filmů, kde cítím, že na konci možná nechápu úplně vše, ale s procitnutím v spleti možných paralelních světů se cítím být povznesen z pobytu na onom místě, kde spolu pomyslně mluví pouze divák, režisér, herci a samotný film. Kieślowski to opět dokázal a dává tady již znát, jaké zážitky (pro mě však ve dvou ze tří případů ještě silnější) nabídne následně v rovněž skvělých Třech barvách. [85%] (03.05.2024)

Velmi jednoduchá a přímá dějová linka není v případě tohoto snímku na škodu, protože režisér Kieslowski pracuje hlavně s nejniternějšími pocity jak hrdinů, tak i diváků. Celý film vystavěl na výrazném audiovizuálním vjemu, postaveném na mistrovské kameře Slawomira Idziaka (Černý jestřáb sestřelen) a nevtíravém, i když velmi působivém hudebním doprovodu Zbigniewa Preisnera. Toto téměř až snové skloubení mě v kině usadilo do sedačky a i přes svou relativně krátkou stopáž mi snímek připadal ještě kratší. Tak příjemně rozporuplná směs pocitů mě při odchodu z kina ještě nikdy nepřepadla (24.02.2006)

V Kieslowskiho filmech je určitá vyjimečnost a v tom je jejich kouzlo. Dává divákovi maximální prostor pro jeho fantazii a emoce, které lze vnímat z téměř každého detailu a tady je ruka kameramana Slawomira Idziaka přímo geniální. Je to jedinečná vizuální perla a niterně procítěný pohled do životů dvou Veronik, kde je zcela jistě obrovským bonusem neznámá herečka Irene Jacob, která je nádherná nejen svým zjevem, ale i úžasnou přirozeností projevu. Té chvály a nadšení z mé strany je tentokrát víc než dost. Barevné ladění a hudba už jen dotvářely dokonale celou atmosféru příběhu, kde nic není takové jak se zdá a vy máte neustále mnoho otázek, kde může vaše fantazie proplouvat různými teoriemi a kde jasnou odpověď nikdy nedostanete. Ty momenty s průhlednou kuličkou, zasněnými pohledy, chvílkami milování, tajuplnou tkaničkou od bot a dechberoucí představení s balerínou, nemám slov............ (13.09.2013)

„Bloudí světem, lásku hledá, tajné dvojče spát jí nedá.“ Zasévání zmatku do myslí diváků, to by Kieślowskiemu šlo. Používá k tomu propojení osudů, telepatické předávání zkušeností, nevyzpytatelnost ženské duše a tajemství skutečné lásky, která je složitá jak skládací žebřík, opřený o DVOJITÉ OKÉNKO: [][][] Obě dívky se narodily 23. listopadu 1966, ve 3 hodiny ráno, ale v různých městech a různých zemích, Francii a Polsku. Obě měly tmavé vlasy, zelenohnědé oči, podobné umělecké vlohy... a byly úplně stejně citově rozervané, jak obal od žvýkačky v kapse Amélie z Montmartru. A až vyrostly, obě se zúčastnily castingu pro film Krzysztofa Kieślowskiego, pod stejným jménem... Irène Jacob. [][] Ta má podobně hluboká zasněná kukadla jako Audrey Tautou a než se dopinoží k prvnímu rande, provádí podobné, na šílenou náhodu spoléhající rituální naháněčky s hádankou. Uf. Tenhle déjà vu způsob námluv praktikovat všechny holky, vymřeme jak dinosauři :-). (03.06.2024)